Fenomenální výsledek Jiřího Čípy za 2:58:29 a naprosto zhůvěřilý výkon Mirka Vostrého za 9:05:06. To byly dva rekordy XI. ročníku Jesenického, neboli též Yes!enického, maratonu. Na němž poprvé v jeho historii chyběl jeden ze dvou pravidelných účastníků Jadra Hrabuška …
„Kdybych věděl, že budeme na toho posledního cypa čekat přes tři hodiny, to bych se na start postavil taky!“ litoval jmenovaný kolega, z MK Seitl jenž nechtěl kvůli zdravotním potížím pokoušet 42,195 kilometru. Místo toho vyrazil do lesa na hřiby a borůvky, a alespoň tam uspěl.
V dresu MKS – tom novém – jsem běžel sám. Objevili se i kluboví zástupci Dan Šindelek (4:45:21), Iva Pachtová (4:47:23, na bedně 2. v kategorii) a Petr Jorníček (5:10:08) … a pokud jsem mezi 274 maratonci a 445 půlkaři někoho ve výsledcích přehlédl, předem se omlouvám.
Co se sběračů týče, sešla tam se společnost podobná, jako před týdnem ve slovenském Rajci. Já, Ivan Raffay, Vlastimil Dvořáček, Tomáš Ulma, Eliška Anička Kubíčková. No a ten Sparťan, který s námi jel už z Ostravy, a u Sandokana si nedopřál ani jedno z jeho asi 400 piv.
Mně tento nápoj v Jeseníkách pomohl ve druhé půli. Ta první byla rozpačitá. „Radek, ty stará k…!“ vysloužil jsem si ke konci i uznání od spřízněného slovensko-českého čárkaře Ivana předbíhajíce ho na Z(doplnit jakékoliv, co nejsprostější, slovo) kamenech. Můj čas 5:36:00.
Yes!enický maraton jsem absolvoval už dvakrát rychleji a dvakrát pomaleji, takže průměr. Co se ale podařilo, bylo uspoření energie na hřebenovku z Petrových kamenů. Z té musí mít velkou radost i Zuzka s bolavým kolenem, zdatně se mě tam držela a finišovala o sekundu dříve.
Radek Luksza
P.S.: S vítězem Čípou jsem nehovořil, Vostrého jsme si ale cestou domů podali a dušoval se, že tentokrát nezabloudil (vloni zaběhl z Ovčárny do Karlovy Studánky a zpět), opravdu strávil na trati přes devět hodin; za trest se vracel směrem na Prahu v neděli, kdy tam mířili i fanoušci Baníku na jeho milovanou Spartu!