Když v únoru zteplá venku šampus …

16. Memoriál Františka Ohery, sobota 15. února 2020

Asi i příroda ví, že zima se všemi ohavnými průvodními jevy nemá ve městě co dělat, a že lépe se poběží v teple za sluníčka. Letošní třebovické memoriály – Dubničkův 11. ledna a Oherův 15. února – se totiž nesly v tuze příznivých podmínkách. Hlavně ten druhý, na němž dokonce prakticky ani nefoukalo; bylo to na kraťasy a tričko!

Nebýt naopak polských i slovenských účastníků, vypadalo by to na trati po čtyřech okruzích (půlmaratonci měli vzhledem k „pohárové“ akci účast hojnější) z osmi poněkud pustě. Oherův memoriál letos každopádně patřil Ivanu Raffayovi ze Záhoráckého Fríškého Tímu,   který prokázal, že já nejsem v žádném případě sběrač, který bude mít za nejkratší dobu co nejvíce maratonů. On začal o rok později, v červnu 2016, a už v únoru 2020 si připisoval závod s číslem 100! Jubileum měl rozběhnuté dobře – z počátku moc rychle – až jsme se s jeho chotí Světanou při společně absolvovaném půlmaratonu divili. Stovka nestovka, závodilo se, tak jsem se mu pomalu a jistě přibližoval a v závěrečném kole se prostě „musel“ do cíle podívat, jak takový slavný maratonský doběh vypadá. Což znamenalo, že jsem tam na něho také musel počkat, ale ne dlouho, já dobíhal za 3:53:23 a Ivan za 3:55:32… Došlo i na šampaňské, které v únoru na sluníčku za necelé čtyři hodiny slušně zteplalo. Jeden hlt stačil.

Slavila (asi určitě) i Magda Drastichová, která dokázala na Oherovi překonat na půlmaratonu všechny ženy a zaběhnout si osobák za 1:33:24! To se pak zapomínají na občerstvovačce kraťasy – stejně divné, když celou dobu závodila v dlouhých elasťákách, že? Vítězi letošního únorového memoriálu se stali v maratonu Filip Tomanec (3:00:01) a v půlmaratonu Petr Muras (1:14:03). Výkony zástupců MK Seitl – bylo jich moc – vypisovat nebudu, jsou ve výsledcích.

Radek Luksza

PS: Jubilant, stovkař, je na snímku druhý zprava.