Ludgeřovická raketa zasáhla Vyškov

Výprava na atletické mítingy bývá z našeho pohledu skromná. Chybí nám dálkaři, tyčkaři, skokani, diskaři, apod. Asi proto se to nevolá AK, ale MK. Na mistrovství Moravy a Slezska ve Vyškově, konkrétně na pětku a trojku u žen, se vypravilo jedno auto se mnou (Petr Muras) a Janou Coufalovou. Do toho Patrik Pastor z Vítkovic a celému tomu šéfoval předseda Otto. S Janou jsme se poslední týdny dost vyzávodili, posledně už ve Středu, oba v traťácích na onom Běhu Osvobození, a dost nás oba z těch seběhů bolely lýtka. Krom toho, co se nevešlo do reportů, jsem se vyřádil o čtyřech dnech na třech závodech o týdnu minulém. Krom toho vtipného Lučního půlmaratonu ještě na trailu Ostrava (2. místo) a Štěpánkovický kros (1.místo).

Janu bylo třeba vyhnat z tribuny se rozcvičit, bo zase chtěla udělat těch svých klasických 15 min. předem. Prvním faktem bylo to, že nemá tretry a její maratonky vypadaly spíše jak objemovky o dvě čísla větší, táhnoucí ji k zemi i s tkaničkami samotnými. Start ženské trojky začal úprkem závodnice, která si asi pozdě uvědomila, že nestojí na startu čtvrtky, a pak se vytratila. Jana se postupně ze středu balíku procedila do vedoucí trojice, doprovázena i námi všemi známou Hankou Legerskou z Vítkovic, a na osmi sty metrech oběma utekla, dokonce na čtyř stech ještě přidala, aby téměř s padesátimetrovým náskokem vyhrála v čase 10:57! Nejvtipnějším faktem bylo to, že ačkoli se všechny dámy po doběhu zřítily k zemi, Jana se jen usmívala a sdílela se mnou dojmy u zábradlí, jako by se nechumelilo. Třeba taková Hanka by, bez asistence rozhodčích, spala u cíle dodnes.

Mužská pětka bylo organizační panoptikum. Navzdory domluvě s Filipem ze Zlína, že zkouší běžet 15:45, vystřelilo čelo i s ním tak, že jsme byli na kiláku za rovné tři. Po druhém kiláku odpadl Patrik a od té doby jsem už s nikým neběžel, a poslední kilák totálně odpadl. Jedinou zábavou mi byl zlínský trenér na padesátce, který opakovaně řval na onoho Filipa, že jestli se ještě jednou podívá na hodinky, tak tam za ním vlítne a zlíská ho. Že má běžet za prvním. Zakončil jsem až za 16:21 jako pátý, ovšem jako druhý muž, protože nás převážně juniorské pole docela převálcovalo. Medaile si tak moc necením.

Vraceli jsme se domů ale v dobrém rozmaru, učili se ekonomiku a četli Posledního Mohykána, a Otto už Janě shání tretry a napíše plán, takže do deseti let ji máme na bedně maratonu pražského 🙂 .

Petr Muras

Facebook Comments


Napište komentář: