Hostýnská osma

Top závody mívají startovní vlny. A protože i Hostýnská osma je top závod i on má své vlny. Nejdřív vyběhne elita, pak top hobíci, hobíci, pohodáři, ještě větší pohodáři a pak … zpozdilý Hořínek. Ale nepřebíhejme.

Hostýnská osma je moje srdcová záležitost, poprvé jsem ji absolvoval v době, kdy jsem moc neběhal, ale spíš chodil, a tak nebylo nad čím váhat. Každoročně se lehce modifikuje trať, ale některé věci jako je dvakrát absolvovaná „spojka“ mezi Tesákem a Jehelníkem se nemění. Letos to bylo trošku delší než loni, mimo Hostýn byl zase i Lukov a přišlo mi to běhavější.

Začalo to nad ránem. V noci díky bouřce jsem se budil co chvíli, ale ráno mě nevzbudil budík, ale manželka v době, když jsem měl pomalu vyjíždět. Zapomněl jsem totiž přenastavit budík, který měl tedy víkendový off-mód. Navíc jsem zjistil, že jsem si doma nechal sotf flasky do vesty, takže bylo třeba improvizovat a hledat petky. Rychlá snídaně, kafe, obléct a co nejrychlejší jízda do Rajnochovic…ale nestačilo. Do obce jsem vjížděl v okamžiku, kdy policie zatarasila průjezd… já Vás tam nepustím, 500 závodníků, jde o bezpečnost, musíte počkat, je mi líto, oni právě startují…. Tak stojím a vidím všechny, jak probíhají kolem, pak ti co proklusávají a pak ti, co jdou ☺ Je to zajímavé takhle postávat a tleskat a vědět, že se budete snažit je dohnat.

Startovním obloukem tedy probíhám se sekyrou 25 min., a protože se tady neměří čistý čas, ale od startovního výstřelu, všechny úvahy nad tempem, taktikou apod., jdou bokem, protože půl hodiny je moc. Výhodou je, že mám trať sám pro sebe, s nikým se nemačkám, nikdo mě neblokuje, ani já nikoho nebrzdím a pak se pořád něco děje. A taky mě za celou dobu nikdo nepředběhl ☺ Po pár kilometrech doháním první závodníky, pohání mě hlášky typu…a ten jako běží druhé kolo… Pořád někoho předbíhám a cesta rychle utíká. Počasí je vlídné, tak první výstup na Jehelník utekl ani nevím jak. Své v tom hrálo asi i to, že jsem po cestě vyřídil nečekaný pracovní hovor …aha a vy asi někam běžíte, že…no ale já mám od pondělka dovolenou… Od Jehelníku začínám potkávat první ocelácké dresy a tady už jsme mezi těmi, co i do kopečka běží, a podle hlášek typu…co to je zase za Uhrova zkratka…při nečekaném seběhu napřímo z kopce, už ledasco znají.

Už jsme pomalu ve Chvalčově na první občerstvovačce, rychle napít, něco málo pojíst a jde se dál. Výstup na Hostýn už je trochu znát a začíná jít trošku ztuha, teplota pomaličku stoupá. Od Hostýna pokračujeme čvachtanicí na Obřany. Ty jsem nikdy nechápal, proč tady jsou – do kopce ke kontrole a po stejné trase dolů, ale i tady to bylo letos jakési rychlejší. Po cestě dolů míjím Ondru Veličku s doprovodem, tohle holt není silniční leháro ☺ Na minulých ročnících bývaly Obřany většinou zlomem, kde se trať víceméně půlila co do vzdálenosti, letos tomu ale tak není, většina je ještě před námi. Přes kopeček klesáme do Rusnavy na další občerstvovačku. Při seběhu se ozývají kolena a tak je dole čas nejen na jídlo, ale i na kamaráda od analgetik, sichr je sichr. Mám pocit, že letos se na těch občerstvovačkách moc nezdržuju, jím více po cestě, když přijde hlad. Od Rusnavy si to valíme k Lukovu. Před ním mě potěší slečna na kontrole, která v Rajnoškách asistovala policii „To jste Vy, to jste je fakt dohnal“ a trochu porostu, abych zase splaskl poté, co mi potvrdí, že těch 25 minut mi fakt nikdo neodečte a neodečetl. Před hradem u parkoviště tak usilovně předbíhám, až blbě odbočím a musí mě nasměrovat přihlížející strejda. Na hrad bych se rád někdy podíval mimo, asi vezmu rodinku, napadá mě, že teď by to fakt byla asi další ztráta, jen se chvíli zamyslím u cedule „zde si ustajte koně“, koho bych tu tak asi uvázal.

