Měsíc: Květen 2018

Tento závod má dlouholetou tradici. Letos se konal již po 39 a trasa oproti loňsku doznala menší kosmetickou úpravu, když se malinko pozměnil doběh na stadion Arrows. Co však zůstává neměnné, je start v Hrabyni u Národního památníku II. světové války. Také o startovní výstřel se již tradičně postaral generální konzul Ruské federace Ing. Aleš Zedník. Pak se již pole 84 závodníků dalo do pohybu a běžci začali ukrajovat metry z téměř 14 kilometrové trati.

Jako první se na ploše baseballového hřiště objevil Marek Radomský z Ostravy a vítězným časem rovných 50:00 minut o více jak minutu posunul loňský traťový rekord. Na druhé a třetí pozici doběhli zástupci našeho oddílu Ondřej Dominik 51:10 a Vítězslav Prášil 51:48 min. V ženách se z vítězství radovala Kateřina Bluchová (SSK Vítkovice) 56:18 min. Na druhém místě skončila naše pražská šampionka Petra Pastorová 57:55 a třetí skončila Ivana Zbořilová (BK SaK Ložiska Karviná) 57:17 min.

Výkony našich členů: Daniel Šindelek 53:00 a 1. místo v kategorii, Petr Škrabánek 53:18 a 2. místo v kategorii, Tomáš Lipina 58:36, Ivan Karas 59:37, Lukáš Malík 1:01:46, Magdaléna Drastichová 1:03:54 a 2. místo v kategorii, Radek Luksza 1:09:04, Jana Dominiková 1:09:19, Radka Miturová 1:09:45 a 1. místo v kategorii, Jana Kilarová 1:13:26 a 2. místo v kategorii, Vladimír Skalka 1:16:08, Libuše Kuchařová 1:21:09 a 3. místo v kategorii a Václav Procházka 1:34:50 min.

Foto: http://bksak.rajce.idnes.cz/HRABYNE_-_OSTRAVA_BEH_OSVOBOZENI_H2018-05-08

http://labekl.rajce.idnes.cz/Beh_osvobozeni_Ostravy_8.5.2018/

Když se k nám díky aktivitám našeho předsedy dostalo na stůl pozvání vyjet prakticky zadarmo si zaběhat do Polska, neváhali jsme.

V rámci mezinárodní spolupráce mezi Moravskoslezským krajem a Opolským vojvodstvím bylo uvolněno pro náš klub 5 míst na akci 8. Maraton Opolski. To v praxi znamenalo neplatit ani groš za ubytování v 3hvězdičkovém hotelu, dopravu a startovné. Z větší části nám byla hrazena i strava. Když se k tomu přidá tradiční polské nadšení pro organizaci sportovních akcí a obliba Čechů u našich severních sousedů (jak trefně poznamenal jeden z účastníků výpravy, jsme pro ně „ťuťu ňuňu“ :-)), kdo by odolal?

Tak jsme v sobotu odpoledne z před Krajského úřadu vyrazili. V Opoli u hotelu si nás již přebrala zástupkyně Opolského vojvodství, která nám představila místo startu a pomohla s převzetím startovních balíčků. Jak tomu v Polsku bývá, byly bohaté: batoh, funkční tričko, sportovní brýle a další drobnosti.

Na druhý den ráno vše vypuklo, vzhledem ke slunečnému počasí v příznivý čas 9:10. Celkem okolo 1000 startujících si mohlo zvolit z několika tras: maraton, 1/2maraton, běh na 10 km, štafety a handbike.

Naše největší želízko v ohni Dan Šindelek běžel maraton, ostatní se spokojili s poloviční distancí.

Výsledky nebyly až tak důležité, šlo hlavně o důstojnou reprezentaci a užít si příjemný sportovní víkend. Ale přesto:

Dan Šindelek začal dobře (ještě na metě půlmaratonu kategorii vedl), pak jej ale stihly zdravotní problémy a byl z toho čas 03:23:58 a 4. místo v kategorii.

Půlmaratonci zápolili takto: první se v cíli zjevil Josef Šitka za 01:38:05 (29. místo v kategorii), za ním těsně finišoval Marek Moravec – 01:38:42 a 26. místo v kategorii.

Kolega z oddílu Pepa Team Frýdek – Místek Jaroslav Vernarský zaběhl za 01:51:24 a bylo z toho 17. místo v kategorii. Na startu byl tradičně hodně vidět! Pěkný výkon podala Martina Metzová. S časem 02:03:25 skončila na 13. místě v kategorii.

V Opoli se nám tak líbilo, že jsme město opustili až v pondělí dopoledne. Po závodě jsme ještě navštívili centrum města a stihli se důkladně občerstvit. Shodli jsme se jednomyslně na úspěšnosti akce a budeme se těšit na další možnosti vyjet do Polska. Nic tomu nechybělo – počasí, organizace, trasa, vřelé přijetí ze strany Poláků.

Na závěr se sluší poděkovat předsedovi klubu, který nám účast zajistil. Bc. Ivě Molnárové z Krajského úřadu, která vše zorganizovala. Paní Marzeně Koral-Jacek, která nás v Opoli mile přivítala a veškerým zázemím provedla. A v neposlední řadě skvělému řidiči Jarkovi Černému, který nás ochotně vozil.

Josef Šitka

Foto: https://drive.google.com/drive/folders/10urup_kZvV4RcPTWp68cxAwWM8JqBnYE

https://photos.google.com/share/AF1QipMdNkdwLVSuh00X9nSUse_ELORjbQ6mv0ksSCWvXxQFsNX6v69nFguz72J3ZTpXtA?key=ZGlaOVNSUlpPTlNwemtRTy1hZ2ljdV9pXzl5c3Zn

Ještě pořád se najdou aktívní lidé, kteří dají své úsilí do upořádání nějakého nového běžeckého závodu. Jedním z nich je také Petr Liška, hlavní organizátor prvního ročníku Závadské desítky. Obklopil se místními nadšenci, podporu našel také na obecním úřadě a dali tak vzniknout závodu, který hned napoprvé udělal velice milý dojem. Sami organizátoři byli velice mile překvapeni, že se v sobotu ve 14 hodin na start postavilo celkem 92 závodníků. Příkladem šla také místní starostka, která se bez větší přípravy postavila na start nelehkého převážně krosového téměř desetikilometrového okruhu. Trať byla velice pěkná. Z velké části vedla lesními cestičkami s minimem rovinatých úseků, takže se neustále někde sbíhalo a vybíhalo. My jsme, i díky početné výpravě na Pražský maraton, měli na startu pouhé dva zástupce. Jirka Pytlík přišel o vítězství až v samotném závěru, kdy jej předběhl vítězný Robert Antczak 37:02 min. Jirka doběhl do cíle s 15 sekundovou ztrátou. Třetí skončil Roman Janeček (Caramba! Team) 38:27 a čtvrtý pak druhý náš zástupce Ondřej Dominik 39:08 (1. místo v kategorii). Nejrychlejší ženou se stala Ľuba Konečná z Ludvíkova 47:30 min. Po doběhnutí čekalo na závodníky velice pestré občerstvení. K mání bylo ovoce, sladké pečivo, klobása nebo třeba nealko pivo. Další pochutiny se pak daly dokoupit. Také na vyhlášení a kategoriích se nešetřilo a tak třeba ženy měly hned čtyři věkové kategorie.

Foto:  https://www.zonerama.com/napohodubiketeam/Album/4299347

Ve čtvrtek 10. května po 17. hodině proběhne na našem stadionu v Ostravě – Martinově slavnostní smažení vajec. Díky Petře a její úspěšné pražské misi bude opět po roce co slavit a probírat. Sebou si nezapomeňte přinést nejen vajíčka, ale také chleba. Pokud bude někdo kreativní a povedlo by se mu „zhotovit“ nějaké to sladké překvapení, bude tento příspěvek jen vítán 🙂. O pitný režim bude postaráno. Zváni jsou nejen členové klubu, ale také naši přátelé a podporovatelé.

Po včerejším úspěšném Pražském mezinárodním maratonu navýšila Petra Pastorová své mistrovské tituly v královské disciplíně na čtyři!!! Do cíle doběhla v čase 2:48:40, nechala všechny své soupeřky bojující o titul MČR za sebou a obhájila tak loňské vítězství. Gratulujeme :-).

Sedmým závodem Moravskoslezského běžeckého poháru bude v úterý 8. května tradiční Běh osvobození Ostravy. Veškeré potřebné informace o 39. ročníku tohoto závodu naleznete v přiložených propozicích nebo v naší termínovce. Připomínáme, že start a cíl jsou na dvou různých místech a přeprava je popsána právě ve zmiňovaných propozicích.

Jelikož už zkrátka uzrála doba, kdy se stávám členem modrožlutého klubu, nedá mi to nenapsat několik řádků o tom, co jsem či kdo jsem, odkud jsem se vzal a o čem byl poslední dobou můj život. Jmenuju se Ivan a říkejte mi „Ivane“. Svá léta před třicítkou jsem strávil mimo jiné rekreačním běháním za svérázný, skoro až okultní a satanistický Klub bláznů. Šlo o jakousi sektu čítající jednoho člena, takzvaného „vrchního lorda Gumpa“ vyznávajícího jednoduché vysvětlení: „Chtělo… se mi… běhat,“ pro to, proč občas obuje boty a zúčastní se závodu. Správně se tedy nemělo jednat o Klub bláznů, nýbrž o Klub běžce s hraničním pásmem lehké mentální retardace.

