MFB MarathOn LABE, sobota 13. června
Ve stínu pětadvacet, na sluníčku (i pocitově) až pětatřicet stupňů nad nulou. Takové podmínky panovaly na trati Kolín – Poděbrady – Kolín, kde se jako doplněk k tradiční „patnáctce“ poprvé běželo na 42 195 metrů. Prakticky po rovince, většinou kolem řeky Labe, případně Cidliny a dokonce chráněnou oblastí největších českých lužních lesů; Veltrubského a Libického.
Pořadatelé si zaslouží pochvalu nejen za příkladné značení trasy, ale i vstřícnost. Umožnili totiž deseti nejpomalejším start o hodinu dříve … a jednomu (mně) později. Oficiální začátek maratonu byl stanoven na devět hodin ráno – zrovna, když měl v Kolíně stavět expres znamenající nejjednodušší, nejrychlejší, přímé spojení od Ostravy. Že měl zpoždění, bylo vedlejší.
Kvůli snadnějšímu přesunu jsem cestoval i s kolem, což se mírně prodražilo, ale nakonec ukázalo, jako dobrý tah. Pět minut po půl desáté jsem tak vybíhal od amfiteátru na Kmochově ostrově. Sám a čekalo mne závodění na dálku se zbytkem maratonců. Trať byla obrátková, takže jsem se s každým zdravil v protisměru. Zajímavý pocit, když mi jako poslednímu tak fandili!
Ještě na obrátce v Poděbradech to vypadalo na obvyklý čas okolo čtyřech hodin. Zvlášť, když jsem mezi dvaadvacátým a třiatřicátým kilometrem zrychloval, co to dalo, a předběhl nejméně deset těch, kteří mi předtím mávali. Ale pak si horko začalo vybírat svou daň a tempo se ustálilo někde nad 6:08 na kilometr. Sem tam jsem míjel hady a ještěrky. Plus ta spotřeba vody …
Ve strojovém rytmu jsem finišoval v čase 4:18:42 a celkově na 37. místě, přičemž 41. maratonců (diskvalifikované vyjímaje) skončilo za mnou. Vedro se podepsalo na Petru Jorníčkovi, jenž zaběhl za 3:53:51, i Ivě Pachtové. Její výkon 3:57:05 znamenal první místo v kategorii. A tečkou byla metalová hymna „Seven Gates Of Hell“ od Venom pouštěná v cíli v amfiteátru!
Radek