Po cestě do Vlčkové, kde by měla být polévka, potkávám u krajnice Lukáše Podoláka, …je milé vidět známě tváře… podívám, … vyfotím si tě a jedu zpátky, Čípa tu byl před hoďkou a půl, bude za chvíli v cíli… No jo, ten asi nezaspal, odpovím a valím z kopce dál. Polévka chutná, a kola potěšila, doplním vodu a nakousávám další kopec, za nímž leží Držková. Tady jsme to chtěl před pár lety zabalit, vzpomínám a v paměti lovím, jak jde ta trasa dál. No přece nahoru. Na Humenec to jde chvíli zprudka, chvíli pozvolna, pobíhání střída chůze, přece jen už máme v nohou 40 km. Tady už je zřejmé, že je více lidí za mnou, závodníky potkávám jen občas – někdy jednotlivce, někdy malou skupinku.

Od Humence ale nevede trasa po značce na Troják jako kdysi, ale nějakými lesními klikaticemi do stejnojmenné obce a teprve pak po sjezdovce. Tady se potkávám s kamarádem Honzou, se kterým jsme se asi rok neviděli, prohodíme pár slov a domlouváme se, že jej pak odvezu na vlak. Před Trojákem na mě udělala dojem partička fandících, co si pro závodníky připravila slalomovou vložku s kužely v podobě vypitých pivních láhví, trošku se pošpičkujeme a nastává již známý závěr. Po další sjezdovce dolů a lesem pomalu nahoru na Tesák. Po cestě se ozývá zase koleno a tak lupnu další dvě pilulky a pro jistotu i trochu pojím, co taky dělat po cestě do kopce. Předbíhám další známé z jiných závodů a máme tady Tesák a druhou polévku.

Vidím Marka Škapu a hnán vidinou, že bych mohl stihnout i jej odmítám pivo, dám jen rychle kolu, meloun, banán, polévku, doplním vodu a běžím. Tentokrát to už na Jehelník nejde tak svižně, ale pořád dobrý, navíc dobíhám a předbíhám nejen Marka, ale i nějaké další lidi. Tady jsem už většinou mlel z posledního, ale dneska dobrý. Od Jehelníku je to jen co by kamenem dohodil a zbytek doběhl na Kelčský Javorník. Tady trochu si vzpomenu na taktické hrátky Mo Farraha a kopeček beru trochu v poklusu, abych potrápil borce v červenobílém, kartičku pro kontrolu chystám v pohybu a  tak kontrolní bod opravdu probíhám a hurá dolů. Do cíle chybí už jen kousek, Šaumburk 3,5 km hlásí cedule a pak už jen zkopce. Poprvé kouknu na čas na hodinkách…a zdá se, že by to mohlo být pod 8 hodin, když pohnu.

Fascinuje mě, jak mocná umí být hlava. Když na ohybu vidím před hradem 3 tečky, hlava si řekne, to by mohlo ještě klapnout, nohy bez ohledu na předchozích více než 60 km zaberou a na protestující žaludek pro jistotu vytáhnu polovinu tyčinky. Ty tři jsem předběhl při zmatcích u polomu, a když už jsem byl v tom předehnal, jsme ještě další dva a udělal pár opiček na všudy přítomného Lukáše Podoláka. Finiš byl už klidný a skoro mi přišlo líto, že už to končí. Výsledný čistý čas 7:53 je o čtvrthodiny lepší než loni, ten oficiální mě letos až tak moc nezajímá. Kousek za obloukem stojí jako vždy dobře naladěný Ondra Dominik a tak si pogratulujeme, počkáme na Marka a jdeme vrátit čipy. Tyhle závody mě fakt baví…zejména když se povedou.

Martin Hořínek

Výsledky: http://www.hostynskaosma.cz/results.html

Facebook Comments


1 komentář k “Hostýnská osma

Napište komentář: