Jubilejní maraton s rýmou a havířinou

PKO Silesia Marathon, Katowice, 1. 10. 2017

Původně jsem měl svůj jubilejní třicátý maraton běžet v Košicích, avšak přeregistrace nakonec nevyšla a dvě startovní čísla nikoliv mou vinou skončily v … No, a já se vypravil s Ivou Pachtovou do Katowic na devátý ročník PKO Silesia Marathonu – kde jsme byli jedinými zástupci MK Seitl Ostrava a pěti startujícími pod českou vlajkou z celkem 1807 maratonců.

Na źyciówke čili osobák to však nebylo, byť jednokolová městská trať k tomu mohla svádět a před startem kromě hornické dechovky vyhrávaly (tak jako vloni v Drážďanech, ty mám zatím nejrychlejší) písně od AC/DC. Den před maratonem mne totiž navštívila rýma – která není podle Miloše Škorpila důvodem nevyběhnout – tak jsem se šetřil. Startovalo se od obřího obchodního centra, jemuž vévodí těžní věž a spousta odkazů na havířinu.

PKO Silesia Marathon vedl z Katowic do Myślowic, Siemianowic a Chorzówa. Značná část se běžela po výpadovkách z a do města a dálnici A4 jsme překonávali po nadjezdech čtyřikrát. V zástavbě se mohutně fandilo tak, že se běželo jedna radost… sorry, ale kam se hrabe atmosféra v Ostravě týden předtím. Míjeli jsme též šachty, v jednom závodě KWK Wieczorek povzbuzoval povrchový personál bubnováním na potrubí.

Ukázala se i místní vodárenská společnost, která postavila „vodní brányk osvěžení. A když jsme u toho, třeba zmínit občerstvovací stanice, jichž bylo dostatek a s přibývajícími kilometry se zjevovaly stále častěji (ale, jak je v Polsku zvykem, nepodávaly sůl).

Já začal volněji, než v Ostravě – a měl ještě pomaleji! – necelých šest minut na kilometr. To abych od půlky mohl, a také hned začal, zrychlovat. Až jsem se divil, koho všechno předbíhám… Asi od 36. kilometru jsem si připadal jako na dálkovém pochodu (zde je nutná poznámka ohledně účasti polských běžců a běžkyň na takovýchto akcích: Ač mnozí vůbec nejsou maratonci a maratonkyně, jdou po hlavě do toho, aby ten maraton prostě absolvovali!).

Nerozhodila mne ani katolická konspirace v Sosnowci, kde na 25. kilometru tleskal místní pleban běžcům a k tomu na kostelní věži ukazovaly hodiny dvanáct a zvonilo poledne… o třicet minut dříve. Věděl jsem, že od startu uplynuly dvě a půl, nikoliv tři hodiny!

Jubileum mi nakonec vyšlo za 4:08:12 a rýma nerýma znamenalo nejrychlejší se zatím čtrnácti letošních maratonů. Doslova úžasný byl doběh přímo na Stadion Śląski v Chorzówě (před nímž nevím kdo, ani jsem to v té chvíli neřešil, volal, ať pozdravuji Ottu Seitla). Skončil jsem, jak bývá obvyklé, v polovině maratonského pole. Iva prožila svou chvíli slávy v čase 3:34:32, zaznamenala třetí místo v dané věkové kategorii. A po dlooouhém doptávání se jsme zjistili, že ocenění v této kategorii náleží jen té první. To byl taky nejslabší dojem z jinak skvělých Katowic. Odkaz na hornictví jsme si odvezli na památku i na medailích a tričkách.

Radek Luksza



Napište komentář: