Jistebnický VH půl (i celý) maraton

 

Sobota 20. května, Jistebník

Slušný počet maratonců a ultramaratonců se jen týden po závodě v Lošticích postavil na start v Jistebníku. Výsledky těch z MK Seitl Ostrava:
Petr Škrabánek 3:10:12 (celkově druhý)
Petr Sedlák 3:10:44 (celkově třetí)
Stanislav Jančář 4:17:06
Libor Svozil 4:21:05
Radek Luksza 4:24:06
Lenka Hehejíková 5:09:15 (třetí žena)
Jistebnický maratonský běh každopádně vyhrál náš Daniel Šindelek (2:57:17) a v ženách naše Tereza Návratová-Šádková (3:38:12). MKS měl samozřejmě zástupce i na půlmaratonské trati: Marek Škapa 1:24:02 a 2. místo v kategorii, Michal Buba 1:27:08, Tomáš Mrajca 1:33:40, Tomáš Lipina 1:35:44, Magdaléna Drastichová 1:45:24 a 2. místo v kategorii a Danuše Škrdová 2:02:32. A na čtvrtmaratonské: Pavel Pivko 53:08 a Martina Metzová 1:15:36.

Radek Luksza

Třetí maraton ve třech týdnech = první z čárkařů

 

Stoprocentní nárůst účastníků zaznamenal oproti loňsku druhý ročník „nejdelšího“ běhu v rámci Hlučínského půlmaratonu. Na start se nás postavilo šestadvacet, opět včetně známých tváří z Loštic či Jistebníku (Petr Škrabánek, Libor Svozil, Radek Luksza, Stanislav Jančář, Miroslav Krumer, Miroslav Vostrý…)
Trať nyní pořadatelé protáhli pod Vinnou horou, což by mohlo dát kýženou vzdálenost. Ale řadě účastníků naměřily jejich „přístroje“ méně, než oficiálně stanovených 42,19 km. Absolutní vítěz – náš Petr Škrabánek – zaběhl ultramaraton v délce cca pětačtyřiceti kilometrů, což není v Hlučíně nic neobvyklého. Znalost prostředí a trati je zde výhodou… a chybějící dobrovolníci tam, kde by měli stát, a navádět závodníky, naopak organizační ostudou. Konkrétní příklad: Neznačený doběh z Jilešovic do Děhylova, kde se nabídly dvě možnosti – nahoru na silnici a vlevo (špatně) a ostře vlevo na polní cestu, o které ví, kdo to tam zná (správně). Pár na poslední občerstvovačce o všem věděl, leč nekonal!
Já se počítal k těm třinácti, kteří 40 kilometrů v Hlučíně zvládli už vloni, takže jsem věděl, co mě čeká. Po maratonech v Lošticích a Jistebníku zde byl záměr nejen zaběhnout, ale i s lepším časem. Což se mi podařilo ve srovnání s předchozími víkendy i minulým ročníkem.
Prakticky celý závod jsem se držel v čárkářské skupince Jančář – Svozil – Krumer – Luksza, jejíž tempo jsem stihl po přestávce (jaké často absolvuje náš Jarda H.). Ke konci jsme vytvořili „vláček“, v jehož čele jsme se střídali… tedy až k poslední občerstvovačce. To jsme ztratili Libora. Pak jsme se začali vzdalovat Mirkovi. A na panelové cestě posléze já Standovi. Můj čas byl 4:13:39, Standa Jančář finišoval za 4:14:38 a Libor Svozil za 4:23:25.
Další zástupci MKS: Petr Škrabánek (3:24:33) celkový vítěz i první v kategorii, Stanislav Kováček (3:30:25) absolutně čtvrtý a první v kategorii, Lucie Kašparová (3:48:56) druhá v ženách i v kategorii.
Hlavní závod – Hlučínský půlmaraton – vyhráli také zástupci MKS: Jiří Pytlík (1:22:05) a Ondřej Dominik (1:24:27). Pátý a navíc první v kategorii byl Daniel Šindelek (1:25:55), sedmý a druhý v kategorii Marek Škapa (1:30:18). Jarda Hrabuška běžel za 1:51:10.
Na devítikilometrové trati jsme měli jediného účastníka, a to Věru Božovou, která ji zvádla v čase 52:05.

Radek Luksza

Vyběhnete s děkanem 2017

Jedním z mnoha novějších závodů je i tato akce v Karviné, která ve středu napsala třetí díl své krátké historie. Jejím pořadatelem je Obchodně-podnikatelská fakulta Slezské univerzity za osobní účastí pana děkana. Proti lonsku došlo k menšímu prodloužení tratě na 5,5km. Po startu na Univerzitním náměstí v centru města se běží do lázenského parku v Darkově, poté do parku Boženy Němcové a cíl je na tzv. Lodičkách. Popularita akce stoupá, o tom svědčí zvyšující se počet účastníků. Letos poprvé byla překonaná hranice stovky, přesně 116 zájemců se postavilo na startovní čáru. Mezi nimi nechybělo ani několik fotbalistů místního prvoligového MFK včetně trenéra Jozefa Webera. Jen pro zajímavost hráči svého trenéra porazili o tři minuty.

V lonském roce jsem se stal celkovým vítězem a tak mojí poviností bylo pokusit se o obhajobu. Letos však kromě kvantity vzrostla i kvalita startovního pole. Po 1km se na čele osamostatnila trojice David Flaša, Stanislav Záleský a já. Asi na 3km odpadl David a zůstali jsme ve dvojici. Pro rozhodující nástup jsem si vybral stejné místo jako vloni. U letního kina nacelý km před cílem jsem zrychlil a soupeř nezareagoval. Cílovou pásku jsem protal v čase 18:55 s nákokem 12 sek. před Záleským. Výborným finišem se na třetí místo propracoval Vojta Gruchala. Druhým naším zástupcem byl Jirka Kruliš, který časem 28:35 obsadil 64. místo celkově.

Na závodě je poznat, že je výrazně dotován. Za pouhých 50Kč startovného dostane každý medaili, občerstvení, převezou Vám věci do cíle, díky čipům je vyhlášení hned po doběhu posledního běžce a následuje after-párty s živou kapelou. Letos navíc poprvé vyšlo i počasí, takže vše dopadlo na jedničku. Příští rok se určitě přijedu pokusit o vítězný hattrick.

Marek Škapa

Jak jsem šel maraton v Polsku z Pekla do Nebe

Tento maraton jsem šel již po sedmé. Vydali jsme se na něj pouze dva, já a Petr Hrček. V tomto závodě běžel svůj 300. maraton ředitel závodu Wojtek Pasek. Startovné i nocleh v chatkách jsme měli zdarma. Je to kros maraton a běží se tři kola, kde jedno kolo měří 14 km. Běží se 7 km do kopce a potom zase dolů. Největším nepřítelem bylo teplo, když ručička teploměru vylezla až na 25 °C. Já maraton ušel za 6:43 hod. Dostal jsem se tak pod limit, který byl 7 hodin. Na vyhlášení jsem byl překvapený že jsme všichni zahraniční maratonci dostali nástěnné hodiny a tašku, v tombole jsem pak vyhrál balón a kladívko. Aby toho nebylo málo, tak jsme ještě dostali tričko a pěknou medaili. Ještě se mi nestalo, abych závod jen tak došel a na konci za to dostal tolik prezentů. A nejvíc jsme se těšili na tradiční závěrečný táborák, jehož součástí bylo i jídlo a pití.

Otta Seitl

Aktualitka z Havířova

Ve středu se v Havířově na dráze konal již 33. ročník Jäklácké hodinovky. My jsem měli v závodě pouze jednoho oddílového zástupce. Jirka Kruliš uběhl za hodinu 10 275 metrů a bral za tento výkon 2. místo v kategorii.

Páteční slavnostní smažení vajec na našem stadionu.

V pátek 12. května po 16. hodině proběhne na našem stadionu v Ostravě – Martinově slavnostní smažení vajec. Slavnostní proto, že bude spojeno s oslavou čerstvého českého titulu Petry Pastorové v maratonu. Sebou si nezapomeňte přinést nejen vajíčka, ale také chleba. O pitný režim bude postaráno. Zváni jsou nejen členové klubu, ale také naši přátelé a podporovatelé.

Petra Pastorová: „Chtěla jsem prostě vyhrát…“.

Kdy jindy vyzpovídat naši nejúspěšnější oddílovou běžkyni Petru Pastorovou než po úspěšném Pražském mezinárodním maratonu. Přinášíme Vám její odpovědi o dojmech nejen z maratonu, z přípravy na něj, ale i o plánech na letošní sezónu.

Petro, gratulujeme k tvému třetímu titulu mistryně ČR v maratonu. Který z těch tří titulů bylo nejtěžší získat?

Děkuji. Spíše bych řekla, který z těch tří maratónů mě nejvíc bolel, a to byl samozřejmě ten nejrychlejší za 2:36.

Absolvovala jsi před pražským maratonem nějakou speciální přípravu?

Ne, Běžela jsem 10 dní před Pražským maratonem 50km blízko Ravenny v Itálii – moc pěkný závod, ale zárověn kopcovitý, takže jsem se spíše soustředila na regeneraci (klus, masáže, sauna).

Jak vypadá tvůj jídelníček týden před maratonem? A jak konkrétně samotné ráno v den závodu?

Sacharidovou dietu jsem zkoušela jednou, ale popravdě já se celkem nerada omezuji ve stravě, nějak na to nemám hlavu a když mám hlad, není se mnou k vydržení 🙂 Obecně si vybírám zdravé potraviny, mám ráda “živou” stravu. Konzumuji celkem neznámou peruánskou spirulinu, macu. V den závodu – nemám rituály, myslím, že jsem snědla banán a jednu raw tyčinku, v metru jsem rozkusávala kousky macy.

Prozraď nám, jak vypadá tvé rozcvičení před závodem? Máš nějaké rituály či železné zvyky?

Před kratšími závody se rozklusavám a rozrovinkovavám déle, před delšími obecně méně, taky ovšem záleží na době mého příchodu na závod 🙂 Obecně v životě moc rituálu nemám, mám raději změnu, před závody samozřejmě ne. Klasicky – rozklus, rozcvičení-abeceda, rovinky.

S jakou taktikou jsi šla na start? Chtěla jsi si hlídat své největší soupeřky a uzpůsobit své závodní tempo dění na trati?

Chtěla jsem prostě vyhrát, takže ano, Radku jsem si zpočátku hlídala, pak se mi běželo dobře, takže jsem šla podle pocitu.

Jak jsi se v průběhu závodu občerstvovala? Máš nějakou oblíbenou energetickou „mňamku“?

Poprvé jsem běžela s kapsičkou, v které jsem si nesla 2 gely, ale neměla jsem je odzkoušené, někdo mi je dal. Jeden jsem snědla asi na 15km a druhý někde na 25, myslím, že mi pomohly. Můj velký problém je napít se z kelímku tak, aby mi voda nezaskočila a netekla mi pak z nosu další kilometr :-)).

Kolik sil ti zbylo na druhou polovinu závodu? Přišla na tebe nějaká větší krize?

Méně než na tu první, bohužel. Posledních deset už jsem cítila horko, protivítr….prostě už mi ubývaly síly, to pak člověk vnímá kdeco :-).

Jak moc jsi spokojena s dosaženým časem 2:46:34? Věřila jsi, že budeš schopná dosáhnout takového výsledku a nebo jsi byla mile překvapená?

Čas – myslím že odpovídá tomu co běhám, co trénuji, že jsem netrénovala tempo maratonu. Stačil na vítězství a o to mi šlo, takže spokojená jsem.

Pokolikáté jsi už v Praze maraton běžela? Účastnila jsi se již mnoha maratonů, můžeš nám popsat, v čem je Pražský mezinárodní maraton specifický?

Ani přesně nevím, myslím že čtyřikrát. Pražský je pro mě specifický hlavně v tom, že je to republika, takže to co s tím souvisí – jste trochu víc vidět, i když média se snaží, abych zas tak vidět nebyla :-).

