Naše štafeta úspěšně propojila všechny čtyři české olympijské parky

Stejně jako tomu bylo před dvěma roky, kdy se konala zimní olympiáda v Soči, tak se i tentokrát běžci našeho oddílu zúčastnili olympijské štafety u příležitosti konání letní olympiády v brazilském Riu. Cílem bylo propojit všechny čtyři olympijské parky v Ostravě, Pardubicích, Plzni a na Lipně. Celá akce by se neuskutečnila, kdyby ji opět perfektně nezorganizoval předseda Ligy 100 Ostrava Jaromír Horák. A tak se téměř celá výprava mohla předvést již v pátek 5. srpna na slavnostním otevření Olympijského parku v Ostravě.

V sobotu v 8 hodin ráno na Masarykově náměstí proběhl ostrý start štafety. Za náš oddíl se jí zúčastnili Jiří Brož, Ondřej Dominik, Magdaléna Drastichová, Ladislav Dvorský, Petr Jorníček, Martina Metzová, Radovan Pach, Iva Pachtová, Petra Pastorová a Otto Seitl. Ve výpravě nechyběli také organizátor a šéf celé akce Jaromír Horák a dva řidiči doprovodných aut značky Škoda Superb. Cílem nebylo uběhnout celou trasu postupnými předávkami, což by bylo časově velmi náročné, ale součtem dílčích úseků každého běžce dosáhnout kilometrové vzdálenosti z jednoho parku do druhého. Vzhledem k bezpečnosti, jsme vybíhali většinou ve dvojicích. Dopolední kilometráž byla vždy větší, pak následoval společný oběd, kde jsme se podělili o aktuální zážitky a následovala odpolední běžecká část.

V Pardubickém parku se nám na pódiu dostalo milého přivítání. Obdrželi jsme velký pardubický perník se symbolem místního parku, který jsme měli jako dar přivézt až do Lipna. Moc příjemná byla po celodenní námaze návštěva VIP stanu, kde jsme s radostí doplnili ztracenou energii a hlavně tekutiny J. Marně jsme pak takový stan vyhlíželi v Plzni a na Lipně. Druhý den jsme při doběhu do Plzně okořenili svou návštěvou přestávku fotbalového utkání I. ligy mezi místní FC Viktorií Plzeň a Bohemians Praha 1905. Na ploše se nám dostalo příjemných ovací. Na stadion a následně také do olympijského parku nás doprovodil olympionik a plzeňský rodák triatlonista Přemysl Švarc. V pondělí nás čekal poslední úsek z Plzně na Lipno. Někteří ve svém běžeckém úseku museli překonat slušnou nadmořskou výšku a tak si mohli dosyta užít běhání do kopce J. Na Lipně se nám opět dostalo vřelého přivítání. My jsme organizátorovi místního parku předali perník z Pardubic a také pozdrav z Ostravy v podobě hornického kahanu. Moc milým překvapením pro nás bylo ubytování v hotelu Vltava, kde jsme si užili jak hotelový bazén tak skvělou večeři. V úterý nás už čekala jen zdlouhavá cesta zpátky do Ostravy.

Velké díky za celou vydařenou akci patří hlavně Jaromíru Horákovi, ale také našemu předsedovi Ottovi Seitlovi. A nebýt nás běžců, tak by se tahle štafeta nemohla uskutečnit. Parta jsme byla skvělá. Moc jsme se nasmáli, viděli velkou část naší republiky, prohloubili jsme a utužili náš kolektiv.

Ondřej Dominik

Fartlek maraton s osobáky

14. Maraton Energetyków, 7. 8. 2016

Čtrnáct kol? Po třech kilometrech? Abych se přiznal, dvakrát se mi do 14. EDF Maratonu Energetyków ve Starej Grabowni u Rybnika za těchto propozic nechtělo. Na druhé straně, okruhový maraton jsem ještě nevyzkoušel. A protože se rodí podobný projekt i v Ostravě, rozhodl jsem se to zkusit – a díky za to! Navíc, rybnické závody jsou mezi běžci z našeho kraje dosti populární.

