XI. PKO Silesia Marathon, neděle 6. října
Čeští maratonci běží první sobotu v říjnu v Písku, česko-slovenští v neděli v Košicích … já tam, kde to je nejblíže ve všech ohledech. Chorzów je tentokrát jen padesát minut autem, parkování i tramvaj gratis a lokalita Parku Śląskiego domovským prostředím.
Můj třetí ročník PKO Silesia Marathonu má už potřetí odlišný start – letos u zdejšího hlavního stadionu – modifikovaná je kvůli tomu i trasa, tedy k lepšímu. U katowického Spodku máme za sebou pět kilometrů (dříve to bývaly asi tři) s první občerstvovačkou.
Oproti ostravskému okruhovému vyhoření běžím… no, jako doma. Na dosah od vodičů na čtyři hodiny, okolo nichž je taková skupina, až se mi to na šestnáctém kilometru znelíbí, a jdu před ně. Sice mi to o dalších šestnáct kilometrů oplácejí, ale ne definitivně.
Zažíváme typické proměnlivé podzimní počasí, teploty okolo šesti nad nulou, lehký vítr, dokonce oproti předpovědí zaprší, v poledne se chce na sluníčku sundávat rukavice a šátek. Na to ovšem není v davu po smíchání maratonců a půlmaratonců moc času.
Po běhu Katowicemi, Myślowicemi a Siemianowicemi Śląskiemi (tento maraton vede jako prý jediný evropský čtyřmi regulérními městy, byť v jedné aglomeraci) se vracíme kopcem do Chorzówa. Kde za sebou nechám vodiče na „čtyři“ i s jejich kohortou.
Závěr je v parku mně dobře známém z novoročních maratonů. A to v opačném směru, 38., 39., 40 i 41. kilometr víceméně klesání. Doběh je adrenalinovým zážitkem na plochu Stadionu Śląskiego, kde se objevuji v čase 3:57:23. A příští rok to chci znovu!
Radek Luksza