O minulém silvestru přišel zásadní zvrat, to když jsem potkal na závodě workoholický živel zvaný Magdaléna Drastichová a dal se s ním do řeči. Vyšlo najevo, že komunikovat se živlem je velice poučné, přínosné a všelijak příjemné. Neuběhlo moc času a díky potřebné motivaci mě Magda přetvořila z tréninkového ignoranta na poctivě se připravujícího běžce.

Mrazivou dřinu z počátku roku vystřídalo intervalové jaro. Není teď dne, kdy bych alespoň neklusal. Většinou si pobíhám křížem krážem Ostravou, čelím léčkám minutových, dvouminutových či jinak dlouhých sérií v tempu, nelekám se záludných kopců a pyramid. S oteplením přišly konečně výsledky. Usadil jsem se v první polovině, ba co víc, dokonce na konci první třetiny výsledkových listin. Logika věci napověděla: „Nebuď blázen, buď seitl!“

Svou závodní premiéru jsem si za tým neoficiálně odbyl na veřovské, zhruba desetikilometrové trati po asfaltu. Zážitky? Rozběhnu se vám a koukám, že najednou před sebou vidím různé živly donedávna zapovězené mému zraku, různé nepřekonatelné příšery a nadlidi. Někteří chtěli dokonce spolupracovat. Pravda, nakonec mě většina z nich udolala. Kolik ale bylo v minulosti takových příšer? Dneska připomínají ještěrky bez ocásku.

Teď vážně. V běžecké komunitě je mi docela fajn. Zbytečné klepy se tu šíří zhruba stejně jako jinde. Je tu řada sympatických a milých lidí. Když ale dojde na závod, nedám nikomu nic zadarmo.

Po Veřovicích následoval Kateřinský běh, a já mohl konečně navléknout nádherný klubový dres největší dostupné velikosti „L“. Tedy, po pravdě řečeno, je to takové „pseudo-L“, přesněji „M“ nebo nějaké „XS“. „Hergot, Otto, to nemůžou být taky velikosti pro lidi s nekeňskou muskulaturou?!“ Tílko trochu tlačí na břicho (a foťák občas zachytí špíčky, což mi brání v budoucí kariéře modela). Jinak ale sůper trůper! Dopřál jsem si další dobrý výsledek.

Podobně jsem taky prožil prvomájový běh kolem malebného rybníku Nezmar. No a nebojte, další a ještě lepší výsledky přijdou. A jestli ne, tak jsem se zmýlil. Alespoň je nějaká sranda. A v klubových barvách bude ještě větší.

Ivan Karas

Jedním z nových závodů, který se konal v Ostravě, byl Luční půlmaraton v Ostravě. Pod lákavým popisem „Nebaví vás už běhání po asfaltu a cyklostezkách?…“´se skrývalo mnoho otazníků, kudy tedy jinak, zejména, když na webu závodu moc informací nebylo. Navíc tato reklama se ukázala jako poněkud klamavá, protože tak dobrá polovina, nebo spíš dvě třetiny, po cyklostezce vedly.

Moc se mi nechtělo, slíbil jsem, že budu na své vetché tělo hodný a nebudu to hrotit, PIM se blíží, a je třeba nabírat síly a dopolední rodinný výšlap na Lysou s podvečerním závodem není nejlepší kombinace. I naše oddílová běžecká hvězda Petr Muras v sobotu vyjádřil značné pochybnosti o rozumnosti tohoto nápadu…blbost myslím je eufemismus…ale kdo by poslouchal rady někoho, komu ještě nebylo 30, že J Před pár lety jsem si přece taky myslel, kolik toho nevím, a že je Peťa fakt dobrej? A co jako? Ale dal mi ještě jednu radu, dva dny před závodem se pořádně nacpat – to mám v plánu poslechnout :-).

Nakonec jsem se vykodrcal z domu, dojel k Decatlonu v Avion Shopping parku, kde bylo zázemí a start i cíl. Trochu zklamání nastalo, že čísla byla vratná, a tak nezůstalo na památku, no ale což. Po ujištění, že občerstvovačka bude, což by v tom horku byl poslední argument proč nejít, bylo rozhodnuto. Vidím nějaké známé tváře, kouknu do mapy, kudy vlastně poběžíme. Vypadá to jako dobrý plán, opravdu po lukách, mezi Výškovicemi a Polankou a Bělou, což mám vlastně za barákem. Jdu se ještě napít, nasadit číslo a už pomalu na start. Nestihl jsem rozpravu o trati, ale podle slov Ondry Dominika jsem o nic moc nepřišel. Ostatně Ondra mě zdraví se slovy „Ty jsi tu včas! No jo odpolední start asi není problém, co?“ S Ondrou se bavíme, kudy to tu vlastně povede. „Nevím, neznám to tu, z té mapy jsem jelen a jsem schopný zabloudit i na té louce.“ pronese lakonicky, což bylo vzhledem k průběhu závodu poněkud mylné prohlášení. Dozvídáme se, že první pojede pán na kole. Skupinové foto něco kolem padesáti běžců odhadem, možná ale i sedmdesáti, a je odstartováno.

