Noční maraton se v Ostravě běžel počtvrté
Poslední červencovou sobotu se konečně podařilo uspořádat již čtvrtý ročník I. Ostravského nočního maratonu (I. O.N.M.). Jehož termín se dvakrát odkládal v důsledku maoistického biologického útoku na svět. Pozůstatek byl – a dle příkazu hygieny musel být – patrný u prezentace v podobě dezinfekce.
Zázemí jsme si dovolili udělat rovnou na cyklostezce, díky Ottovi Seitlovi, jenž zapůjčil klubový přístřešek. Zapsalo se tu sedmnáct běžců … což se tak nějak očekávalo. Ostatně, originálních placek (místo okoukaných medailí) jsme, díky Jirkovi Brožovi, dali udělat jen dvacet. O.N.M. nikdy nebyl masový.
Letní termín se osvědčil, byť – přiznávám se a omlouvám – nebral jsem na zřetel listí stínící lampy. První i jediný noční maraton v ČR a na Slovensku býval zjara, nepočítalo se s čelovkami. Doplatil na to Lukáš Malík z MKS. Ve tmě zakopl, místo prvního maratonu měl krvavé koleno. Takže, příště už svítilny!
Letos byl nejlepší debutant: Jan Palinder dal prvních 42 195 metrů v životě v čase 3:06:25. Já bych byl raději poslední za méně; nežli celkově třetí za 4:20:39. Pomalý začátek. Účastí překvapil Standa Jančář (5:34:35) a smůla neopouštěla Libora Svozila (dokončil jen sedm okruhů z dvanácti v čase 3:29:36).
Poděkovat chci i Sysince, Markovi Škapovi coby sponzorovi akce, a ovšemže všem těm, co se na ní objevili!
Zátopkův zlatý týden 2020
ve Stromovce: Ostrava rocks!
Ještě mne nepřešla zlost z „připosraného“ začátku na ostravském maratonu v noci z pátku na sobotu, a už jsem v pondělí odpoledne stál ve Stromovce na startu tradiční akce věnované velkému Emilu Zátopkovi. První maraton v Praze (a čtvrtý v Čechách).
Vybíhal jsem hodinku po poledni se sedmdesátníky a výše i běžci, jež neměli ambice pod pět hodin – to abych stíhal zpáteční spoj do Ostravy – za což si zaslouží poděkování hlavní organizátor Vlastík Šroubek. MKS tam reprezentoval rovněž Alfons Výtisk.
Pražskou premiéru a jubilejní 90 maraton jsem chtěl mít lepší, než ten 89. Byť počasí tomu dvakrát nepřálo. To teplo šlo snad přímo z Letné … Ale zadařilo se, vždyť půlku jsem zvládl o dvacet (!) minut rychleji, než na „nočním“. Šestnáct kol svižně ubíhalo.
Alf se v pátém setkal s problémy, které trápí běžné jiného kolegu z oddílu, a po návratu z křoví zůstal za mnou. Ještě hůře na tom byl další ostravský zástupce Petr Jadrníček, ten válčil s hnusnou krizí. Oba se ale vzchopili. Alf nakonec doběhl za 4:01:32.
Zátopkův týden přilákal členy pražského klubu Old Town Running, ale jestli běželi, nevím. Každopádně fandili v americkém, hlasitém stylu a nabízeli pivo. „Ostrava rocks!“ ozývalo se za mnou oslavně pokaždé po mém odhození vyprázdněného kelímku. „No to jsou ti Ostraváci,“ okomentovala to jedna běžkyně. Eva?
A jelikož jsme odstartovali o dvě a půl hodiny před hlavním polem, dokázal jsem se dostat do cíle maratonu nejdříve … zajímavý pocit samozřejmě s vědomím, že jsem ani nevyhrál a nebyl ani náhodou nejrychlejší. A čas 3:55:59 jsem bral všemi deseti!
První vlnu Zlatého maratonu Emila Zátopka 2020 v Praze ostatně nakonec ovládli tři zástupci Ostravy: Já, Alf a Petr!
Radek
(fotky poskytl Marek Šandera, https://behyruzne.rajce.idnes.cz)