Ivan Karas je členem našeho oddílu teprve krátce. Do našich řad vstoupil v dubnu roku 2018. Domovem mu je Ostrava-Poruba, kde strávil celé dětství, a po zhruba sedmi letech nádherného vyhnanství v Dolní Lutyni zamířil zpět mezi osobité cihlové zdi Hlavní třídy.
Jak dlouho běháš? S dálkovým během koketuji už od roku 2014. Teprve loni jsem ale začal častěji startovat na závodech a teprve letos smysluplně trénuji.
Kolikrát týdně běháš? Průměrně šestkrát až sedmkrát.
Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? Tipuji, že teď během závodní sezóny asi tak 55 – 65 kilometrů. Až přijde doba objemů, bude to zase víc.
Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Nic podobného nepoužívám. V nejbližší budoucnosti mám v plánu nechat si změřit při tréninku tep, výhledově si asi pořídím nějaké pořádné běžecké hodinky. Můj život ale na sportovní technice rozhodně nestojí.
Kde nejčastěji běháš? Protože tady bydlím, ve většině případů vyběhnu vedle rondlu na Hlavní třídě. Potom často pláchnu směrem na Třebovickou, pak třeba přes Pustkovec zpět domů nebo si trasu prodloužím podél řeky Opavy. Někdy drandím zcela opačně. Jindy běžím kolem myslivny k planetáriu, po asfaltce z Krpole na Opavskou nebo lesoparkem k VŠB. Pak zase kroužím kolem nemocnice, zajdu si na ovál sportovního areálu Sareza (VOKD). Příjemné je svištět porubským nábřežím nebo v ulicích kolem kulturáku či Alšova náměstí (tam vždycky vím, že se blíží konec těžké denní dřiny). Občas si zajedu do Komenského sadů v centru, rozběhnu se na Vratimov a je mi krásně. Jsem-li u rodičů na návštěvě, vydám se po Dolní Lutyni, Orlové a Dětmarovicích. Dříve jsem měl rád cestu přes loděnici do Hlučína a zpátky. Až bude čas na delší tréninky, rád si ji připomenu.
Běháš raději sám a nebo s někým dalším? Druzí lidé, to je koření běhu, když se vyklusává a především, když se závodí. Rychlostní tréninky asi raději absolvuji sám. Člověk ale takřka nikdy neběhá v úplném osamění. Pod nohy se mu pletou nejrůznější děti na koloběžkách, líní civilisti, cyklisti a krvelační hafani.
Posloucháš při běhu hudbu? Dříve mě napadalo poslech hudby při běhu vyzkoušet, ale nedostal jsem se k tomu. Dneska už danou věc neřeším. Poslouchám zvuky okolí, což je občas příjemné a občas zase ne.
Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžel? Přesně před rokem se mi líbil asi patnáctikilometrový „Vaňkáč čelindž“. Super je taky běžet přes haldu Emu. Nemyslete si ale, že jsem nějaký vrchař. Tuhle jsem se vydal na Skalku. Prý že si to vyběhnu sedmkrát! Hahá! Ve třetině jsem vždycky umřel. Je ještě na čem pracovat.
Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Nemám příliš tendenci vytvářet si idoly. Nejblíže by tomu všemu mohl být asi Marek Škapa. To je, co? Čekali jste Evu Nývltovou nebo Forresta Gumpa!
Jaký typ závodu preferuješ? Je to různé. Asi záleží na momentálním rozpoložení, na náladě či na odhodlání zrovna pokořit tu či onu výzvu.
Máš svůj oblíbený závod? Nejspíš to bude „Porubský čtvrtmaraton“. Přece jen ho mám hned u domu. Milou tradicí už je pro mě „Štěpánský běh Porubou“.
Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdý? Nejlépe jsem asi zatím zaběhl letošní „Veřovskou desítku“. Tu asi hned tak nepřekonám.
Jaké máš běžecké ambice? V nejbližší době mám určitě v plánu zaběhnout půlmaraton pod 1:40. Tenhle čas už je zcela na spadnutí, jen okolnosti nebyly nakloněny. Mým velkým snem je splnit limit na MČR v půlmaratonu. Výhledově bych rád uměl pravidelně běžet deset kilometrů pod čtyřicet minut. Na tom ale budu muset ještě hodně máknout, stejně jako na pětce pod dvacet minut. Příští rok bych rád po delší době vyzkoušel maraton s tím, že by konečně nebyl v mém provedení „turistický“, ale závodní.
Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Momentálně mě baví pouze běh. Dříve jsem kopal do balónu, ale štvalo mě poslouchat idioty na hřišti včetně sebe :-D. Příští zimu se snad konečně dostanu k lyžím, které mi smutně leží v komoře a pláčou, že je Ivánek nepoužívá.
Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? Trochu se věnuji hudbě, hlavně zpěvu. Dříve jsem hrál docela často na kytaru. Snad se k mučení sladkého dřeva časem vrátím. Rád poslouchám tvrdý rock, metal všeho druhu a jiné mé duši lahodící žánry (post rock, ambient, blues, jazz, vážnou hudbu atd.). V šuplíku mi leží spousta povídek a básní čekajících na finální úpravy. Mým přáním je v budoucnu vydat je knižně, i když očekávám řadu překážek. Pokud to zatím nevíte, nechtějte ani tušit, co je to „literární kavárna“. Je to banda omezenců, kteří diktují, o čem psát, a tím se já rozhodně neřídím. Teď jsem vám to řekl, sakra!
Co bys popřál našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? Ať i nadále svobodně dýchá, ať za něj závodí spousta žen a mužů obsazujících na závodech ty nejvyšší příčky, ať spojuje lidi, kteří během žijí a milují ho.
Tvé aktuální rekordy:
5 km: 0:20:27
10 km: 0:41:49
půlmaraton: 1:35:38
maraton: 5:01:55
My Ivanovi držíme pěsti v překonávání jeho běžeckých plánů. Přejeme mu mnoho zdaru nejen v oblasti sportu, ale také na poli literárním, hudebním, osobním a v neposlední řadě také profesním. Bude nám potěšením využít jeho literární vlohy pro náš klubový web.
Tento závod je v hierarchii akci, které pořádá Prajzský běžecký klub Kravaře, tím nejstarším, největším a také nejoblíbenějším. Svou oblibu si získal nejen atraktivní tratí, kterou tvoří tři kola v areálu zámeckého parku, ale také skvělou diváckou kulisou. Letos sice došlo k určitému narušení v podobě návštěvy závodu jistého populistického politika, ale pořádající oddíl se od této akce velice správně a sympaticky distancoval. Běh je sport, je o výkonu a vteřinách a ne o politických bodech. A to také platilo na trati, i když občas, spíše teda sporadicky, zvítězila taktika nad férovostí. Od začátku vystřelil do čela závodu 
Náš klub měl, jako již tradičně, v Kravařích slušné zastoupení a solidně jsme také vzali útokem stupně vítězů: Ondřej Dominik 30:28 a 2. místo v kategorii, Marek Škapa 31:01 3. místo v kategorii, Honza Fousek 31:32, Daniel Šindelek 31:34 a 2. místo v kategorii, Petr Škrabánek 32:50 a 3. místo v kategorii, Petr Jorníček 36:03, Ivan Karas 36:24, Ladislav Dvorský 36:25, Petr Brož 38:37, Jaroslav Kuncek 38:55, Marek Moravec 39:15, Pavel Pivko 41:02, 
Po krátkém změření sil dětí, jehož se zúčastnil i Tomášek, odstartoval závod dospělých běžců a běžkyň. Trasa nebyla nijak složitá. Dvakrát se oběhlo náměstí, poté nás čekal okružní běh parkem, po vyběhnutí přišla odbočka doleva, na první křižovatce ji následovalo odbočení vpravo, pak ještě jednou doprava a doleva zpět ke startu, následně otočka kolem malého chlapce (děti běžce skvěle navigovaly) a ještě jednou to samé do cíle.
Spolu s Danem a Markem jsme na pódiu všichni tři zazářili v modrožlutých dresech. Nebyli jsme však jediní, kdo udělal „seitlům“ radost. V kategorii žen se na krásném třetím místě umístila naše běžkyně 
Když jsem vloni odtrpěl maraton v Jistebníku v sotva zaběhnutých Hoka One One Challenger ATR II, šastnul jsem s nimi pod stupně vítězů, prohlásil, že s nimi nic delšího nedám (mám v nich pozdější osobák na desítku!) a začal střídat čtyři modely Altra. Jenže se pak naskytla koupě jiných Hoka One One – Huaka – za fakt super cenu …. a ty se mi ukázaly také jako superrychlé. Rozhodl jsem se tedy risknout v nich Záhorácký maraton ve slovenské Senici.
V první půlce jsem se přidal k Zlatici Semanové a Peteru Bačíkovi (zdravili všechny v MKS), kteří mi pomáhali hlídat tempo, přičemž jsme probírali známé od Otty, přes Jardu až po Sandokana. Moje desítka za asi 54 minut, půlmaraton v Šaštíně 1:57, pětadvactíka pod 2:20, třicítku nevím a na devětatřicátém kilometru u nádraží v Senici za 3:40. Předběhl jsem i jednoho se závodníků, jenž neměl stejné podmínky jako my ostatní = podporoval ho cyklista.
Třiačtyřicátý maraton se mi vydařil, tajně jsem totiž chtěl v lehkých rychlých botách Huaka jít pod čtyři hodiny. Konečně se to povedlo, bez následků požití litovelské desítky a jiných trablů. Osobák jsem tušil, avšak 3:55:10 ani náhodou! Úspěch v Záhorí korunovali Iva (3:30:01 a absolutně první žena) a Petr (3:00:21, druhý v kategorii a celkově šestý). Maraton v Senici se vykázal perfektní organizací, připravením občerstvovaček i zajištěnou trasou závodu!
