S prominutím… noční běh, že ano?!

Minulou sobotu nás mnohé běžce čekal nelehký úkol. Měli jsme se popasovat s tratí, která nebyla nikterak náročná ani dlouhá. Byla však pohlcena večerním soumrakem a ve vzduchu visela hrozba železničního svízlu. Vydali jsme se vstříc zhruba devítikilometrovému Nočnímu běhu lemovanému areálem Hlučínského jezera.

Ještěže mi kamarád Matěj Urbaczka půjčil den před startem kvalitní čelovku. Jiní běžci byli vybaveni pouze atrapami, a to je nepříjemně brzdilo. Závod bylo vůbec třeba pojmout jako zpestření blížícího se konce léta. Nemělo příliš smysl rmoutit se nad nekvalitní výbavou do noci, stejně jako nad vlakem projíždějícím v nepravou chvíli za sklopenými závorami někam na Opavu. Mně a dalším bojovníkům v poli nezbylo než se úplně zastavit a čekat, dokud železniční monstrum nezmizí a neumožní nám opět se rozeběhnout. Možná že vláček i tak trochu pomohl nám zmatkářům, kteří jsme krátce před doběhnutím k přejezdu špatně odbočili a nepříjemně si zaběhli.

Kořením závodu byli dále „přiožralí“ a „přihulení“ zevloši na Štěrkovně a jiní rádoby „napohodu týpci“ pronášející k probíhajícím různá pasivně agresivní moudra. Jindy zase bavili rekreanti u chatek provázející běžce fanděním vstříc cíli. A cíle se dočkal každý, kdo pokořil i tolik nenáviděné betonové „hentoncy“, na nichž se velmi špatně vyměřuje krok.

Osobně jsem si užil pro mě zatím spíše výjimečnou závodní blízkost Petry Pastorové celou dobu se držící buď těšně za mnou nebo přede mnou. Přestože to pro ni evidentně nebyl preferovaný závod, nutila mě držet solidní tempo až do cíle, kde bych byl býval Petru zcela egoisticky předběhl nebýt trochu hyperaktivní pořadatelky (která je jinak skvělou a sympatickou organizátorkou plnou entuziasmu) mávající mi před očima s instrukcí: „Zpomal, žena!“ No jo, ta „křehká stvoření“! Jsou výkonnější takřka ve všem, avšak pořád to je to beznadějně slabé a nedokonalé zvíře zvané „muž“, po kom se očekávají velké a čestné činy. Ale teď vážně: Žen bylo v Hlučíně více a byla krása na ně pohlédnout.

No a pojďme na výsledky, vážení přátelé! Celkovým vítězem závodu se stal borec z Vítkovic Lukáš Jakub (0:34:43,9). Prokázal nejen rychlost, ale následně také solidní orientaci v intelektuální sféře, když jsem v pozávodní noci rozmlouval s ním a s vítězem nedávného hlučínského maratonu, naším členem Jirkou Pytlíkem, o všem možném v Hospodě 56. Jirka toho dne pro změnu přebíral cenu za ono květnové dvaačtyřicetikilometrové vítězství. Frajer dostal na zapůjčení luxusního autíčko značky „Slintám, jen to vidím“. Jiří také jako spolupořadatel uzavíral na kole celé startovní pole. Na druhém místě a celkově první v kategorii skončil spolehlivý stroj na výhry Ondra Dominik (0:34:54,6). Třetí doběhl Ludvík Jakub v čase 0:35:05,9. V ženách zvítězila již zmíněná Petra Pastorová (0:42:22,7) před druhou dámou (a první v kategorii nejmladších žen) Verčou Martínkovou (0:43:54,9), známou to ultra-běžkyní, která si pro radost a pro relax odskočila na krátkou vzdálenost. Třetí skončila Kateřina Krytinářová výkonem 0:47:36,3.

Byl to milý večer plný krásných překážek a krásných žen (muži byli samozřejmě taky krásní). Ale dost už, je na čase připravit se na „Hrabovský půlmaraton“, trhnout světový rekord a trumfnout všechny ty Keňany!

Abych nezapomněl. Noční běh, to byla také tombola. Jednou z cen byl… ehm… s prominutím… koňský trus, že ano?! Patřil jsem mezi ty šťastné, kteří zahradní zlepšovák vyhráli.

Ivan Karas

Výsledky dalších našich:

Ivan Karas (15. celkově, 8. v kategorii) –  0:42:23,3

Marek Moravec (25. celkově, 9. v kategorii) – 0:45:27,4

Lukáš Malík (28. celkově, 14. v kategorii) – 0:46:36,2

Jiří Hrbáč (42. celkově, 4. v kategorii) – 0:50:46,9

Martina Metzová (48. celkově, 3. v kategorii) – 0:53:35,2

Ivan Karas

Facebook Comments


Napište komentář: