100km za 8:41:28, aneb jak to bylo doopravdy?

Historie

Běhám od svých prvních krůčků, nicméně pravidelné běhání datuji k roku 2006. Hned v květnu 2007 jsem si zaběhl 100km za 11:21h a o rok později za 10:48h. V loňském roce (2017) jsem si řekl, že se konečně zkusím dostat pod 10h. To se ale nepovedlo a čas 10:28h mě neuspokojil. Alespoň jsem si vyzkoušel, co běžce na plzeňském MČR čeká a mohl se soustředit na následující rok.

Příprava

Tentokrát jsem se rozhodl, že neponechám nic náhodě a podniknu v přípravě postupné navyšování kilometráže s tím, že 2 měsíce před startem přidám i tempo. Cíl je tedy zaběhnout MČR v Plzni 24. března 2018 s výsledným cílovým časem do 10h za podpory manželky na trati. Plán zněl zvyšovat kilometráž postupným přidáváním měsíční dávky 100-200-300-400-500km (od srpna 100km do prosince 500km). Už v září se to ale po… Mé opření o zábradlí, které tam nebylo, způsobilo pád a neschopnost na 6 týdnů. Posun o 2 měsíce mě dost znepokojuje. Ale po odběhaných 65km v září (suma 6h19min), zvládám v říjnu 165km (spíše chodecky 20h36min), v listopadu 200km (utrápeně 19h54min) a prosinci už konečně hravě 362km (34h57min).

Novoroční předsevzetí?

Změnit stravování – jíst pravidelně, pestřeji, více masa, denně kus ovoce a zeleninu, méně tučného/smaženého, méně uzenin. Úplně vypouštím alkohol (jako bych ho měl někdy napuštěný, že jo) – ani kapka, více tekutin (čistá voda, ovocné čaje). Přidávám na spánku (minimum 9h), 1x týdně saunu a 1x týdně také protahování celého těla. S tím i tajně doufám, že půjde dolů váha, ale nezařazuji ji do cíle, aby mne nestresovala. Potřebuji plán, bez něj se k cíli opravdu nedostanu! Vybírám trénink, podle kterého budu 8 týdnů před závodem běhat – po pročtení mnoha volně dostupných vzorů vybírám ten, o kterém vím, že funguje a budu doufat, že bude fungovat i na mne. Hned je mi i jasné, že si jej upravím k obrazu svému (méně km, pomalejší tempa), ale struktura zůstane. Ze svého života odstraňuji vše, co nemusím a vše přizpůsobuji tréninku. Připravuji se na období, kdy v běžných činnostech budu fungovat v utlumeném režimu.

Trénink

  1. týden – rozpálení – 128km (10h 42min)

Nějak mi to běhá, nečekaně zvládám i rychlejší tempa. Kupuji si permici na stadión. Dávám v pátek 24km. V neděli při 35km jsem v euforii, že to jde. Pokud tyhle tempa vydržím, pak je to na cílový čas kolem 9h. Nebolí mě nohy, ale tělo mám rozpálené, cítím celkovou únavu. Řeším to nadměrným příjmem tekutin, zvýšeným přísunem cibule+ česneku a zvýšeným spánkem (přes 10h).

  1. týden – za hranou – 151km (12h 21min)

K tělesné únavě přichází i svalová únava. Svaly jsou napjaté, připadám si jako na MUMu po třetím maratonu. Stačí do mě ťuknout a rozsypu se? Měl bych zvolnit a běhat méně, ale vždy když vyběhnu, tak to prostě nějak jde. Pátek 34km, sobota 41km. Pokud tenhle trénink simuluje posledních 10km při stovce, tak se mu to daří.

  1. týden – peklo – 148km (12h 10min)

Přetrvává stav z minulého týdne, takhle se utavím, stále to jde a já to „hrnu“. V hlavě mi zní: „Jestliže ucítíte při svém snažení bolest, pak vězte, že vaše konání je správné. Budu vaše těla týrat, neboť čím více se budete potit při výcviku, tím méně krve ztratíte v boji.“ V sobotu se stavím na trať maratonu v Moravských Budějovicích. Po pátečních 34km v tempu 4:50min/km mě pekelně bolí nohy už na startovní čáře. Mít ale k dispozici jídlo a pití každých 5km je pro tělo blahodárné a zase se trochu „zmáčkne“. Na stehně se objevuje ztuhlá svalová hrouda, kterou se celý týden snažím rozmasírovat.

  1. týden – nechodím – 138km (11h 30min)

Asi jsem to fakt přehnal. Snižuji kilometráž, tempový trénink měním na volné běhání, trénink volného běhu úplně vypouštím. I tak po pátečních 33km s sobotních 43km moje nohy absolutně neposlouchají.

  1. týden – mráz a pád – 124km (10h 28min)

Tento týden mrzne, dobrá výmluva opět vypustit tempa i držet nízkou kilometráž. V úterý cestou ze sauny padám na koloběžce – naražené žebro a modřina nad kolenem s novou ztuhlou hroudou! Dva dny absolutního klidu, v pátek zkouším běhat, žebro mě neomezuje, s nohou to bude horší. V sobotu 30km, jde to, ale čekám, kdy začnu plivat krev. Ke konci už zase cítím svaly. V neděli pak relativně v pohodě 43km. Tělo je zase v tréninkovém módu, hurá. „Čo bolí, to prebolí.“

  1. týden – znovuzrození – 143km (11h 55min)

Minulý týden odpočinku prospěl, přicházející jarní počasí povzbuzuje. Po ostravské cyklostezce naběhám hodně pohodově v sobotu 30km a v neděli 39km.

  1. týden – balím to! – 107km (8h 50min)

Napětí doma vrcholí – krize, cítím ztrátu podpory. Už třetí víkend jsem pro rodinu celý víkend nepoužitelný (před tím byly výlety alespoň v neděli). Mám touhu se na všechno běhání vykašlat. O víkendu kroužím v lese na 950 metrovém okruhu 27+25km.

  1. týden – půjde to? – 137km (12h 7min)

Na pohodu kroužím na mém okruhu jen v úterý a ve středu. Taky se opět proletím dolů z koloběžky, naštěstí jen s modřinou. Spím, jak jen to jde, a dostávám se do pohody. Plán přípravy splněn. Váha za těch 8 týdnů klesla o 5 kg. Ještě nastavit hlavu, motivaci, myšlení a přístup k závodu a jde se na start.

Za letošek tedy naběháno leden 414km (39h50min), únor 545km (45h11min), březen 501km (42h45min včetně závodu).

Závod

Jako jsem potřeboval plán pro trénink, ukázalo se, že budu potřebovat plán i pro samotný závod. Cílový čas, na který mám regulérně natrénováno, je 9h. Pokud vše klapne, neměl by být problém jej zaběhnout. V plánu mám rozběhnout tempo 5min/km a to držet co to půjde. První mezičas maratonu si dávám za cíl 3:30, na padesátce bych chtěl být v čase 4:15, protože druhou půlku očekávám o 30min pomalejší než první. Pokud bych měl na 50km čas 4:20, ještě by se to asi dalo zvládnout. Čím déle vydržím rozběhnuté tempo, tím větší rezerva bude pro případné krize ke konci. Průměrné tempo na 9h je 5:24min/km, takže bude dost prostoru pro případné zpomalení. Je pár minut do startu a v mém břiše to vře. Utíkám do křoví, tak snad. Rozbíhám v trochu rychlejším tempu 4:55min/km, ale běží se dobře a cítím, že se flákám, tak nezpomaluji. Na 10km, ale břicho zase vaří a musím znovu na záchod. Nevadí mi skoro minuta zdržení, ale že jsem ztratil spoluběžce, kteří drželi stejné tempo. Helča/manželka mi dělá support, takže mám, na co si vzpomenu. Piji každé kolo teplý čaj a jím hořkou čokoládu (běží se na 1,5km dlouhém okruhu). Občas zobnu sušenku a první gel si dávám na 25km. Půlmaratonem jsem proběhl za 1:45:08. Jestli chci dodržet plán, musí být druhý půlmaraton rychlejší a i to je v plánu. Však jsem se ještě ani pořádně nerozklusal! Na metě maratonu jsem dost nervózní, protože časoměřiči zmizeli a tak nevím, jestli jsem či nejsem změřen. 3:29:04 dává fajfku dalšímu splněnému bodu. Teď teprve rozbíhám závod. Cílem je udržet tempo co nejdéle to jde. Na 50km jsem za 4:09:30! Tak tohle jsem opravdu nečekal. Dávám druhý gel, po částech sním asi dva banány a začínám si běhu více a více užívat. Na 60km jsem asi minutu po 5 hodinách běhu. Teď už opravdu stačí vyklusávat, abych si svůj cíl splnil. Vím, že tempo neudržím, ale nechci se jej vzdát, tak se ho snažím udržet. Nesleduji kilometry, ani jak rychle běžím, zajímá mne jen čas kola, jestli moc nezpomaluji a mezičasy po 10km. Helča mi postupně čte povzbuzující sms od kamarádů. Je zajímavé sledovat krize jiných běžců. Když probíhám 70km v čase 5:55:45 jsem už také v krizi. Jenže já už tenhle stav znám, není jiný, než ke konci druhého dne dlouhého běhu v tréninku. Navíc vím, že se umím kousnout. Navíc těch 10km mám ještě natrénováno. Zbylých 20km už přece nějak vyklušu. Beru třetí gel a liju do sebe kolu. V podstatě jsem na tom vlastně lépe než v trénincích. Chytám křeče do boků stehen, tohle neznám, jak z toho ven? Zkouším střídat tempo běhu a po kilometru jsou pryč. Fanoušci povzbuzují, přidali se k nám maratonci a je zase sranda. Běžím dnes teprve druhý maraton a ten nakonec zvládám za 3:46. Navíc když vidím, že od 70km vlastně držím tempo bez zpomalení, je to skvělé. Poslední gel dostávám příkazem na 90km, prý nic nejím. Taky mám příkaz nezrychlovat, ale manželka ví, že ji neposlechnu a to platí při běhu dvojnásob. Dvě kola proháním Radka Brunnera, dvě kola prokecám s Míšou Dimitriadu, tak jak můžu zpomalit? V posledním kole se kousnu a jdu do toho naplno, změnou rychlosti mě chytají křeče do lýtek… tak a jsem v cíli, čas 8:41:28. Stejně jako loni je potřeba sehnat někoho, kdo mi pověsí na krk medaili. No jo, první už je dávno v cíli a ostatní pro organizátory nějak neexistují. Cíl splněn, jde se na večeři.

Regenerace

Hned po doběhu mě chytá zimnice, překvapivě ale mohu chodit i ze schodů. Druhý den se vyklusávám 7km v tempu 6:05 min/km. Dvě noci nemohu spát, protože au au. I 2 týdny po závodě se mi nedaří běžet rychle a tělo pořád hlásí vyčerpání.

A co dál?

Cíl je splněn. Letos mám odtrénováno, běhat budu dál, ale cílený trénink neplánuji. V životě jsou i jiné radosti než běhání, že? Takže plán pro následující měsíce 400-300-200-100….

Pavel Juřica

Výsledky: https://www.marathonplzen.cz/vysledky/2018/MCR100km.pdf

 

 

 

Facebook Comments


Napište komentář: