Víden, centrum rakousko-uherské monarchie, město mnoha památek, metropole nad Dunajem. A také místo, kde se již 34 let koná jeden z největších maratonu v Evropě. Nápad na účast v něm se zrodil v hlavě Vojty Gruchaly někdy během lonského podzimu. Řada běžců již ve Vídni byla a tak se složení naší výpravy nakonec ustálilo na 6 osobách. Martin Popek z BK Ludgeřovice, Vojta Gruchala s Luckou a s jejích synem Tobiášem a dvojice členů našeho klubu Petr Jorníček a já (Marek Škapa).
V sobotu dopoledne jsme se dvěma auty vydali na 300km dlouhou cestu na jih. Za pomoci navigace jsme dorazili do místa ubytování na ulici Lerchenfelder Gurtel v centru města a hlavně jen kilometr od cíle závodů. Pětipokojový apartmán s plným vybavením ve starém činžáků zcela vyhovoval naším potřebám. Jedinou vadou bylo jeho umístění ve třetím patře bez výtahu. Zejména po maratonu se to ukázalo jako menší „problém“:-).
Naše první cesta vedla na výstaviště, kde probíhala prezentace spojena s Expem. Vše proběhlo hladce, Expo samotné, ale trochu zklamalo. Na velikost maratonu nebylo přílíš rozsáhlé. Já s Martinem jsme se pak vydali na Vídenskou radnici, kde probíhala Pasta party. Ta mě naopak nadchla. Je pravdou, že účast nebyla automatická ve startovném, ale zájemce si jí musel přikoupit. Ale stálo to za to. Nádherný historický sál, krásná hudba, výběr dvou druhu jídla a z mnoha možností pití. Vše na talířích s příbory a docela slušné porce. Žádný stan, plastové tácky a pivo v kelímku, jak je zvykem jinde.
V neděli ráno jsme vyrazili na start, který byl na Dunajském ostrově ve stínů místních mrakodrapu. Na místo jsme dorazili po dvou přestupech přeplněným metrem. Hlavní otázkou bylo co na sebe. Asi 7 stupnů, zataženo a poměrně silný studený vítr. Jediné plus bylo, že předpovídaný déšt se nekonal. Společná fotka s vlajkou, uložit věci do kamionů, udělat potřebu a najít svůj startovací koridor. Já měl jedničku, ostatní dvojku. Pět minut před devátou zazněla rakouská hymna a hned poté se 9 tisíc maratonců vydalo na trat. Spolu s nimi 15 tisíc půlmaratonců a 3500 čtyřčlenných štafet.
Po startu se účastníci dostali do Prátru, pak přes centrum k zámku Schronbrunn a pěší zonou na náměstí, kde byl cíl půlky. Trasa vedla kolem všech významných pamětihodnosti, znovu zábavním parkem Prátr, kde si maratonci mohli prohlédnout stadion Ersta Happla a po slavné Ringstrabe do cíle před Burgtreatrem. I zde na běžce místy čekaly tramvajové koleje, ale kostky jako např. v Praze tady nebyli. Po trase byli tisíce diváků a nechyběli ani tradiční kapely a muzikanti všeho druhu. Vítězem se stal Korir z Keni v čase 2:08:40. Náš Jirka Homoláč doběhl 14., ale čas 2:18:43 mu na limit MS nestačil.
Z naší čtveřice jsem nejdříve doběhl já v čase 2:53:50 na 152. místě celkově a 14. v kat. Byl to můj první maraton v jarním období, všechny předchozí jsem běžel na podzim. Moje obavy se ale nevyplnili a s časem jsem byl zcela spokojen. Žádná krize se nekonala a nebýt protivětru v posledních pěti kilometrech, tak by čas byl ještě o málo lepší.
Petr Jorníček skončil 830. celk. a 86. v kat., když časem 3:20:08 zaostal jen kousek za osobákem. V cíli litoval, ža se neudržel jedné aktraktivní běžkyně, kdyby se mu to povedlo, tak by rekord padl…
Vojta Gruchala mnoho zkušeností s maratonem ještě nemá a tak se dlouho držel strojově běžícího Petra. V posledních kilometrech mu již nestačil, ale cílovou branou proběhl v čase 3:22:42 a to znamenalo nový osobák!!! Navíc se vlezl do první tisícovky, 940. celkově a 147. v kategorií.
Martin Popek absolvoval svojí maratonskou premiéru a tak osobní rekord byl jistý. Jeho skromné přání bylo dostat se pod hranici 5 hodin. To vzládl s přehledem, čas 4:12:05 je i s ohledem na to, ža toho zas tak moc nenatrénoval velice slušný začátek. Umístění na 4148. místě a 630. v kat. není podstatné.
Po závodě jsme ocenili blízkost ubytování. Martin sice trochu zakufroval (koleje vedou ve Vídni skoro všude a kostel je skoro v každé ulici), ale nakonec správnou cestu našel. Já pro změnu zapoměl odevzdat čip a tak jsem si cestu na náměstí musel zopakovat. Po malém odpočinku jsme se vydali doplnit ztracené síly na večeři. Plán byl dojít do nejblišší restaurace. Ta byla shodou náhod arabská. Po počátečních problémech zjístit z jídelního lístku co je co, se nám nakonec za pomoci ochotného majitele podařilo neco vybrat. Porce byla velká a k našemu milému překvapení měli i pivo. Zajímavá zkušenost, jen obsah peněženky se „trochu“ ztenčil…
Pondělí jsme věnovali památkám. Štěpánský dom, Hofburg, císařská hrobka, Státní opera atd. Našli jsme dům, kde bydlel Mozart i bydliště prvního našeho prezidenta Masaryka. A udělali jsme i procházku trochu dál z centra, abychom zhlédli stavbu zvanou Hundertwasserhaus od slavného architekta Friedensreicha Hundertwassera. Muže, který rovné línie považoval za nástroj dábla. Dům, kde nenajdete rovnou přímku přitahuje turisty z celého světa. Vyzkoušeli jsme místní pivo a pochopitelně jsme zavítali i do kavárny. Navštívit Víden a neochutnat kávu by byl neodpustitelný hřích.
V úterý ráno jsme se vydali na zpáteční cestu se slibem, že příští rok se zase někam za maratonem vypravíme.
Marek Škapa
