V úterý 6. 6. v 16 hod jsme autem vyrazili směr Vídeň. Auto jsme zaparkovali ve Fischamend, což je jedna zastávka vlakem na letiště. Letadlo do Adis Abebe odlétalo kolem 23 hod., kde jsme v 6 hodin ráno přistáli a čekali jsme na další letadlo do Johannesburgu. Na letišti bylo lidí jako mravenců. Konečně jsme nastoupili do letadla do Johannesburgu a čekal nás 6 hodinový let. Tam jsme měli další 4 hodiny pauzu a konečně letěli do Durbanu, kde jsme po 30 hodinách cestování přistáli.
V JAR je zimní období, což znamená i mimo jiné to, že se stmívá už po 17. hodině. Takže jsme na hotel přijeli za tmy, ubytovali se a šli na večeři, kde nás čekal vedoucí týmu Nick, který tento závod v minulosti 3krát vyhrál. Vypil jsem s ním několik piv.
Druhý den Petra dostala oblečení týmu. V Elitě týmu Nedbank Running Team, za který Petra i Radka startovala, bylo asi 10 holek a 15 kluků. Celkem za tento klub běželo přes 300 závodníku. Druhý den dorazila také Radka Churáňová.
Závod se běžel v neděli a v pátek všichni odjeli na místo startu do asi 90 km vzdáleného Pietermaritzburgu. Já jsem zůstal v Durbanu, takže mi začala dvoudenní dovolená. Konečně jsem si zašel do města a sednul si na dvě piva. Ale dva dny utekly jak voda.
Závod startoval už ráno v 5:30 hod. Vše živě přenášela televize, takže do patnáctého kilometru jsem závod sledoval z postele a potom jsem šel na snídani. Po snídani jsem vyrazil pěšky 15 km do místa cíle. Měl jsem propočtené, že Petra poběží za 6,5 hodiny. Tak tak jsem to ale stihnul. Na stadion jsem se dostal přes dvě bezpečnostní kontroly. Byl jsem v šoku. Stadion plný diváků a cíl závodu byl na jeho ploše. Naštěstí se mi podařilo na plochu dostat. Do 10 minut Petra dobíhala a mě se aspoň podařilo ji vyfotit. Před startem Petra snila o umístění do 10. místa. Právě prvních deset dostává medaili z pravého zlata. Věřil jsem, že by ho mohla zaběhnout pod 6:30. Nakonec doběhla na 7. místě a čas 6:22 hod. Loni by ji tento čas stačil na 3. místo. Petru odvezli na dopingovou kontrolu a já jsem čekal na Radku. Ta doběhla na 12. místě v čase 6:31 a tím by loni skončila čtvrtá.
Hodně zajímavé to bylo letos v mužích. Zvítězil domácí závodník jen o 3 sekundy před holandskýn závodníkem. Oba překonali traťový rekord. První tři byli z týmu Nedbank Running Team. Vítěz vyhrál skoro 2 miliony korun. Celková vítězka byla také z JAR a také zvítězila v traťovém rekordu. Taktéž vyhrála stejné prize money. Prvních deset mužů i žen bylo finančně ohodnoceno. Pak jsem šel z Radkou do stanu Nedbank Running Teamu čekat na Petru a sledovali jsme cílovou rovinku, kde dobíhali další a další závodníci. Každou půlhodinu dobíhali na stadion vodiči s ceduli, na které byl jejich výsledný čas a s nimi vždy přiběhla skupina tak 60 běžců. To byla nádhera. Na trase byly brány, kde byly napsány časy (limity), do kdy musí běžci proběhnout. Kdo to nestihl, musel v závodě skončit. Pro mě to byl zážitek.
Druhý den bylo vyhodnocení závodu v mužích i ženách. S převahou vyhrál tým Nedbank Running Team.
Otta