Hukvaldská desítka

Nedávno jsem na netu natrefil na Hukvaldskou prvomájovou desítku a usoudil, že pokud termínovka, zdraví a rodinka dovolí, nebude od věci si ji vyzkoušet. Hukvaldy jsou v podstatě za rohem a letos to vyšlo. Než jsem našel zázemí na golfovém hřišti, trošku jsem pobloudil, ale stihl jsem se zapsat včas. Registrace končila hodinu před závodem a tak byl i prostor sednout si s knihou do trávy a nechat se vyhřívat vykukujícím sluníčkem a koukat u toho na hrad. Při rozběhání, ale dalo tělo najevo, že 2 závody ve třech dnech, i když „jen“ desítky, nejsou úplně nejlepší nápad. Po závodě jsem se bavil s nějakým triatlonistou, který měl pěkný finiš a skončil myslím 4., že den předtím jel v rámci tréninku 150 km na kole a v sobotu běžel maraton podél řeky z FM do Ostravy, tak jsem si připadal trochu jako čučkař :-).

Zvolil jsem tedy užívající si strategii a vzal si i sluchátka, protože jsem tušil, že se psychická vzpruha bude hodit. Na startu se sešlo pár desítek běžců (podle výsledovky 61.) a o půl 11 jsme vyrazili. Začátek byl pár set metrů po štěrkové cestě a pak víceméně z kopce. Nikam se neženu a teprve po kilometru předbíhám první jablunkovskou gazelu (ostatně vyhlašování žen trochu nuda: Peterková – Peterková – Peterková), holt z kopce pomáhá gravitace, takže jsem se nemusel ani moc snažit, zatímco ona s těmi něco málo přes 40 kily musela i dolů běžet. Pak jsme kličkovali po asfaltkách obcí směrem na Dolní Sklenov. Za školou se trasa zlomila a vraceli jsme se zpět, ale do pole. Tady nastalo první stoupání. V půlce pole je vidět chlápek v zeleném, který si jak se zdá běží sólo závod (nakonec ale 2.), v uctivé vzdálenosti za ním pak celkem kompaktní skupinka 5 lidí. Snažím se držet své tempo a najednou ke svému zděšení zjišťuji, že jsem skupinku předběhl a zhruba kilometr ji pak slyším za sebou. Tímto se ale skupinka rozpohybovala a postupně mě někteří její členové předběhli. Z pole to jde trošku dolů a pak zase nahoru a dolů lesem a hodně nahoru a hodně dolů a zase nahoru  po asfaltce a to už vbíháme do obory, kde mě předbíhá zmíněný triatloňák. Proplétáme se víceméně celou oborou mezi turisty, kterých pěkné počasí přilákalo spoustu. Při výběhu z obory čeká překvápko – dřevěné schodiště –  pár schodů na zeď obory a víc než pár schodů dolů. Jejich sklon a pevnost vzbuzují obavy a fotograf u cesty se celkem dobře baví. A jsme skoro v cíli ještě něco přes kilometr dolů a hlavně zase nahoru a hurá na párek.

Závod to byl fajn, výsledek nakonec nebyl taková tragoška , a pokud máte rádi kratší komorní závody nahoru dolů (podle hodinek získané převýšení 183 m.), mohu jen doporučit.

Martin Hořínek

Výsledky a web závodu http://www.bezeckyspolekhukvaldy.cz/news/vysledky-prvomajove-hukvaldske-desitky-2017/

Facebook Comments


Napište komentář: