Jak je mým zvykem i letos jsem se vydal na týdenní toulání po České republice. Ta se skládá ze 14 krajů a posledním z nich, kde jsem nikdy nebyl je kraj Karlovarský. A mezi poznáváním lázní, hradů, zámků nebo spousty zdejších rozhleden jsem zařadil i jeden běžecký závod.
V sobotu v podvečer se konal 19.ročník Chodovské vlečky ve stejnojmenném městečku mezi Karlovými Vary a Sokolovem. Centrem závodů bylo přírodní koupaliště Bílá voda, které vzniklo zatopením lomu na kaolin (tak jsem to pochopil z info tabulí). Více než 10 km kopcovitá trasa ve dvou okruzích, vedla po okolních rekultivovaných haldách a výsypkách. A mezi nimi vede železniční vlečka podle které získal závod svůj název. Běh doprovázelo horké počasí a skoro celá trat byla na slunci.
Na start hlavního závodů se postavilo okolo 60 běžců plus štafety. Jediný koho jsem znal byl Jan Sokol ze Sokolova. V prvním okruhu se na čele vytvořila pětičlenná skupina. Já jsem v sebězích trochu ztrácel, ale vždy jsem se dotáhl. Při náběhu do druhého okruhu Sokol zrychlil a skupina se roztrhala. Celý druhý okruh jsem běžel s Michalem Kožákem ze Karlových Varů. V závěrečném stoupání jsem mu nastoupil a rozhodl o svém druhém místě v absolutním pořadí za čas 38:54. V kat. B jsem měl náskok na druhého Slávka Švejdara více než dvě minuty. Vítězný Sokol dosáhl času 38:04.
Organizace závodů byla výborná. Byli čipy, značení bezproblémové, každý km byl označen. Na trati byly hned tři občerstvovací stanice, které byly opravdu potřeba. Přítomní byli hasiči, kteří kropili trat. Záchranka, která bohužel měla práci, protože jednomu účastníkovi se stal nepříjemný úraz. Po doběhu další bohaté občerstvení včetně piva Permon. A cen bylo tolik, že jsem měl problém je donést na nádraží. Takže pokud do těchto vzdálených končin někdy zavítáte mohu Chodovskou vlečku jen doporučit. Ale předem upozorňují, že nějaké osobáky zde nečekejte. Tak náročnou desítku jsem už dlouho neběžel…
Marek Škapa
Co se sběračů týče, sešla tam se společnost podobná, jako před týdnem ve slovenském Rajci. Já, Ivan Raffay, Vlastimil Dvořáček, Tomáš Ulma, Eliška Anička Kubíčková. No a ten Sparťan, který s námi jel už z Ostravy, a u Sandokana si nedopřál ani jedno z jeho asi 400 piv.
Byla to skvělá volba, jelikož jsme obě nemohly ze zdravotních důvodů běhat více jak měsíc a počasí bylo neúprosné. Sluníčko na nás svítilo o 106 😊 Pocitová teplota byla tak 50 stupňů a vlhkost byla taky slušná. Chvílemi to vypadalo na déšť, který by fakt bodl, ale spadly max 2 kapky ☹ A taky otravných vos bylo obrovské množství. Díky kamarádovi Radovanovi jsme se vyhnuly první taškařici – ten den byla na cestě obrovská a nekonečná kolona před Bílou, ve které uvízl on. Vyrazil z Ostravy v 10 hodin a dorazil 12,50 hod. My jsme vyrážely v 11,30 a vyhlídkovou trasou přes Rožnov jsem ho o 5 minut na příjezdu trumfly.
Start na Bílé je netradiční – intervalový. Je potřeba vyvézt všechny závodníky na horní stanici lanovky. A že jich nebylo málo.
Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Ano, mám Garminy.
Jaké máš běžecké ambice? Nyní jsou mé ambice absolutně nejvyšší, to znamená pokusit se stále moci vůbec trochu běhat. Po vleklých zdravotních problémech posledních 2 let, to pro mě ta nejvyšší ambice určitě je :-). 
