To vymyslel UltraLibor Svozil, maraton, kde jsme jako doma a už se ani nikdo neptal, kdo ještě dorazil z MKS (Ostravy, Česka), jelikož je to jaksi zbytečné … Rogoźniku jsme dali 11. června přednost před Kolínem (Marathon Labe) i Senicou (Záhorácký), kdy ve prospěch hrála jak vzdálenost – méně než půldruhé hodiny autem – tak čas startu – ve dvě hodiny odpoledne – pomineme-li poplatek Pln 50 (cca Czk 268), předem i u registrace jednotný pro kratší trasy, maraton či ultramaraton.
Maratonců vyběhlo okolo dvou stovek (až dorazil vítěz 104 kilometrového ultra Adam Jagieła za méně, než deset hodin) a čekal nás jeden okruh. O němž nikdo neřekl, že Maraton 7 Jezior takřka celý terénní. Oproti tomu byl takový Maraton Borák silniční, pomineme-li převýšení. Rogoźnik měl mini kopečky, ale prudké s samým pískem, bláta, bahna, podmáčených míst až hrůza, nástrahy v podobě zlámaných borovic a k dovršení všeho žebřík k překonání sestupu z dvoumetrové hráze rybníka.
Vzhledem k překonávání překážek čas 4:34:09, ale když si vezmeme, že dvaatřicet běžců bylo přede mnou (vítěz lehce pod 3:13) a další více než stovka za mnou – asi nijak ostudné! Libor skončil jednasedmdesátý za 5:07:56, vlastně v lepší polovině maratonských finišerů. To by se do co počtu účastníků jižně od polské hranice sotva stalo, že? Každopádně to měl tým kolem Sabiny & Andrzeje dobře zorganizované, jen se objevil neznámý škůdce (nazvaný výrazy fiut a kutas) měnící značení trati.
Radek