Jsem pro to, aby se v meteorologické hantýrce uchytil výraz „počasí na Pětroše“, odpovídající krásnému slunečnému sobotnímu dni v období babího léta. A datum tohoto dne je dán termínem konání charitativního závodu Memoriál Michala Pětroše. Jestli něco umí Majkl tam nahoře zařídit, tak je to počasí. My ostatní, empaticky smýšlející smrtelníci, pak musíme zařídit, aby se každoročně dostalo co největší finanční pomoci mobilnímu hospici Ondrášek. Ano, součástí dne je také závod, soupeříme na krásné trati, potkáváme se, snažíme se vyhýbat v úzkých místech a své dojmy si pak sdílíme u stánku s pozávodním občerstvením. A pak dojde na vyhlášení, což je Koudyho parketa. Tam na tom betonovém plácku jsme si již více méně všichni rovni (jen ti nejlepší odchází obdařeni výherní igelitkou). Nasloucháme, usmíváme se a hřeje nás u srdce ten radostný pocit, že jsme udělali něco pro dobrou věc. To vše dělá z tohoto závodu něco originálního a neopakovatelného…
Určitě by se neměla opomenout i ta sportovní a faktická stránka závodu. Zde neplatí, že když někdo něco „zvrzal“, tak se mu to nepovedlo, ale že byl nadmíru úspěšný. Již podruhé za sebou jak na krátké tak na dlouhé distanci totiž zvítězili otec a syn Vrzalovi. Tomáš (KS Ostrava) vyhrál v čase 23:38 a syn Matouš (SSK Vítkovice) s přehledem za 37:32 min. V ženách na krátké trati zvítězila Zuzana Bílková (SDH Metylovice) 27:33 a na dlouhé kdo jiný než Denisa Krejčiříková (VZS Ostrava) 41:51 min. Z našeho oddílu se na 5,4 km představil Otto Masnica 27:24 min. Dvě kola absolvovali ne ještě zcela při síle běžící Ondřej Dominik 39:27, se dvěma skvělými maratony v nohách Marek Škapa 39:41 a zástupkyně něžného pohlaví Jana Dominiková 51:47 min.
Ondřej Dominik
V sobotu 29. 9. se konal v Bělském lese u Minigolfu závod na 5100 metrů, který jsem přišel omrknout ne jako běžec, ale jako divák, fanda a fotograf.
Po účasti na loňském maratonu ve Vídni vznikl nápad pokusit se o účast v Berlíně. Je to poměrně složité, protože zájem o účast v tomto závodě je obrovský. A tak pokud nemáte splněný přísný limit nezbývá než spoléhat na štěstí v podobě losu. Přihlásit se můžete jako jednotlivec nebo jako dvoj-trojčlenný tým. V našem případě jsme se rozdělili na dvě trojice. Vylosována byla ta ve složení Marek Škapa, Martin Hořínek a Vojtěch Gruchala.
Tento můj první městský maraton jsem absolvoval v Ostravě dne 23. 9. Moje prvotní obava z přelidněného Masarykova náměstí v centru Ostravy, kde se odehrávala registrace, start i cíl závodu, byla zažehnána. Odbaven jsem byl celkem rychle a s číslem na hrudi jsem čekal na zahájení startovacího povelu. Ten zazněl o patnáct minut později než bylo plánováno, ale snad to nikomu výrazně nevadilo.
Mezi muži Martin Hořínek reprezentoval nejen naše barvy, ale také charitu Frýdek-Místek. Jeho cílový čas byl 01:28:06 hod. Dále běželi Petr Jorníček 01:30:02, Ivan Karas 01:32:37, Josef Šitka 01:34:04, Marek Moravec 01:37:48, Ladislav Dvorský 01:39:41, Alfons Výtisk, který se časem 01:45:47 umístil 3. v kategorii, Tomáš Lipina 01:49:07, náš nejstarší zástupce Václav Procházka 02:10:31 a 2. v kategorii, Georgis Fasulis 02:19:36 a Jan Bardoň 02:21:02 hod.
Nedělní příjemné počasí a skvělá atmosféra nás uvítala na půdě Slezkoostravskeho hradu, jenž jako bájný pták Fénix vstanul doslova z popele. Organizace třetího ročníku zavodu pořádané lyžařským klubem Baník byla opět na výbornou a navigace na trati byla letos zvládnutá, takže nikdo nezabloudil. Start byl v 11:00 od hradní brány a běželo se směrem k břehům řeky Ostravice přes Červenou lávku a dále podél toku ke Komenským sadům, kde se pokračovalo přes most na druhý břeh a po nábřeží se mířilo k dalšímu mostu ve směru k hradu. Zde se po mostě zatočilo nahoru bludištěm ulic k vrcholu haldy Ema. Přes vrchol se obíhala halda a vracelo se zpátky na hrad.
Ve středu 12.9. se ve Studénce běžel již sedmý ročník Studenecké pětky. Na startovní pole se v hojné účasti všech závodníků přidalo dvanáct našich členů a na tratích pět a dvanáct kilometrů se jím podařilo dosáhnout vítězství. Počasí bylo příjemně slunečné a ani mírný kopcovitý asfaltový terén nevadil k tomu aby každý z účastníků vydal ze sebe maximum. Celá akce byla pojatá jako vzpomínka na Jarka, jenž nás nedávno tragicky opustil a který byl zakladatelem Studenecké pětky.
Opomeneme-li lahůdky materiální, samotný závod byl pro změnu laskominou duševní. Poctivých patnáct kilometrů doprovázelo na letošní rok nezvykle zamračené deštivé počasí. Asfalt byl pokrytý řadou kaluží a terénní část místy nepříjemně klouzala. Během soutěžení to každopádně nebyl žádný extrém, což potvrdí každý, kdo ještě zhruba hodinu před závodem projížděl přes Kravaře, či jiné přilehlé obce, a měl co dočinění s intenzivně poťouchlou sprškou protivných kapek.