V autě s Davidem Hartigem z Petřvaldu jsme se za MKS sešli s UltraLiborem Svozilem (na Maraton Energetyków zamířil letos podesáté) a Lenkou Hehejíkovou (startovala na druhém maratonu v životě). Po ideálním běžeckém počasí v sobotu 6. nicméně přišlo v neděli 7. opět vedro, které poznamenávalo celý závod. Štěstí, že bývá trasa vedena skoro ze třetiny v lese. Tam se taky víceméně svažuje, což mne svádělo k fartlekovým hrátkám. Úvod kola vždy v ostrém tempu, nekrytou rovinku po dlažebkách v pomalejším, kousek lesa svižněji, kopeček o něco pomaleji, seběh k překvapení celého dne – nonstop stříkající hasičské proudnici – skoro sprintem (šup přes ni!) a závěrečnou rovinku opět klidněji. Tak to trvalo celých třináct kol. Ve čtrnáctém fartlek ustoupil finiši a výsledkem byl osobák za 4.12.18! Čekaný, nečekaný …

UltraLibor doběhl šestnáct sekund přede mnou (4.12.02), Lenka se také radovala z osobáku za 4.54.05. A navíc prvního místa v kategorii. Jak to ta ženská dělá? Druhý maraton a podruhé na bedně …

Radek Luksza

Rocktrail Castelvecchio

Měla jsem domluvený půlmaraton ve francouzském městečku Mende a po cestě jsem si chtěla vyzkoušet nějaký menší závod v Itálii. Už samotná orientace v italské termínovce byla pro mne rébusem…vše společně – soutěžní, nesoutěžní, triatlony, spartarace, k tomu region, vzdálenost….práce s překladačem….rozhodla jsem se pro tento Rocktrail kousek za Janovem ze startem na zřícenině hradu, přičemž slovu trail jsem nevěnovala pozornost. Z propozic jsem pochopila, že se poběží nesoutěžní 1kolo a soutěžní 2kola – 15km. Meilem jsem kontaktovala pořadatele, v Itálii je vyžadován pro soutěžní závody členství v atletickém klubu – doložení průkazem (často chějí i jednodenní vstup do Italské atletické asociace) + zdravotní potvzení s lékařským osvědčaním – to byl pro mě oříšek, nějak jsme se nakonec domluvili. Start byl v propozicích v 18hod. Přijeli jsme na místo ráno, šla jsem se rozklusat po trase a v hlavě mi začalo znít úsloví – chyba lávky….těch chyb bylo nakonec víc….

Prudké výběhy v kamenech střídaly ještě prudší vyasfaltované chodníky – Jak se TOHLE běhá znělo mi v uších??? Rozhoupalo se mi břicho a toaleťák mi do večera nestačil 🙂
Organizace mi seděla k Italskému charakteru. Běžci si družně povídali ve stínu, bylo opravdu vedro, takže se nikdo ani nerozběhával, tak asi 20min po 18hod začal organizátor trailu povídat do mikrofonu, tak jsme se přemístili pod oblouk. Italštině nerozumím (takže pokyny k trati mi utekly – opět chyba lávky), počkala jsem na výstřel a běžela s ostatními. Vběhli jsme do hradu po schodech do úzkých chodbiček s nízkými stropy, pak přes nádvoří no a pak už prudké výběhy střídaly prudké seběhy, občas vedla trať do olivového sadu, kde jsem se konečně na chvíli rozběhla. Někde na 4.kmstáli organizátoři a ukazovali, pochopila jsem něco jako „secunde runde“ a běžela do prava za chlapíkem, který vypadal, že ví co běží (další chyba lávky). Když jsme dobíhali k hradu, říkala jsem si – celkem těžké na to, že to poběžím ješte jednou…Běžec přede mnou protínal nataženou cílovou pásku a já začala mít podezření, že je něco špatně. Běžec přede mnou měl číslo zelené, já bílé (zezadu to nepoznáte :-)), nebyly to dvě kola, ale okruhy (překladač zřejmě nezná rozdíl mezi kruhy a okruhy :-))……to vše jsem pochopila pozdě – zelené čísla běžely vpravo kratší nesoutěžní trať, vlevo bílé-soutěžní-15km…..
Co dodat?
  • V zemi, kde se nedomluvím, je pro mě vše kolem závodu spíše překvapením, než jistotou
  • Není trail, jako trail, každopádně máte můj obdiv všichni, kdož běháte v terénu

Afterpárty na hradě byla i s rockovým koncertem a pro mě byl tento nakonec nesoutěžní běh spolu s dalšími tréninky na stejném místě v kopcích, jen už ne v tak těžkém terénu, velmi kvalitní přípravou pro  těžký kopcovitý půlmaraton v Mende, kde jsem doběhla jako 7.žena půl minut před Petrou Kamínkovou.

………………………………..
Petra Pastorová

Iva vyhrála (v ženách) javornický trail

Na startu premiérového závodu Tripl3Run měl MK Seitl Ostrava ve Frenštátě pod Radhoštěm oproti běžeckému podniku pořádanému stejný den o pár „kopců“ východněji jen o něco menší zastoupení. V konečném účtování ale naši dopadli podobně, protože Petr Škrabánek bral první místo v kategorii a Iva Pachtová absolutní vítězství mezi ženami (a navíc speciální ocenění za nejšpinavější lýtka). Bahno bylo ostatně jedna z mála věcí, která se dala závodu s velkým Z vytknout. Za to ovšem nemohli pořadatelé. Za těmi každopádně stála šikovná organizace, zajištění běhů i zábavy pro děti, s náležitým gustem vybraná trailová trasa s délkou mezi devětadvaceti a třiceti kilometry s trojnásobným výstupem na Velký Javorník. A k tomu slušně zásobená občerstvovací stanice včetně výčepu nealko piva, srozumitelné značení, ochotní dobrovolníci či možnost zapůjčit si terénní boty (využil jsem k maximální spokojenosti, zasvinil je k nepoznání a docela nerad se s nimi musel loučit). Kouzelně exhibicionistický se nakonec ukázal pár sprch instalovaný před zahradou místní obyvatelky.
Radek Luksza

Naši na Tripl3Run

Petr Škrabánek 2.54.04 (v kategorii 1., celkově 9.)
Iva Pachtová 3.23.53 (v ženách i kategorii 1., celkově 27.)
Radek Luksza 3.50.35
Josef Smola 3.59.53
Martina Metzová 5.10.16
Lenka Hehejíková 5.14.38 (s vodičem bez startovního čísla Stanislavem Kováčkem)

30.7.2016 Běh na Lysou horu

Čtvrtá dekáda tohoto mezi běžci velice oblíbeného závodu začala a patřil ji samozřejmě poslední víkend v červenci. Trochu mě mrzí kolize s novým závodem 3*Javorník, kde jsme měli samozřejmě taky své zástupce. Trpce bych chtěl podoknout, týden zpět termínovka zela prázdnotou, proč si konkurovat?

Ale zpět k závodu slunko pálilo a start byl v 15:00hod. před vrcholem se zatáhlo a potom trochu sprchlo. První se na Lysé objevil běžec kat. B Tomáš Blaha  v čase 38:49 druhý doběhl junior Marek Chrascina 39:48 a třetí Jan Fousek 41:01.

V ženách nenašla přemožitelku Denisa Krejčíříková 46:02 před druhou Adélou Esentierovou 50:26 a třetí Katkou Bluchovou 50:33

Výsledky našich běžců:

1.A Fousek Jan 41:01, 4.A Prášil Vítěslav 44:13, 3.B Škapa Marek 42:06, 4.B Jiří Žák 43:15, 5.C Dan Šindelek 47:41, 14.C Hrabuška Jarda 57:31, 15.C Březina Ladislav 58:21, 16.C Ladislav Dvorský 58:32, 21.C Skalka Vladimír 63:18

Rekovická trojka a desítka

Ve Frenštátě p. R. a okolí se koná celá řada běžeckých závodů. Některé jsou zařazeny do místního běžeckého poháru, jiné jsou samostatné. Mezi druhé zmíněné patří sobotní závod v Rekovicích. Pro ty, kteří neví, kde Rekovice leží, malá nápověda. Jedná se o bývalou osadu na úbočí Velkého Javorníků nad skokanskými můstky na Horečkách. Z katastrálního hlediska jsou na území Trojanovic. Z celé osady zbyla jen kaple a nově, krásně rekonstruovaná restaurace. Vedle se nachází amfiteátr a nová naučná stezka v korunách stromů.

Hlavním organizátorem běhu je všem dobře známý Štefan Groš. Prvních deset ročníků se běhal jen 3 kilometrový kros. To však bylo pro vytrvalce málo a tak od lonska přibyla desítka. Po startu u hospody následuje krátká rovinka po asfaltu. Další kilometr vede terénem, který přejde v horskou lesní silnici. Neustále nahorů, dolů až na obrátku a stejnou cestou zpět. Kromě obou dlouhých běhů byli na programu i závody dětí na kratších vzdálenostech. Přesný počet startujících je neznámý, protože výsledky zatím nejsou bohužel k nalezení.

Na startovní čáru desítky se postavilo cca 60 zájemců. A mezi nimi i nečekaně početná výprava našeho klubu. A hned je třeba dodat, že výprava velmi úspěšná. Absolutním vítězem se stal Honza Fousek, který od startu bojoval s Ondrou Dobiášem. Nakonec využil jeho slabší chvilky a ve stoupání si vytvořil rozhodující náskok. Do cíle doběhl v novém tratovém rekordu 35:53 s náskokem 11 sek. a vratil Ondrovi porážku z minulých závodů.

Jako třetí celkově a první v B doběhl Marek Škapa. Od prvního kilometru až do cíle běžel osamocen a s časem 37:44 byl spokojen. Hned dva zástupce na bedně jsme měli v C. Petr Škrabánek 38:21 skončil druhý před Petrem Jorníčkem 42:28. Náš nový člen Ladislav Březina45:14 byl v kategorii pátý a Láda Dvorský 45:15 šestýtý. A nakonec Pepa Smola 53:38 skončil v kategorii čtvrtý. Závodu na 3km se zúčastnil Radomír Pach a doběhl v čase 16:52 na pátém místě v kategorii.

Štefan je zkušený běžec a na organizaci to bylo poznat. Kromě odměn pro vítěze byla velmi bohatá tombola s hodnotnými cenami. Každý účastník dostal před závodem koláč a v cíli pak čekal výborný guláš. Vyhlašování se trochu protáhlo, protože kategorií bylo hodně. Ale počasí vydrželo bez deště a tak se určitě nikdo nezlobil.

Marek Škapa

Vyhlášení výsledků Prajzsko-opavské běžecké ligy

V pátek 15. července proběhlo na hřišti v Kravařích vyhlášení 2. ročníku Prajzsko-opavské běžecké ligy. Celkovými vítězi se stali Miloslav Šmirják (AK Hodonín) a Ranáta Jalůvková(Caramba! Team). Do ligy zasáhlo také pět našich závodníků: Ondřej Dominik, Marek Škapa, Petr Brož, Zdeněk Oršový a Ján Schvarzbacher. Ondra skončil celkově třetí. Marek byl hned za ním a slavil vítězství ve své věkové kategorii. Zde si můžete přečít pěkný článek Jakuba Němce z Caramba! Teamu.

Olšinky kros Kravaře – Kouty

Jak je již tradicí, neděle v polovině července patřila krosovému závodu v Kravařích – Koutech. Na start cca 9,1 km dlouhého Olšinky krosu se postavilo celkem 71. závodníků. Letos účastníky netrápilo tropické vedro. Počasí bylo na léto pro závodění téměř ideální. Náročnost tratě však poznamenal sobotní celodenní déšť. Občasný bahnitý podklad nebyl takový problém, avšak některé kaluže se nedaly nijak oběhnout ani přeskočit a tak musely nožky do vody. Naštěstí to nebyla taková hrůza a nenašel se nikdo, koho by přes bahenní nános nešlo v cíli identifikovat. Se třemi okruhy si nejlépe poradil Oldřich Kokošek (Pearl Ozimi Czech), když vyhrál v čase 33:18 min. Druhý doběhl náš Ondřej Dominik 33:54 a třetí Daniel Raška (TJ Slezan FM) 33:58. První ženou v cíli byla Kateřina Bluchová (Mushing team Ostrava) 38:51 min. Druhá doběhla Iveta Rašková (TJ Slezan FM) 39:32 a třetí Kristina Fryzová (Mushing team Ostrava) 39:39 min. Další naši členové v závodě: Vítězslav Prášil35:45, Luksza Radek 44:36, Jana Dominiková 44:38 a 1. místo v kategorii, Josef Smola45:57 a 1. místo v kategorii, Zdeněk Oršový 46:01 a Jiří Brož 59:10. Chválit pozávodní občerstvení by bylo nošením dříví do lesa, přesto se opět pořadatelé snažili o další vylepšení, takže se jim nedá vůbec nic vytknout :-).

Fotky od Zdeňka Černého: https://www.zonerama.com/Album/1811504

11. internationalen FAAKERSEELAUF

Před startem půlmaratonu kousek za Villachem jsem se cítila plná obav, o to víc jsem se chtěla soustředit. Trochu jsem se bála, jak se poperu s únavou z předešlého dne z Karvinské desítky. Chtěla jsem si vyzkoušet dvojzávod :-). Účastníků bylo kolem 2000, z toho většina běžela jedno kolo, půlmartonci běželi kola dvě. Vyběhli jsme v 9 hodin a sluníčko slušně pražilo. Je to závod v nádherné krajině, kolem jezera s kulisy hor, takže trasa sice v kopečcích náročná, vedená kousek lesem, kde jsme se mohli alespoň na chvíli osvěžit, ale s úžasnými scenériemi, výhledy……prostě opravdu krása 🙂 Nohy se mi po 5. km běhu celkem rozběhly a v závěru jsem doběhla vedoucí černošku, která však zřejmě pro dehydrataci závod v posledních 50 metrech nedoběhla. Protínat cílovou pásku je pro mě nádherný zážitek, stejně jako poznávat atmosféru závodů v zahraničí. Tento závod mě nejvíc uchvátil krásou přírody.

Petra Pastorová

PS: Čas Petry v cíli byl 1:23:57.