Mé pocity z MS na 50 km z Doha jsou trochu smíšené a možná se mi budou těžce popisovat. V přípravě se mi nepovedlo správně načasovat formu a mé tělo si tak trochu dělalo co chtělo, když se mě 10 dní před startem chytil bacil, jež mě prostě nechtěl pustit :-)….Nevypadal tak mocně, nicméně mě zřejmě oslabil, což jsem měla poznat po 30. km a výrazně v poslední desítce. Když na mě v závodě, vlastně i v tréninku přijde krize, tak si říkám – jestli přišla tak taky odejde, prostě chvíli zaber, makej, drž techniku…….tentokrát to bylo jiné – krize neodešla a nezbývalo, než s ní doběhnout a v cíli se dokonce motat…..Nicméně jsem to vzala trochu od konce, protože prvních 30 km pro mě bylo naprosto nádherných a pocity, jež mě přepadaly mě doslova nabíjely….já běh prostě miluji a běžet na mistrovství, v takovém státě, zažívat tu atmosféru, běžet s výbornými běžkyněmi z Mongolska, Chorvatska, Jihoafrické republiky…sledovat jejich styl, ale taky je pozorovat ve společném čase na hotelu…pro mě pěkný a nezapomenutelný zážitek. Startovali jsme v 18 hod místního času – za tmy na osvětleném 2 a půl kilometrovém okruhu, v teplotě kolem 24 stupňů, za mírného větru. Co mě překvapilo a logicky to v tomto pásmu tak je – byl suchý vzduch – ještě nikdy jsem na sobě neměla takové krystalky soli a k tomu totálně propocený dres, raději jsem se ani nepolévala vodou, zato jsem pila, s čímž mám vždy trochu problém a zpomalí mě to. Teren byl víceméně po rovině, ale po kostkách, s několika retardéry.
A jaké pocity mě napadaly den poté? Tělo mě bolelo hrozně, takže jsem ze sebe vydala, co šlo…no a vítězný čas Keňanky 3:22…..je pěkný, ale zas jsem na tu velkou krizi takovou velkou ztrátu neměla :-)……tak je třeba se do toho v tréninku opřít!!!
Petra Pastorová