Začátek vede od Decatlonu k železnici, podél ní k cyklostezce kolem Odry a směr na zahrádky ve Výškovicích. V čele se bezpečně usazuje Ondra Dominik, na chvíli následován Standou Kováčkem, pak skupinka tří čtyř lidí. Trošku se promícháme a na první louku za zahrádkářskou kolonií vbíhá již první Ondra, následován pánem na kole, pak moje maličkost a za sebe nevidím, ale slyším. Po celou louku se mi naskýtá zajímavý pohled – běžec v čele následován nestíhajícím cyklistou, ale proč ne, v Ostravě je vše možné :-). Trochu prokrosíme louku směrem k jízdárně a pak zpátky k Výškovicím, a máme za sebou 5 km a je tu první občerstvovačka. Pamětiv dobrých předsevzetí, zastavuju, beru si vodu a banán a nechávám se předběhnout Žluťáskem, Černou plící a panem v tílku. Usoudím, že to by stačilo a běžím tedy také. Chlapci přede mnou si to pak trochu prostřídali, dokud je mám kousek, nahlodává myšlenka, zda to přece jen nezkusit, nakonec zvítězil rozum, no a je pravda, že během vnitřního boje zda závodit nebo dodržet plán na pohodu, mi chlapci trochu poutekli. Běžíme podél Bělského potoka k domům a zase vracečka směrem k cyklostezce a po ní k Honculi. Tady je další občerstvovačka a pro mě další zastávka, to už máme kolem 9 km, což bych teda netušil. Dál se máme dát kolem polaneckých rybníků. Uvažuju, kde bude další točení a kudy poběžíme zpět, míjíme totiž i šipky v protisměru s nápisem cíl a na mapě byly ještě nějaké obloučky, ale realita byla od mapy poněkud jiná. A tak běžíme mezi rybníky po cyklostezce k Jistebníku. Tady už je jasné, že to bude dlouhé a osamocené, tak nasazuju sluchátka. Před sebou vidím občas Žluťáska, za sebou nikoho. A tak si klušu a kochám se. Mám to tady rád, někdy tu chodím běhat nebo na kolo, sluneční paprsky prosvítají přes mraky, voda rybníků šplouchá, labutě skoro na dosah ruky. Teď na večer už tu není ani tolik lidí. Co mě trochu znejišťuje, je to, že pořád běžíme a hodinky hlásí další a další kilometry a já čekám, kdy v protisměru uvidím Ondru nebo cyklovodiče, neboť jsme už skoro u rybárny v Jistebníku. Najednou odbočka doleva a je mi už jasně, že se vrátíme jinudy. Ještě kousek kolem rybníků a pak už loukami a lužním lesem zpět na cyklostezku a k Polance. Tady už to známe. Kolem Honculy zpátky do Výškovic. Podle hodinek se zdá, že to bude opravdu 21 km, půlmaratonem se dnes totiž nazývá kde co, ale tady teda nekecali. Kolem 18 km kouknu za sebe a vidím, že mě dohání přespolní žralok z Třanovic, tak trochu zaberu, přece se nenechám předběhnout před cílem. Pár set metrů před Decatlonem vidím Černou plíci, jde, či poklusává, asi nějaký problém, tak zaberu, ale viděl mě, v kopečku jsem jej dohnal, ale on začal sprintovat, a na to už mu dlabu, to se přece nedělá, že?

Závod hezký, trať úžasná, trochu mrzí vratné číslo, na některých místech mohlo být sice značení lepší, zejména zadumaný běžec neznající místo by mohl doteď pobíhat po lesíkách, ale nikdo se neztratil. Že se jednalo o první ročník, se nejvíce projevilo při vyhlašování, nejstarší kategorii vyhrál mlaďoch, ale to se hned opravili. Vítěze Ondru Dominika vyhlásili správně, z našeho klubu si odnesla ocenění ještě paní Líba Kuchařová, no a taky Standa Kováček, který ve svých 34 letech vyhrál kategorii do 30 let. Na dobré náladě a chuti z opékaného buřta mu to nic neubralo, ani po upozornění, že je to asi omyl a vražedný pohled reklamující Černé plíce. Standa se smál a měl naprosto nefalšovanou radost.

Martin Hořínek