XXX. Záhorácký maraton, Senica, Slovensko, sobota 9. června 2018
Když jsem vloni odtrpěl maraton v Jistebníku v sotva zaběhnutých Hoka One One Challenger ATR II, šastnul jsem s nimi pod stupně vítězů, prohlásil, že s nimi nic delšího nedám (mám v nich pozdější osobák na desítku!) a začal střídat čtyři modely Altra. Jenže se pak naskytla koupě jiných Hoka One One – Huaka – za fakt super cenu …. a ty se mi ukázaly také jako superrychlé. Rozhodl jsem se tedy risknout v nich Záhorácký maraton ve slovenské Senici.
Letošní ročník byl jubilejní třicátý a na start se postavily necelé dvě stovky „pretekárov“. Maratonců asi třiapadesát včetně tří zástupců MK Seitl Ostrava: Ivy Pachtové, Petra Škrabánka a mne. Chyběli mi tam, pravda, někteří čárkaři, zejména oba čeští Mirkové, Šaňo i Eva Seidlová, naopak počtvrté v řadě jsem se zdravil s Romanem Tománkem. Trasa ideální – půlmaraton tam a půlmaraton nazpět; jen k horkému klimatu bylo třeba přistupovat s respektem.
V první půlce jsem se přidal k Zlatici Semanové a Peteru Bačíkovi (zdravili všechny v MKS), kteří mi pomáhali hlídat tempo, přičemž jsme probírali známé od Otty, přes Jardu až po Sandokana. Moje desítka za asi 54 minut, půlmaraton v Šaštíně 1:57, pětadvactíka pod 2:20, třicítku nevím a na devětatřicátém kilometru u nádraží v Senici za 3:40. Předběhl jsem i jednoho se závodníků, jenž neměl stejné podmínky jako my ostatní = podporoval ho cyklista.
Třiačtyřicátý maraton se mi vydařil, tajně jsem totiž chtěl v lehkých rychlých botách Huaka jít pod čtyři hodiny. Konečně se to povedlo, bez následků požití litovelské desítky a jiných trablů. Osobák jsem tušil, avšak 3:55:10 ani náhodou! Úspěch v Záhorí korunovali Iva (3:30:01 a absolutně první žena) a Petr (3:00:21, druhý v kategorii a celkově šestý). Maraton v Senici se vykázal perfektní organizací, připravením občerstvovaček i zajištěnou trasou závodu!
Radek Luksza