Běháš prakticky všechny distance, vrchy, desítky, maratony, ultra a s velkými úspěchy. Která distance je tvá nejoblíbenější?

Loni jsem poprvé běžela 50km a líbilo se mi to – v Holandsku (Winschotten), poté Doha (Katar) i v Itálii. Půlmaratony jsou rychlejší, zase se dají běhat častěji. A vrchy letos už zkoušet nebudu, hory mám sice moc ráda, ale už spíše pro trénink.

Jaké jsou tvé další běžecké cíle pro letošní sezónu?

Mám naplánované nějaké půlmaratony v Polsku a taky se těším na půlmaraton ve Francii, v září Runfest.

Kterého svého úspěchu v kariéře si zatím nejvíc ceníš?

Pražský maraton 2:36.

Máš ještě nějaký běžecký sen?

Ano, a plní se mi – běhat ve zdraví, mít z běhu radost, spojit běh s cestováním a zažívat u toho nové věci – je to prostě super 🙂

Děkuji za rozhovor a za pěkné a věcné otázky :-).

Pětka na dráze ve Frýdku – Místku

13-tého ročníku Pětky na dráze se ve dvou rozbězích zúčastnilo celkem 52 mužů a 23 žen. Nejrychlejšího času 16:03 dosáhl, a bezpečně tak zvítězil, domácí závodník Jan Tesarčík(Slezan FM). Na celkovém druhém místě skončil náš Ondřej Dominik 17:13 a získal tak vítězství v kategorii. Vyhrát v kategorii se povedlo také Danielu Šindelkovi 17:43 min. Třetí místo v nejstarší mužské kategorii bral Roman Slowioczek 19:58 min. Naše barvy ještě hájili Tomáš Mrajca 20:18 a Ladislav Březina 23:34. Mezi ženami, kde zvítězila časem 18:38Veronika Siebeltová (Slezan FM), jsme neměli žádnou oddílovou zástupkyni.

Běh na Javorový 2017

Slovo běh v názvu tohoto závodů je poněkud zavádějící. Pro neznalé malé vysvětlení. Javorový vrch nedaleko Třince znají asi všichni. Na vrcholu stojí turistická chata a z nedalekých Oldřichovic sem vede sedačková lanovka. A právě u dolní stanice startuje již 16 let Memoriál Miloslava Kluze neboli Běh na Javorový. A zde se dostáváme k jádru věci. Trasa závodů po krátkém úvodů po silnici přechází do terénu a stoupá po sjezdovce. Zde 99% účastníků přechází do chůze. A v ní setrvalo až do cíle u stanice Horské služby na vrcholu. Vloni ovšem nastala změna. Aby to mělo alespon neco společného s během došlo k úpravě a prodloužení tratě. V 2/3 sjezdovky se odbočí na vrstevnici a na vrchol se dobíhá lesní cestou. Celková délka závodů je nyní 3,2km a převýšení 480m.

Uplynulou neděli se za krásného počasí vydalo směrem k vrcholu 163 startujících všech věkových kategorií. Letos došlo bohužel k souběhu s městským během v nedalekém Jablůnkově. To se projevilo zejména na kvalitě startovního pole. Chyběl i vítěz předchozích pěti ročníků, místní fantom Tomáš Lichý. Toho využil Michal Bialyžyt, který zvítězil v čase 23:11, za lonským výkonem Lichého však zaostal skoro o 3 minuty. Za ním jsem s odstupem 14 sekund doběhl já, když lonský čas jsem si zlepšil o 4 sekundy. Na startu jsem sice trochu zaspal, ale řada běžců víceméně začátek přepálila a tak během celé sjezdovky jsem stoupal pořadím vzhůru.

Po doběhu každého čeká párek a pivo nebo kofola. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale zde nejsou žádné lístečky. Platí, kdo kolik vypije, tolik vypije. A protože na vyhlášení se chvilku čeká, tak nektěří jedinci pak mají „trochu“ problém dostat se dolů z kopce. Na závěr se koná tombola s řadou hodnotných cen. Celkově organizace tohoto závodů je výborná a určitě se zde i příští rok rád vypravím.

Marek Škapa