Běh všeho druhu v Jistebníku

21. srpna se v rozlehlé dědince Jistebník a jejím okolí konal 11. ročník Vodohospodářského půlmaratonu, který byl přeložen z května z důvodu vládních opatření proti pandemii. Přeložení takových soutěží nikdy není příjemné, ale dělá mi radost, že z mého pohledu mohu říci, že tentokrát pandemie měla minimální dopad na kvalitu organizace i na závod samotný.

Startem i cílem závodu bylo hřiště TJ Jistebník, které se nacházelo na skvělém místě pro přípravu a rozehřátí. V okolí byly totiž kopečky, rovinky, terén u pole a plno prostoru na to, abychom toho mohli využít. Je jedno, jestli někdo před závodem preferuje něco jako atletickou abecedu, krátký pohodový klus nebo kombinaci těchto dvou věcí. Lokace nám to umožnila a díky tomu, že se Jistebník nachází více na venkově jsme při tom ani nebyli omezeni na silnici.

Organizátoři soutěže si na ní opravdu dali záležet. Měli jsme k dispozici šatny, úschovnu, plno míst k sezení ve stínu stanů a možnost zakoupit různé občerstvení. K mému překvapení nechyběla ani moderátorka, která mimo jiné vedla s rozhovory s běžci. Na trati pak samozřejmě byly občerstvovací stanice, které byly zásobeny ionťákem, vodou, banány a dokonce i kostkami čokolády. V tomto ohledu mě napadají jen slova chvály.

Závod se možná na první pohled – možná zejména pro lidi jako já, kteří ho neznali – původně jevil jako „jeden z menších“, ale zájem lidí v něm soupeřit se nedá upřít. Navzdory tomu, že nabídl plno různých disciplín, konkrétně štafety, čtvrtmaraton, půlmaraton, maraton a galerijní běh pro mladší 18 let se všechny naplnily dostatečně na to, aby se nemusely rušit z důvodu nízkého počtu zájemců. Zaběhat si tak mohl každý, ať už má cíl jakýkoliv.

Na čtvrtmaratonu jsme měli Michala Bubu, který jej vyhrál o více, než dvě minuty a to v čase 0:42:26.

Na půlmaratonu běžel Miloslav Nosek, ten dokončil v čase 1:37:05.

Na maratonu jsme pak měli Petru Pastorovou, která jej doslova běžela svým konverzačním tempem a doběhla v čase 3:23:05.

Na trati s námi byl i předseda našeho klubu. Ten sice nezávodil, ale jeho přítomnost pro nás byla jako vždy pozitivním přínosem.

Bohatá pestrost půlmaratonové trasy, která sloužila i jako okruh pro maraton uměla zvýraznit zážitek. Závod začal v poklidu kolečkem na hřišti po měkkém trávníku. Poté jsme vyběhli za bránu hřiště, kde už nás čekal ten pravý venkovský běh skrz měnící se povrch i okolí. Běželo se na silnici, polňačce, lesní cestičce, kolem rybníků, jabloní a přes okraj lesu. To vše za příznivého počasí a v některých úsecích i pod stínem stromů. Jen málo nám tedy bránilo si běh užít naplno a snad každý si v něm mohl najít to své. Ať už je to terén, silnice, nebo jednoduše pěkná příroda. Sám si dokážu představit, že bych se jednoho dne do Jistebníku vrátil, abych si zde mohl lehnout u vody a užívat si klidu.

V cíli nás už mimo jiné čekala možnost dát si například klobásku, speciální „maratonskou polévku“ nebo si prostě sednout pod střechu stanu s výhledem na cílovou rovinku, držet palce známým a sledovat, jak radostně závod dobíhají.

Díky přejícímu počasí, hezkému okolí, a dobré organizaci jsme si mohli skvěle užít sobotního rána a věřím, že z nás mnozí na tuto akci budou mít hezké vzpomínky. Nezbývá, než se těšit na další ročník.

– Míla

Pro závod i zážitek na Běhej Lesy Bílá

Dne 7. srpna 2021 jsme se zúčastnili závodu na Bílé ze seriálu Běhej Lesy, který láká běžce všech dovednostních kategorií na závody převážně v terénu, ať už pro soupeření nebo jednoduše pro radost z pohybu a hezké vzpomínky. Navzdory situaci, která se teď děje ve světě si přišlo zaběhat přes 1000 běžců. 

Pro přípravu na závod jsme díky organizaci měli širokou škálu možností. Od rozcvičky s Veronikou Preti, koučkou z Mattoni FreeRun, která před startem závodu rozhýbala plno běžců klasikami jako skippingem a panáky, přes vlastní rozehřívačku až po sezení u chlazeného z jednoho ze stánků v areálu startu a cíle. 

Tradičně jsme měli na výběr mezi kratší tratí – ta byla na 11 km a delší tratí, která byla na 19 km.

Na kratší trati v našich barvách běžel Daniel Filip, který doběhl v čase 00:47:47 a skončil 11. celkově, Radomír Doležel, který dokončil s časem 01:21:50 a aby za den neměl málo naběháno si krátce po závodě ještě na Bílé šel neoficiálně zaběhat dalších 10 km a Iva Kondasová, která jí zaběhla za 01:02:26 a ovládla krásné 4. místo ve své kategorii. Matlochová Lucie 1:04:44

Na delší pak běžel Martin Prusek 01:42:09, Miloslav Nosek 01:43:33 a Petr Milfait 01:54:05.

Obě tratě nabídly značný počet kopců, hrbolů a kamenných svahů, takže v nich i zkušení běžci mohli najít výzvu a na delší trati nás už na prvních kilometrech uvítal velkým kopec, který byl dle mého názoru na trati snad i nejtěžší. Nebylo to celé však jen o zátěži. Čekal nás i krásný výhled a stále se měnící příroda, které plno běžců neodolalo a obětovali lepší čas na trati, jen aby si to mohli vyfotit, užít si okolí a odnést si domů více, než jen svou statistiku z této soutěže. 

Navzdory tomu, že šlo o závod, jsem nemohl přehlédnout, že mezi běžci v mé blízkosti panovala klidná atmosféra. Raději, než mezi sebou vyloženě soupeřit si mnohdy povídali a někteří ostatním i radili.

Pěkný příklad, který si budu ještě dlouho pamatovat byl, když jsem ještě s jedním běžcem šlapal do kopce, protože už jsme neměli energii ho celý vyběhnout, nás doběhl o dost starší běžec, kterého tento kopec nezpomalil do kroku řekl, že i když nás už bolí nohy, je to stejné jako na maratonu: Neměli bychom zastavovat, protože se pak dostaneme do problémů. Po této radě pak kopec nadále vybíhal, zatímco my jsme se teprve snažili vstřebat tuto motivaci a zkusit po vzoru tohoto zkušeného běžce kopec vyběhnout raději než vyjít. 

Na závodě nechyběli ani borci, kteří už od pohledu pro trail „žijí“ a tempový běh z nebezpečných svahů jim nedělal problém.  Různých inspirací nám tedy nechybělo.

Zajímavostí bylo, že stejně jako minulý rok se organizátoři rozhodli, že nebudou poskytovat kelímky na občerstvovacích stanicích z důvodu aby nezůstával v lese nepořádek a běžci si tak třeba vzali vlastní vestu se soft flasky nebo koupili speedcup v jednom ze stánků v areálu startu a cíle.

Nemůžu nezmínit účast skvělých dobrovolníků různých věkových kategorií, kteří nás například v průběhu závodu „hecovali“ a třeba si s námi i plácli nebo namotivovali k zrychlení tempa. Šlo vidět, že je to bavilo a byli energičtí. Dále pak i další třeba na občerstvovacích stanicích, kteří nám rychle pomohli doplnit tekutiny. Mám pro ně velký obdiv.

Ať už díky pohodové atmosféře mezi zúčastněnými nezávisle na tom, jestli byli z našeho klubu nebo ne, pěkné přírodě a výhledu nebo samotné trati, která hodně dala i běžcům jako já, kteří spíše zakládají na zpevněném silničním povrchu nezbývá, než být vděčný za tento skvělý zážitek, který jen tak nezapomenu.

– Míla

Městský běh Karvinou

V sobotu odpoledne se uskutečnil již 17. ročník Městského běhu Karvinou. Kvůli dobře známým problémům se letos konal o 14 dní později než bývá zvykem. Po dětských kategoriích přišel na řadu hlavní závod na deset kilometrů, kterého se účastnilo 78 běžců. Jak je u tohoto závodů zvykem i letos se konal za tropického počasí, kdy teplota dosahovala 30 stupňů. 

 
Po startu na Masarykově náměstí vytrvalce čekali čtyři okruhy v krásném zámeckém parku. Bohužel ve stejném termínu se v areálu Na lodičkách konala kulturní akce. To způsobilo, že chodníky v parku byli plné rodin s dětmi, cyklistů a nechyběli ani koně s kočárem. Řada běžců si v cíli stěžovala, že místy nevěděli kudy proběhnout, museli zpomalovat a někteří i zcela zastavit. Je ale pravdou, že tuto skutečnost nemohli pořadatelé moc ovlivnit. Musíme být rádi, že v dnešní složité době mají odvahu závody vůbec uspořádat. Na druhou stranu ne moc šťastné bylo posunutí vyhlášení výsledků o 15 minut dopředu oproti propozicím. To způsobilo, že někteří vítězové svou chvilku slávy zmeškali.
 
Suverénním vítězem se stal René Sasýn z Dukly Praha (32:52) před naším bývalým členem Petrem Murasem z SSK Vítkovice a na třetím místě doběhl Kristián Zahraj z TJ Slezan F-M. V ženách nenašla přemožitelku Veronika Siebeltová z Slezanu F-M v čase 41:53.
 
Oproti minulým rokům byla účast členů našeho klubu docela skromná. Nejlépe si vedl Marek Škapa, který přes menší problém na startu, doběhl šestý celkově a ovládl kat. C v čase 37:37. V kat. A skončil šestý Jan Benbenek (37:56), osmý Honza Fousek (38:05) a 15. Filip Burda (43:26). V kat. D obsadil druhé místo Petr Škrabánek (40:07), který jen o dvě sekundy prohrál ve finiši s Petrem Kučírkem. Čtvrtý doběhl Roman Slowioczek (44:30). V kat. E skončil nestárnoucí Alfons Výtisk druhý, když tentokrát našel přemožitele v podobě Stefana Sikory z Polska. Mezi ženami jsme měli jen jednu účastnici Janu Kilarovou. Ta zvítězila ve své kategorií v čase 51:12. Nemohu se ubránit dojmu, že čím více má náš oddíl členů, tím méně jich bohužel chodí na závody…
 
Marek Škapa