Moravský Ultra Maraton (mini)

2. – 8. července 2017

Předem se omlouvám, že jsem řadu běžců obtěžoval s dotazem: Jedeš na MUM? Lákat někoho k účasti byla stejná marnost, jako přesvědčovat k poslechu heavy metalu z 80. let. Vždyť obojí má svůj vyhraněný okruh nadšenců (chcete-li šílenců).

Každopádně v Lomnici na severozápad od Brna se takovíto běžci setkali letos už na 25. ročníku nejdelšího a nejtěžšího tuzemského závodu. Nechyběly maratonské a ultramaratonské persony včetně světových, evropských i českých mistrů či rekordmanů.

MK Seitl Ostrava jsem reprezentoval jen já na MiniMUM (povinná úvodní, prostřední a závěrečná etapa) a UltraLibor Svozil na MUM (všech sedm etap). Další členka Tereza Gecová zaběhla poslední den půlmaraton.

Lomnická etapa, neděle 2. července

První etapa – příhodně nazvaná Lomnická se startem i cílem v tomto ultramaratonském městysi – je považována za nejtěžší z celé série MUM. Počasí, které vypadalo slibně (zataženo, větřík, sem tam kapka), se po startu z pohledu běžce zhoršilo (sluníčko, teplo), ještě, že část trasy vedla lesy. A specialitou MUM jsou v těchto lesích kopce, což v Lomnické etapě skutečně stálo za to. Chodit se styděl málokdo, a to už ve stoupání od startu. Šlapalo se též přibližně v půli závodu a vůbec nejodpornější svah byl asi na šestatřicátém kilometru (na druhou stranu, kolik lidí za mnou v těchto místech zůstalo!). Navíc, na MUM se dá 100% spolehnout, že pokud končí kopec v lese na obzoru, pokračuje stoupání ještě výše po louce… Konec první etapy se nicméně nesl v pohodově v seběhu do městyse a k místní škole. Já finišoval jako 66. z celkem  140 startujících s časem 4.44.43 a po Lomnické etapě se umístil v průběžném pořadí MiniMUM jako 23. UltraLibor končil 121. v čase 5.58.16.

Tišnovská etapa, středa 5. července

Na tu jsem vezl i Sandokana, který si s sebou na výlet nevzal nic … kromě žízně. Ta ostatně později potrápila prakticky všechny na Tišnovské etapě. Panovalo totiž obrovské vedro – okolo 30°C – a to ji udělalo zatím nejobtížnější z letošní série MUM. Podepsalo se na výkonech celého startovního pole, nevyjímaje ani vítěze Dana Orálka. Pro mne běhatelných úseků přitom měla Tišnovská etapa více a čtrnáctém kilometru mi Sandokan na občerstvovačče hlásil, že jsem za první dvacítkou (těch, kteří startovali v první vlně ve 14 hodin). Vedro ale běh neskutečně zpomalovalo a celý maraton se zdál nekonečný. Pod pět hodin se mi podařilo dostat asi jen proto, že jsem dal zbývajících šest kilometrů od poslední občerstvovačky ve velmi rychlém tempu! Dobíhal jsem za 4.52.33 na 62. místě ze 132 startujících a kupodivu si polepšil i v průběžném pořadí o dvě pozice (21.). UltraLibor doběhl čtvrtou etapu MUM v čase 6.20.15.

Cimrmanova etapa, sobota 8. července

To tady už bylo (vloni jako součást dvou maratonů ve třiadvaceti hodinách), takže jsem mohl porovnávat. Start mi naplánovali na 9.10, kdy panovaly menší tropy a delší dobu mi trvalo se pořádně rozeběhnout. Vzhledem ke znalosti trati jsem si stanovil – a taky dodržel – jediný úsek s chodeckou přestávkou. Čili prudký kopec za první občerstvovačkou. Zbytek jsem běžel a hlavně ve druhém kole svižně; zde musím poděkovat paní doktorce a ultraběžkyni Aleně Žákovské, které jsem se po půlmaratonu držel a nepustil. U zvonu na poslední občerstvovačce jsem věděl, že Cimrmanova etapa pro mne bude letos na MiniMUM nejrychlejší… a taky byla: 4.35.22. V celkovém pořadí jsem skončil opět 66. MiniMUM jsem absolvoval v čase 14 hodin 12 minut a 38 sekund na 24. místě z 51 účastníků. UltraLibor kvůli vedru vynechal v MUM šestou etapu a sedmou zaběhl za 5.50.12. Má zapsán MiniMUM jako 42. v čase 18.08.43. Terezka v rámci Cimrmanovy etapy uběhla půlmaraton za 2.05.13.

MiniMUM pro mne znamenal tři maratony v týdnu s dvoudenními přestávkami (a tři cesty do Lomnice a zpět). To vše bez problémů s výdrží či bolestí. Nemohu nezmínit chvilkovou parťačku Marcelu „Macíka“ Čadovou, jež běžela v rámci MiniMUM svůj první, druhý a třetí maraton v životě a zlepšovala se na každém o dvacet minut! Věřím, že celý MUM se dá – za patřičné přípravy a odhodlání – zvládnout. Nemohu nezmínit vynikající atmosféru a partu na tomto závodě. Takže, za rok?! Výsledky jsou na webu: mum.ultracau.cz

Radek Luksza

Międzynarodowy Bieg po Plaży

Petra Pastorová se zúčastnila, stejně jako loni, v polském městě Jarosławiec 27. Międzynarodowego Biegu po Plaży. V závodě na 15km skončila na 6. místě a o dvě příčky tak vylepšila své loňské umístění. Celkem závod dokončilo 691 startujících. Před hlavním závodem běžel nejmladší syn Petry David 2km a skončil na 3. místě. 15-ti kilometrovou trať běžel prostřední 16-tiletý syn Patrik a svoji kategorii 16-19let vyhrál časem 1:01:49 hod. Většinu trasy běžel s Petrou a pomáhal ji tak bojovat se silným protivětrem. Foukalo zejména na pláži u moře, kde se běžel úsek dlouhý cca 5km. První 3km vedly městem, pak následoval kilometr v lese a náběh na písečnou pláž. Dvakrát se probíhalo vodou a poté trasa vedla opět lesem. Petra doběhla za Patrikem v čase 1:01:51 hod.

MS na 24 hodin v severoirském Belfastu

Na mistrovství světa na 24 hodin v severoirském Belfastu, jak jsem se díval, startovalo z našeho klubu celkem 8 reprezentantu. Je to velký úspěch našeho oddílu. Nejlepší z naších byl v osobním rekordu Radek Brunner 251,567 km, Martin Hokeš 242,844 km a také osobní rekord,Jaroslav Bohdal 225,732 km a zlepšení o 4,6 km, Petr Válek 224,948 km, nejlepší naše žena byla Michaela Dimitriádu 207,281 km, Markéta Gruberová 202,536 km, Veronika Mocko193,860 km zlepšení o 13 km, Tereza Gezová 178,996 km, Ondřej Velička 171,895 km, Karla Kent 154,512 km, Pavel Marek 147, 748 km, a poslední z naších Miroslav Kadlec 54,516 km, který startoval za Slovensko. V družstev naši skončili z 28 družstev na pěkném 7. místě výkonem 720,921 km. Počítají se první tři z každého družstva. Zvítězili Japonci hodnotou 783,159 km. Naše ženy skončily na 12. místě součtem 603,677 km. O první místo se svedl velký boj. Vyhrály ženy USA 740,856 km před Polkami 740,334 km.
Celkovým vítězem se stal Japonec Yoshihiko Ishikawa 276,566 km. V ženách zvítězila v národním rekordu polská vytrvalkyně Patrycia Bereznowska 258,339 km před svou krajankou Aleksandrou Niwinskou 251,078 km.

Moraviaman 2017

Tradiční mistrovství republiky v Ironman triatlonu se každoročně koná koncem Června v Otrokovicích, a minulým rokem se jednalo vůbec o můj první triatlon vůbec. Šlo o osobní výzvu, která mne přivedla zpět k běhu, po pár letech kynutí, a zároveň jeden ze suverénně nejhezčích sportovních zážitků vůbec. Vždyť kdo by nechtěl být titulován Železným mužem/ženou? 🙂

V tomto roce jsem se naivně domníval, že již podstoupím pořádný triatlonový trénink a také se posunu pod hodně dobrou hranici 11 hodin. Jenže kdo měl tu čest, tak ví, že časová náročnost tohoto tréninku je mnohem vyšší než u běhu. U cyklistiky téměř trojnásob. Po třech závodech jsem si k triatlonu vytvořil nesmírný respekt. Přeci jen, tři disciplíny za sebou jsou zákonitě třikrát obtížnější jak můj nejoblíbenější běh. Triatlon byl navíc vytvořen evidentně cyklisty, a pokud je člověk nevyježděn, naráží do maratonské zdi už na prvním běžeckém kilometru. Finišující školní povinnosti mé snahy na jaře ovšem rázně utnuly, i přesto jsem něco nastával o čtyřech hodinách ranních a trochu pojezdil.

Tento víkend se nesl ve znamení obecné paniky na soc. sítích ohledně veder na olomouckém ½ maratonu. To vyvolalo spíše posměšek ve srovnání, kombinovaný s panikou o dnu pátečním, kdy reálně hrozilo, že se bude plavat bez neoprénu. Není většího evergreenu před delšími triatlony, než neustálé výzvědy na teplotu vody. Dosavadní tři závody jsem plaval svoje „Kraulo-prsa“ vždy s ním, tak jsem netušil, jak moc pomalý budu bez něj. Soustředil jsem se spíše na kolo, které jsem na Czechmanu, tří týdny předem, vylepšil, a na běh, se kterým vždy předběhnu půl startovního pole, co mi mává na kole. V tomto ročníku se také změnila trasa maratonu, ze které se stal takový menší sky-race, a neposkytovala ani minimum stínu. Při 36 stupních předpověď velmi příznivá, věru. Přesto se nám v pět ráno před startem, s kamarádem Jirkou ze západočeského Witte Bike teamu, stávalo fajn. Já si chtěl vylepšit čas, a on atakovat elitní hranici 10 hodin, která mu loni utekla o 4 minuty. Těží hlavně z cyklistické části a velice obstojným během. Čistý maraton zvládne těsně nad tři.

Plavání tedy probíhalo ještě za svěžích podmínek, ale větší výdej energie byl znát. Jedinými překážkami byl kopanec do žeber těsně po startu a zamotání se do jakéhosi silonového provázku u jedné z bójek, někde na 3,6 kilometrech, takže sil bylo na vymotávání se už málo, a člověk se div neutopil. Plavalo se opravdu pomalu, trvalo mi to 1:30, tedy o šest min. pomaleji než minule. Ale pořád se stovkou závodníků za mnou. Účast na trénincích plavecké školy je tak také v mém deníčku na další sezónu.

Rozjezd na kole se zdál býti bolestivým a ztuhlým, a vedro již stačilo dávat o sobě najevo. První 45km okruhy ze čtyř byly za fajnových 32km/h a nedělaly mi problém ani kopečky před Kroměříží. Pohledným děvčatům na občerstvovačkách jsem trhal z rukou vše, co nabízely. Tradiční krize „Necyklisty“ přišla v druhé půli třetího okruhu, kdy se opět projevilo, že těch 180 km je již prostě moc pro necyklistu, a nejvíce se to nelíbilo samozřejmě čtyřhlavým svalům stehenním. Myšlenkové pochody jsou v oněch chvílích všelijaké, a člověk by nejradši přisedl k oněm děvčatům na uzavírkách ve vesnicích po trase, a dal si zmrzlinu. Tečku tomu dává průjezd elity, v čele s mistrem Vabrouškem, kteří mi dávají „Kolo“ na svých futuristicky vzhlížejících mašinách. A prvním průserem dne se zdála býti poslední občerstvovačka před posledními 30 km, kdy se mi nenabídl žádný bidon s ionťákem, ale pouze asi 400 ml vody. Prožil jsem si tak solidní muka, a snažil se zabavit přeříkáváním seznamu římských císařů v chronologickém pořadí, a ignorovat rostoucí zástupy vzdávajících závodníků podél cesty, ať už z únavy, nebo poškození kola.

Po šesti hodinách a pár minutách, tedy docela průměrném kolu, jsem se skrze požární sprchy vydal na maraton, který jsem původně plánoval doklusat aspoň za 3:30, ale tropických 35 stupňů již utínalo v onen moment nejedny naděje. První půlmaratonský okruh jsem si držel svoje, předběhl opět snad půlku startovního pole, která měla s během evidentně větší problém než já na kole, a chodil jen u občerstvovaček, pumpujíc do sebe vše skupenství tekutého. V druhé půli už ovšem tělo začalo dost vypovídat, a hlavně kopce na „Energy labu“, tedy na hrachových polích u Tlumačova, jsem potupně odchodil na indiánka. Poslední dva kilometry do cíle již proběhly za výrazně zvýšeného tepu, což asi dávám na vinu mému nedostatečnému tréninku na triatlon a tréninku za velkých veder vůbec. Maraton tedy za hrozných 3:59, ale ten den jej běžela pod čtyři opravdu jen hrstka lidí. V cíli tedy za 11:50:01. Kamarád Jiří zaostal za deseti hodinami také o pěknou půl hodinku. Všeobecně každý o tomto víkendu šel o cca 40 minut za svým potenciálem, ale to mne momentálně moc netrápí. Umístění 118. z 271 dokončivších, za doprovodu mnoha kolonek DNF, a páté místo v kategorii M25 značí, že si této ultimátní výzvy užiju ještě dosyta a rychleji, bude-li čas na přípravu. Tento ročník se zapsal do historie také rekordním počtem zásahů ambulance a dvěma hospitalizacemi, ale všichni živí. Po pozávodním šampaňském, dobrovolném darování krve a následujícímu obžérství jsme si poslechli oslavný ohňostroj a vydali se spát, abychom mohli již v šest ráno vyjet směrem na Prahu, a sdílet své zážitky z letošního Moraviamana, který je více než závodem, a rád bych se zde vracel pravidelně. Atmosférou, lidmi, a zážitkem, se jedná o sportovní vrchol roku :-).

Video: https://www.youtube.com/watch?v=K6etjnHC1Rc

Výsledky: http://czechtriseries.cz/results/race?id=2264

Petr Muras

Olympijský běh Havířov 2017

[reklama1]

 

Ahoj běžci a běžkyně,
nevím jak vy, ale já se snažím poslechnout Petru Pastorovou a napsat pár řádků o běhu. Dobře se mi čte každá nová strana a článek na našem běžeckém webu a jsem i rád, že píše Marek Škápa, který můj chvilkový odpor k počítači vypíchnul článkem o běžeckém závodě v Karviné, kde se běžel běh „Vyběhni s děkanem“. Marek ho vyhrál 2x, tak jako předloni Ondra Dominik a věřím, že příští rok to Marek dokáže znovu, i když bude mít konkurenci jako letos Standu Záleského, který přijel se mnou z Havířova. Takže mám pocit, že příští rok 2018 to pro Marka hodně taktický závod v rozdělení sil.

[reklama2]

 

A vzhledem tomu, že jsem se účastnil prvního ročníku Olympijského běhu v Havířově 2016, účastnil jsem se i letošního, tak napíší pár dojmu z tohoto zatím komorního běhu, kterého se vloni účastnilo 63 běžkyň a běžců. Tenkrát po Mezinárodním atletickém desetiboji v Hranicích, kde jsem si dal pořádně do těla a s havířovskou Věrou Krejzlovou (BK SAK Karviná) jsme doběhli společně na 31.místě s časem kolem 28´30. Takže jsem byl v 1. Polovině výsledkové listiny.

[reklama3]


No a letos jsem málem neběžel, jelikož, když bojkotujete PC, tak prošvihnete i internetovou registraci. To mne, ale vůbec nevyvedlo nějak z míry, protože, když se po roce znovu rozbíháváte, tak si tento běh doma nemůžete nechat ujít i kdybyste měli běžet mimo soutěž. Ovšem pak jsem si řekl, že když Věra Krejzlová se registrovala vloni před startem na místě, tak by to mělo jít i letos. Světe div se, šlo to. Na startu stála letos i Ivča Zbořilová (členka našeho turistického oddílu TOM Beskydská9-běželo nás 5 z oddílu – 3 Zbořilovi v dětském běhu a 2 v hlavním závodě), které jsem držel palečky, ať to letos vyhraje za ženy. V 18 hod start a vyráží na trať 110 závodníků. Většinou samí mladíci a dívky. Přesto chlapců-běžců v kategorii nad 55+ nás bylo pouze pět (to nikdo netušil, ale pokukávali jsme po sobě). To, že se nehodnotí ve většině závodů starší kategorie nás nějak nerozhodilo a rozdali jsme si to mezi sebou.

[reklama4]

Článek na to téma jsem četl na naších webových stránkách. Takže jen ve zkratce – první výběh do kopce 175m, kde začátečníci trochu zmatkovali, jelikož v zatáčce jsou dvě cesty vedle sebe (video a fotky najdete zde: http://tombeskydska9.7x.cz/rubriky/clanky-behy/clanky-behy-2017) a pak po cyklostezce přes 1 km a šup do terénu směr můstek přes řeku, který Ivča Zbořilová jen trochu minula, ale pak musela stíhat relativně slabší běžkyně. Což se ji i povedlo a dokonce i předběhla. My jsme na turistických závodech zvyklí, že kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách. Proto před Ivčou smekám, jak tento závod na 5,5 km bravurně zvládla za 22´09“ a celkově se umístila na 11. místě a v ženách na 1.místě.

[reklama5]

Takže jako učitelka měla 3x za 1. A my běžci nad 55+ let? Nešetřili jsme se. Jaké to překvapení, že přede mnou byl pro mne neznámí stejně mladý Martin Sedláček, který to zaběhl za 26´17“/37.místo/muži 33.místo/kat.55+ 1.místo. Pak moje maličkost Jiří Kruliš čas 28´50“/56.místo/muži 44.místo/kat.55+ 2.místo, Lubomír Lišovský čas 28´55“/58.místo/muži 45.místo/kat.55+ 3.místo, Jiří Klus čas 33´44“/92.místo/muži 52.místo/kat.55+ 4.místo a Jaroslav Gaman čas 37´03“/104.místo/muži 56.místo/kat.55+ 5.místo. No a kdo chce vědět všechny běžce ví, kde na webu hledat : http://www.olympijskybeh.cz/vysledky/havirov/ .

[reklama6]

Za muže to vyhrál havířovák Richard Helcel. Takže oddíl BK SAK Karviná měl dva běžce na 1.místě. Sluníčko pořadatelé objednali jako vloni a proto letos přišlo na start 58 běžců a  52 běžkyň. Vloni bylo více žen. Letos chlapy posilnilo 6 opozdilců s mojí maličkostí, kteří se hlásili až na místě startu. Fotky jsem již do fotogalerie dal.

Zdraví všechny Jiří – Dědek z Havířova

  1. Helcel Richard  1972 18´44“,7,2. Kulhánek Martin 1987 18´55“,3, 3. Hartig David 1973 19´21“,8, 1. Zbořilová Ivana 1982 22´09“,7, 2. Harokova Hana 1977 23´29“,1, 3. Peterková Lucie 1984 24´30“,

děti  : 11. Zbořil Vít 2009 a 18. Zbořilová Elenka (+Kamil) 2015

[reklama8]

[reklama7]

Vaňkáč Čelindž

Jak už bylo zmíněno v jedné předchozí reportáží, konala se o uplynulém víkendu řada závodů. Jedním z nich byl i druhý ročník akce jménem Vankáč Čelindž. Jeho dějištěm byl hlavně lyžařům dobře známý Vankův kopec. Ten se nachází nedaleko od konečné zastávky tramvaje číslo 5 mezi Budišovicemi a Horní Lhotou.

Celý program se skládá ze tří samostatných závodů, kromě běhu ještě MTB a duatlonu. Oproti lonské premiéře došlo k prodloužení tratí. Náročný kopcovitý okruh měřil neco přes 7km a každý si mohl vybrat, zda chce běžet jedno nebo dvě kola. Hned po startu čekal výběh sjezdovky a okamžitě lesní seběh zpět. Na celé trati se rovina skoro nevyskytovala a jako zpestření čekal na běžce trailový úsek. Účast moc početná nebyla, za horkého počasí se na delší i na kratší variantu vydalo po 30 účastnících.

Od startu běžel na prvním místě Roman Janeček z Caramba Teamu. Bohužel ve druhém kole trochu zakufroval a do cíle doběhl až jako čtvrtý v celkovém pořadí. O první místo si to tak rozdali dva „béčkaři“ Richard Helcel z BK SAK Karviná a Marek Škapa. Průběh byl po celý závod stejný. Richard v sebězích utekl a Marek ho ve stoupání zase doběhl. Prvně jmenovaný nakonec ve finiši rozhodl o svém vítězství v čase 1:09:14, Marek zaostal o sedm sekund. Třetí celkově a první do 39 doběhl Vítězslav Prášil 1:10:25 a osmý skončil poslední zástupce našeho klubu Michal Buba 1:17:57.

Po závodě na všechny čekalo občerstvení v podobě kuřete nebo párku a docela bohatá tombola, kde vyhrál skoro každý. Druhým dílem bude závod horských kol 22. 7. a seriál se uzavře 19. srpna duatlonem.

Marek Škapa

Tento víkend se uskuteční v Belfástu MS na 24 hodin

MS na 24h se letos odehraje v severoirském Belfástu ve dnech 1. a 2. července. Start závodu bude v pravé poledne v sobotu a cíl v ten stejný, ale nedělní čas. Letošní MS je také prvním mistrovstvím veteránů (WMA) na 24h.

Náš klub bude mít na tomto MS své zastoupení. Ondřej Velička, Jaroslav Bohdal, Martin Hokeš, Pavel Marek, Tereza Gecová, Veronika Mocko a  Karla Kent. Celkem bude naši republiku reprezentovat 10 ultra vytrvalců a z toho bude 7 z našeho klubu.

Průběžné výsledky by měli být v době závodu dostupné na webu IAU pořadatele.

Nominace Muži

Surname First name DOB PB 2014-2016
Velička Ondřej 27.4.1983 258,661
Brunner Radek 5.12.1974 241,144
Hokeš Martin 9.11.1977 228,15
Marek Pavel 23.4.1968 223,663
Válek Petr 16.12.1974 210,709
Bohdal Jaroslav 9.4.1976 218,551

Nominace Ženy

Surname First name DOB PB 2014-2016
Dimitriadu Michaela 23.12.1973 201,558
Gruberová Markéta 18.3.1982 194,964
Gecová Tereza 17.2.1983 191,328
Mocko Veronika 4.2.1977 180,873
Kent Karla 24.6.1963 168.948

Noční půlmaraton v Rybniku a nedělní desítka

V sobotu se běžel v polském Rybniku noční půlmaraton. Start byl ve 22.00 hod. u koupaliště. Celkem se ho zúčastnilo 857 startujících. Na startu nechyběla ani naše Petra Pastorová. Běžely se 3 okruhy a hned po startu se šlo do kopce. V jednom kole na závodníky čekaly tři kopce, takže náročná trať. Petra mezi ženami doběhla na celkově 5. místě a v kategorii vyhrála. Vyhodnocení bylo půl druhé ráno a hned po něm jsme jeli domu. Naštěstí je Rybnik pouze 60km od Ostravy.
V neděli jsme se ve 14.30 vydali opět směr Polsko, kde jsme jeli na závod na 10 km a to na 15. ročník Ogólnopolskiego Biegu Ulicznego. Petra doběhla na 4. místě v čase 38:53 min. Svojí kategorii vyhrála s přehledem. Do cíle doběhlo 369 závodiníků.

43. ROČNÍK KYSUCKÉHO MARATONU

O tomto víkendu se konalo ve více či méně vzdáleném okolí množství běžeckých akcí a jednou z těchto akcí byl tradiční, již 43. ročník Kysuckého maratonu. Součástí této významné akce, mimochodem druhého nejstaršího maratonu na Slovensku (první ročník se konal již v roce 1953), byl také půlmaraton (15. ročník), minimaraton, maratonská štafeta a společenský program přímo v místě startu, v centru Čadce. Zde krátký pohled dvou běžeckých nadšenců – amatérů, maratonce i půlmaratonce.

Trať maratonu vedla od Domu Kultúry v Čadci údolím řeky Kysuce přes obce Raková, Staškov, Podvysoká, město Turzovka, Vysoká nad Kysucou a zpátky po stejné trase; převýšení k otočce na trati činilo 115 m. Trasa půlmaratonu byla stejná, jen otočka byla už v obci Podvysoká, s převýšením 40 m. Na start se v 10 hodin dopoledne postavilo podle výsledkové listiny společně 65 maratonců (4 ženy) a 96 půlmaratonců (z toho 20 žen). Závod startoval tradičně výstřelem z historického děla J za mohutné divácké podpory. Úvodní kilometry vedly po rovině a poté se trať zvolna zvedala, zejména v maratonské části, mezi 10 – 20 kilometrem. Obtížnost trati spíše než v jejím profilu spočívala v tom, že se běželo za plného provozu na poměrně frekventovaných komunikacích. Při přebězích ze strany na stranu v zatáčkách došlo místy i na kličkování mezi auty, naštěstí bez kolizí. Komplikací pro mnohé běžce byla také teplota, která se blížila třicítce, a pálící slunce, pod kterým měkl asfalt a před kterým se nebylo po většinu trati kam ukrýt. Tradičně se kolem trati kromě oficiálních občerstvovaček nacházely sem tam i ty neoficiální, které „provozovali“ místní a kde jsme viděli na stolečku i decky piva :-). V Rakové místní hasiči kropili ze stříkačky probíhající závodníky a na jiném místě trati sestrojili improvizovanou sprchu i místní, což autoři článku v průběhu závodu dosti ocenili :-).

V náročných povětrnostních podmínkách mezi muži zvítězil, stejně jako v předchozím ročníku, Ukrajinec Viktor Starodubtsev (JM Demolex Bardejov) za 2:37:38 a mezi ženami Ivana Butoracová(MTC Vyšná Šebastová) za 3:22:57. Půlmaraton ovládl Tomáš Michalec (AŠK Fenix Bratislava) za 1:20:00 a mezi ženami zvítězila Radka Prívarová (Čadca) za 1:39:27.

MK Seitl Ostrava měl v závodě jediného závodníka a ten si vedl skvěle. Dan Šindelek zvítězil ve své kategorii M50-59 v čase 3:06:36 (9. celkově). Hned za ním doběhl jeho bratr Vladan.

Ze „zpřátelených“ běžců maraton dále zvládli Pavel Horkel (jeden z autorů článku, M50-59) v osobáku 4:10:46 a Jaroslav Vernarský za 4:22:53. Druhý autor článku (M30-39) se „protrápil“ do cíle půlmaratonu za 1:43:12. Po doběhu na všechny závodníky čekal gulášek a pivko.

Oficiální výsledky lze nalézt zde:

https://www.kysuckymaraton.sk/vysledky

Fotogalerie by měla být dostupná časem zde:

https://www.kysuckymaraton.sk/fotogaleria

Mirek Turjap a Pavel Horkel