Luční půlmaraton podruhé

Chlapci říkali, napiš report, tak jej tedy po nějaké době zase na klubový web píšu. Poslední dubnový den se konal druhý ročník Lučního půlmaratonu Ostrava. Mám to v podstatě za barákem, tak nebylo co řešit a dva dny po půlmaratonu v Lednici jsem si střihl další v Ostravě. Nabízí se samozřejmě srovnání těchto dvou akcí, tak si místo úvodu krátké dovolíme. Obojí jsou v podstatě rovina a běží se v krásné krajině a tím shody vlastně končí. Jo ještě vlastně obojí jsou svižné. Jinak je Luční půlmaraton začínající vlastně komorní akcí na podvečer s necelým půl stem běžců a bloudícím cyklistou v čele, lidovým startovným a letos cenným balíčkem, zatímco Běhej lesy jsou „masovkou“ s velkým organizačním zajištěním, dvěma tisícovkami běžců, celodenním programem, regulovčíky na rozcestích, pod pětistovku nevyběhnete a startovní balíček je rok od roku skromnější, zato hezká dřevěná medaile na vás čeká v cíli. Ale to základní – prožitek s běhu je na obou stejný.

Poslední apríl nabídl vpravdě aprílové počasí. Po dvou dnech dešťů to vypadalo, že se počasí umoudřilo a alespoň nebude pršet. Alespoň tak se mi to jevilo, když jsem jel po 15 hodině z práce a zatímco ve Frýdku-Místku parádně rubalo, v Ostravě nesměle vykukovalo sluníčko. Za hodinu, to už ale vypadalo jinak, po cestě na závod jsem ještě vyzvedával balík v uložence a odevzdával dítě v tanečcích a spustila se taková průtrž s kroupami, že se v autě zdálo, že probijí střechu a viditelnost byla tak 10 metrů. No, tak to to asi zruší, napadá mě. Po cestě jsem na zacpané Rudné zjistil, že jsem v nabíječce nechal přehrávač. Znamení mluvila jasně – žádný závod nebude.

No, ale při popojíždění na ostravské tepně se vyjasnilo a deset minut před startem to už zase vypadá jinak. Rychle vyzvedávám číslo a vidím známé tváře. Bostonský chlapec Peťa Muras na mě volá něco o tom, že jdu zase pozdě, ale to není pravda, že? 10 minut je spousta času. Dojdu se převléct k autu, něco málo pojíst, napít se, stáhnout vlasy do drdolu a jde se ke startu. No, rozpravu o trati jsem nestihl, ale kluci z oddílu, a že jich tu není málo, říkají, že je stejná jako loni a říkají, tak to znáš, psal jsi článek. Tak to se přiznám, že na to jsem úplně zapomněl. Je fakt, že když jsem včera na netu hledal nějaké podrobnosti, strejda google mi jako třetí možnost nabídl v anotaci nějaký popis závodu, který mi byl povědomý, ale nějak jsem tomu nevěnoval pozornost.

Rozkoukávám se na startu a najednou zazní pokyn „tak třeba teď“ a skupinka se rozběhne. Na čele se za cyklistou bezpečně usazuje Peťa Muras, následovaný Petrem Hvolkou a dalšími. Zdá se, že se nám na tomto novém závodě začíná tvořit tradice. V čele člen MK Seitl střídavě se předbíhající s cyklistou, loni Ondra Dominik, letos Peťa. Po cca dvou třech kilometrech se pořadí téměř ustálilo – jeden Petr dlouho nic druhý Petr dlouho nic pak skupinka, co se různě střídá a v ní i Míša Buba. Start jsem trochu prospal, ale po čase se dostávám na nějaké odhadem 6-7 místo. Přede mnou se občas něco prostřídá, za sebe nekoukám. Snažím se nenechat si ty před sebou moc utéct, což se mi celkem daří. Od Odry jsme se přemístili na louky mezi Starou Bělou a Polankou, tak to mám před sebou jak v divadle. Běžíme cik cak loukami, míjíme dvě občerstvovačky, tu první míjím i já, na druhé už neodolám a alespoň se trochu napiji. Prvních pár kilometrů jsem trochu napálil a to byla blbost, protože od zhruba 4 km se tempo ustaluje kolem 4:2? min/km a to není žádná sláva, že. Na druhou stranu, celý den v poklusu v práci, v hlavě jen proletěná e-mailová pošta, v níž se skrývají perly, v nohou Lednice a očekávání Peruna, takže co bych se hnal, že.

9 km míjíme na Honculi, kde je další občerstvovačka, za ní už, za asistence městské policie, která nám dělá koridor přes cestu, míříme do lesíků mezi Polankou a Jistebníkem a nastává „loneliness of the long distance runner“ jak si spolu s božským Brucem a jeho bandou pobrukuji. Toho před sebou vidím jen občas mezi stromy, za sebou nevidím nikoho. A tak si jen tak běžím, když se mi to zdá pomalé zrychlím, po čase zase zpomalím. Dokonce vykukuje sluníčko a svět se zdá být ideálním místem pro luční půlmaraton. Kolem 12 kilometru, když se blíží odbočka a návrat zpět ale začínají padat první kapky. Není zprvu jasné, zda to je déšť, nebo jen vítr sfoukává kapky z listů. Na hrázi mezi rybníky ale žádné stromy nejsou, tak to bude asi deštík. Naštěstí byl jen krátký a spíš osvěžující a záhy přestal. Nad Ostravou, ke které zahýbáme je ale opět černo. Však máme poslední apríl ne, napadá mě, tak trocha aprílového počasí na konec měsíce. Po dvou kilometrech začíná regulérně pršet a to mě nebaví. Běhání v dešti mě totiž opravdu nebaví.

Za chvílí déšť přestává, ale oblečení je už navlhlé. Smyčka se uzavřela a jsme opět na cyklostezce do Polanky a posléze do Výškovic.  Dokonce potkávám v protisměru chvost startovního pole. Vybíháme u Honculy a pohled se opět rozevře. Běžec přede mnou je blíž, než jsem si myslel a před ním nečekaně Michal Buba, kterého jsem čekal dál. Že bych zkusil zrychlit, proletí hlavou, v Lednici jsem taky v závěru dotahoval a předbíhal. Záhy myšlenku ale zavrhuji, doběhnout totiž neznamená předběhnout. Na zhruba 18,5 km opět dopadají kapky a spustí se nefalšovaný liják. Do minuty jsem durch kompletně, boty čvachtají. Je mi fakt líto těch, co jsou teprve u rybníků.

V cíli se dozvídám o patálii vítěze Petra Murase, který doběhl třetí, protože ho vodič na kole špatně zavedl ještě na louku a nadběhl si 2 km. Myslel to dobře, chudák Peťa si pořádně nezazávodil, nikoho nepředběhl, tak mu to chtěl dopřát. Rychle do auta převléct, chvilku se v něm ohřeji  a pak se jdu podívat, jak to vypadá. Dozvídám se, že za chvíli bude vyhlášení vítězů, tak si říkám, že sportovně počkám zatleskat, však si to zaslouží. Kolem vyhlašování jsou trochu zmatky, není jasné, kde bude, trochu se to plete. Jaké bylo mé překvapení, když mě pořadatel oznámil jako třetího v kategorii M4, což doprovodil Péťa Muras polohlasným, nevěděl jsem že jsi tak starý, jo to já taky ne, odpovídám mu. Něco tu nehraje, ale druhý je ten kluk, co doběhl přede mnou a od pohledu je tak starý jak já a vítěz naší kategorie by mohl být kolem 40, takže možná dobrý, ale asi nám všem spletli kategorii místo M3 na M4. Nevím no. Nejasnosti totiž pokračují, někdo reklamuje pořadí. Začíná být chladno, tak je na čase to rozpustit a jet do tepla.

Co závěrem? Luční půlmaraton je moc hezký závod, jen by nebylo na škodu posílit pořadatelský tým a místo mnoha kategorií mít jen muže a ženy, vzhledem k počtu závodníků a závodnic by to nevadilo a předešlo by se zmatkům, které zbytečně kazí dojem. Jo a ty deštníky, co dostali vítězové kategorií, byly super, ale měly přijít o hoďku dřív.

Martin Hořínek

Facebook Comments


Napište komentář: