34. Rajecký maratón

najsrdečnejší, najkrajší, najťažší … tyto tři hesla si mohl každý doběhnutý účastník přečíst na své řekl bych tvrdě vybojované medaili. Začnu popořádku, samozřejmě se v létě osobáky na maratonu neběhají, na dlouhých štrekách až na pár výjimek v těch vedrech většina lidí trpí. V Rajci jsem běžel už 2x a můj průměr na těchto dvou maratonech byl přes tři hodiny (3:00:12), a proto jsem se rozhodl s tím letos něco udělat. Čím se termín blížil, tím víc jsem si nadával, ono ten průměr lehce nad tři nebyl zase tak špatný :-).

Na místo jsem se vydal se spacákem a karimatkou už o den dřív, cesta trvala necelé tři hodiny a v těch 30 stupních to byl sám o sobě výkon. V Rajci vystoupili z vlaku další dva podobně vybavení a tak jsme se dali dohromady a nakonec jsme se šli spolu ubytovat pojíst a zavodnit. V noci přišlo očekávené, nad Rajcem se blýská hromy divobijů! Vzhledem k tomu že špunty do uší je pro mě povinná výbava při společném spaní v tělocvičně, tak při těch hromech mi ani to nepomohlo a doufal jsem, že se to do rána uklidní. Ráno v desetiminutových intervalech ještě pršelo ale od 8 hodin bez srážek. Od mého posledního startu se tu změnil start na 9:00 hod. což vítám, další obrovské pozitivum byla trať bez aut.


Lehce se rozklušu a v 9 už stojíme připraveni vydat se po už téměř suché cestě do malebné vesničky Čičmany. Půlmaraton byl ve znamení mistrovství Slovenska takže běžci co se oddělili v Rajecké Lesné si to mohli rozdat o tituly. Po oddělení už běžím sám, před sebou mám jednu dvojici a před nima se mi vzdaluje Dan Orálek. Člověk míní závod mění, je chladno jde mi to, tak to zkusím, asi před půlmaratonem se dotáhnu na dvojici předemnou, a do kopce mi to běží dobře tak jsme třetího dokonce setřásli. Po obrátce ve tvaru nafouknuté Rajecké petky, začíná seběh a v protivětru. S kolegou jsme se dohodli na střídání, bohužel k mé smůle jsem se nechal strhnout a ze seběhu kde jsme kiláky chodili pod 3:50 jsem si hodně oklepal nohy, které později řekli ne. Do 33 kilometru to ještě šlo potom jsem začal odpadat. Běžec, kterého jsme setřásli, mi ukázal záda a já se snažil bojovat dál, bohužel po 38 kilometru už bych to nazval indiánským během průměr přes 5/km a přede mě jdou další dva. Při každém kroku cítím jak mi kamení lýtka. Naštěstí jsem měl velký náskok a udržel 7. místo, poslední které dostalo obálku a to podle čistého času přesně o vteřinu! Můj čas v cíli je dle původního plánu 2:54:08 ale znáte to, v závodě jsem to viděl jinak a tak to beru jako varování do příště: nechoď ten seběh jako magor!

Pár střípků ze závodu… Záměrně jsem vynechal vítěze. Proč? Protože když sbíhal dolů od Čičman tak jsem si říkal co to je za šílence? Náskok měl tak 2 kilometry a řezal to jako by chtěl plnit limit a nebo za ním běžela smečka hladových vlků. Tibor Sahajda z TJ Obalservis Košice vyhrál v čase 2:23:51 při svém debutu na maratonské trati a v přípravě na Košický maratón. Při vyhlášení pořadatel tvrdil, že to je nejrychlejší čas za posledních 10 let. Pro maratonské matadory bych měl otázku. Nebyl náhodou Rajec dlouhou dobu kratší? Nepřidal se tam okruh přes náměstí? V tomto případě by to byl nový traťák…


Ještě bych přidal perličku ze světa sběračů maratonu. Míra Vostrý který zdraví celý Mk Seitl, přespal v Žilině a ráno při úprku na vlak celý promokl a ke vší smůle mu ten vlak ještě ujel. Taxík ho vyšel na 34 Eur a tomu já říkám oddanost maratonům 🙂 Tak snad mu to dneska v tom Českém ráji dopadlo lépe.

Z našeho oddílu běžel ještě Dan Šindelek, který vyhrál svou kategorii ve výborném čase 2:57:10. Tereze Šádkové se nedařilo a kvůli zdravotním potížím při zpáteční cestě ve Fačkově odstoupila. V neposlední řadě musím zmínit fotoservis Jirky Kruliše.

S pozdravem Honza Fousek

Foto: http://dedekb9.rajce.idnes.cz/2017-08-12_34.rocnik_Rajecky_maraton%2C_Rajec_12.8.2017/

Výsledky: http://www.sportsofttiming.sk/sk/zavod/results/2260?rid=2578&eventid=1

Petra Pastorová vyhrála v Žebráku pětadvacítku

[reklama1]

 

Na start Žebrácké pětadvacítky se postavilo celkem 183 startujících. Počasí bylo v neděli pro běh ideální. Trať je zde dosti kopcovitá. Výškový rozdíl je 240 metrů a celkem se v závodě nastoupá metrů 360. Hned po startu šla mezi ženami Petra do čela a za ní se vydala Tereza Ďurdiaková. Na 20 km měla Petra menší náskok. Na konci se běželo 400 metrů do kopce a posledních 200 metrů již bylo mírně z kopce. 300 metrů před cílem běžela Tereza 10 metrů za Petrou a tady Petra zabrala a náskok do cíle nejen že udržela, ale ještě navýšila.

 

 

 

 

 

 

 

Celkovým vítězem se stal Maročan Saji časem 1:23:43 a druhý za ním doběhl Gerych 1:27:20 hod. Velmi dobře zaběhl Miloš Smrčka, který skončil celkově na 6. místě časem 1:32:50 hod. Vítězný čas Petry byl 1:39:27 a druhá Tereza Ďurdiaková byla v cíli za 1:39:35 hod. David Pastor běžel závod na 10 km, kde se stal celkovým vítězem.

[reklama2]

Jak si vedou naši čeští atleti na letošním mistrovství v Londýně IAAF?

 

 Koulařský úspěch Tomáše Staňka

Koulař Tomáš Staněk vybojoval ve finále mistrovství světa čtvrté místo. Koulařským světovým šampionem je Thomas Walsh, pocházející z Nového Zélandu. Hned na zádí a na druhém místě skončil jeho americký kolega Joe Kovalcs. A nakonec bude bronz putovat do Chorvatska muži jménem Stip Žunič.

S medailovými nadějemi šel do koulařského finále Tomáš Staněk. Nejdelší pokus předvedl svěřenec Petra Stehlíka v druhé sérii, kdy poslal své náčiní do vzdálenosti 21.41, poté následovaly tři přešlapy a v závěrečném pokusu se již nezlepšil. Tomáš tak skončil těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě. Na bronzového Chorvata Stipe Žuniče (21.46) ztratil pouhých pět centimetrů. Titul světového šampiona získal zaslouženě Novozélanďan Tom Walsh, jenž se jako jediný finalista dokázal dostat přes dvaadvacet metrů. Šestým pokusem vrhl 22.03. Stříbro putuje do Spojených států amerických zásluhou Joe Kovacse, který zaznamenal 21.66. Hlavní favorit a suverén této disciplíny Američan Ryan Crouser se musel spokojit až s šestým místem za 21.20. Přejeme hodně úspěchů Tomášovi v jeho dalších závodů a mistrovství.

České reprezentanky ve víceboji začali v dálce

Vícebojařky zahájily druhý den sedmiboje v dálkařském sektoru. Eliška Klučinová zaznamenala nejdelší pokus ve druhé sérii, kdy dolétla na 616 centimetrů. Kateřina Cachová skočila nejdále závěrečným pokusem, který měřil 615 centimetrů. Po páté disciplíně se vrátila do čela Belgičanka Nafissatou Thiamová, když si vylepšila sezónní dálkařské maximum na 657 centimetrů. Poté se naše reprezentantky přesunuly do oštěpařského sektoru. Cachová předvedla vyrovnanou sérii, ve které zapsala nejlépe 43.67. Klučinová měla nejlepší první pokus, kterým dokázala hodit své sezónní maximum 41.91, druhým pokusem přešlápla a třetím se již přes čtyřicet metrů nedostala. Oštěpařskou část opanovala Nizozemka Anouk Vetterová, jejíž náčiní dolétlo na 58.41, čímž vylepšila historické vícebojařské oštěpařské maximum v rámci světových šampionátů.

  

 

 

 

 

 

 

 

A jak si vede Špotáková v oštěpu?

Oštěpařka Barbora Špotáková bude házet světové finále. V kvalifikaci k tomu potřebovala dva pokusy. Ten první letel na 59.04. Hned tím druhým ovšem dokázala překonat požadovaný kvalifikační limit, když hodila 64.32 a utká se se svými soupeřkami o světové medaile. Nejdelší kvalifikační pokus předvedla Číňanka Huihui Lyu. Její oštěp se zapíchl na 67.59, čímž vylepšila kontinentální rekord. Druhá česká zastupkyně v soutěži Nikola Ogrodníková obsadila ve své kvalifikační skupině desáté místo. Její nejdelším pokusem byl hned ten z první série, kdy zaostala jediný centimetr za šedesátimetrovou hranicí. Ze svého premiérového světového šampionátu si odveze devatenácté místo. 

A konečně sprinteři na 400 metrů: Pavel Maslák

Do druhé dráhy třetího semifinále na 400 metrů nastoupil Pavel Maslák. Nakonec si v něm doběhl pro sedmé místo a čas 45.24, což je o čtrnáct setin pomaleji než v rozběhu, kde si zaběhl sezónní výkon 45.10. Svěřenec Dalibora Kupky tak v celkovém zúčtování obsadí sedmnácté místo. Velmi rychlé časy padaly hlavně v prvním semifinále, které ovládl Steven Gardiner. Bronzový medailista z loňských olympijských her dokázal vylepšit bahamský národní rekord na 43.89. Naopak ve finále neuvidíme amerického čtvrtkařského matadora LaShawna Merrita.

 

Zátopkův zlatý týden (Praha)

Již zavedená jednotýdenní série závodů o jednom týdnu, kopírující zlaté běhy Emila Zátopka v Helsinkách, včetně startovních časů, se uskutečnila o minulém týdnu v Praze. Všechny běhy vyšly na odpoledne pracovních dnů, a tak nebylo v mém případě o čem. O navazujícím víkendu jsem se letos již vykašlal se zúčastnit polovičního triatlonu v centru Prahy, který po přijetí do série Challenge nastavil již velice odrazující startovné (prý ještě letos lidové, a hlavně pro Čechy, pravili onoho víkendu v televizi, ehm).

Časy jednotlivých závodů se sčítají, a na konci je určen vítěz. Dělí se navíc ještě do kategorií, protože poslední silniční maraton se dal nahradit půlmaratonem, či desítkou. Tedy tři hlavní kategorie. Dá se také zúčastnit jen jednotlivých běhů, na které se občas přihlásí nějaký ten specialista, který ostatním, snažícím se rozvrhnout síly, vypálí rybník. Každého závodu se zúčastnilo zhruba 200 lidí, a vše probíhalo v pěkném zázemí Olympu Praha, kde probíhaly první dva závody na dráze, a start silničních běhů (s probíháním na dráze za pěkné divácké kulisy). Titul z minulého roku měl obhajovat Radek Brunner, který se ovšem letos na poslední chvíli odhlásil. Já se dal na kategorii C (s desítkou na konci).

První desítka probíhala po silném dešti, ale stále ještě za silného parna. Jít na závod také hned po práci mne moc nesvědčí. První rozběh těch nejrychlejších čítal zhruba 45 lidí, což je na dráhu už moc. Člověk musí neustále předbíhat, i v obloucích, což je velice náročné, a špatně si hlídá záda. Běhat dvacet pět koleček na jedné dráze navíc nesvědčí moji hlavě. První čtyři kola jsem běžel s vedoucí dvojicí Šroubek (AK Plzeň) a Miler, ale s průměrem 1:19 na čtyřstovku jsem radši záhy zvolnil, protože tady se jednalo o jinou ligu, a v předposledním kole jsem absolutně nedokázal zareagovat na předbíhající duo s Davidem Pecinou (pozdějším celkovým vítězem).

Vítězem tedy Šroubek někde na hranici 33 minut a já pátý za 35:39, slibujíc si, že desítku na dráze už tedy nikdy. Nejvíc mne iritoval komentátor, který při každém našem průběhu kolem zahlásil, že letos tu nikdo za těch 31 asi běžet nebude, že špička se na to prostě vykvákla. 🙂

O pár dní později tedy pětka. Po startu na čele opět já a David Pecina, ale opět jsem usoudil, že se za ním moc dlouho neudržím, a opět nástup třech pronásledovatelů na poslední 800, na který jsem nedokázal při té intenzitě zareagovat, ale přeci jen jsem zůstal v klidu, protože na pětce mi dva tam se vyskytující účastníci moji kategorie přeci nemohli nadělat takový rozdíl. Na konci tedy za rovných 17:00, opět páté místo.

O Čtvrtku, 27. Července, nastal poslední den. Maraton se vyběhl již kolem třetí hodiny, a desítka byla na řadě až v podvečer. Událost okořenily svou účastí také Dana Zátopková a Jarmila Kratochvílová. Má taktika byla lenivá. Běžet celou dobu s pronásledovateli, na které jsem měl v rámci celého seriálu náskok minutu a minutu a půl, a jednoduše si je nenechat utéct. Něco jako taktika Sky teamu po většinu letošní Tour de France.

Co se však nestalo, vyhovovalo mi dost tempo táhnoucího Vojtěcha Líma, a oba mojí soci od nás po-odpadli již při prvním průběhu Stromovkou, kde panovalo příjemné vlhko, ovšem se mi málem podařilo vrazit čelně do obřího kontejneru, páč jsem v zákrytu jen sledoval záda Vojtěcha, který před ním náhle uhnul. Ležel totiž uprostřed chodníku. Po dotazu Vojtěcha, na kolik že to běžím, jsem jen odvětil, že mi to je jedno, že si hlídám náskok od těch dvou za námi, což mu asi radost neudělalo, poněvadž se účastnil jen desítky za vidinou lepšího času. Na poslední občerstvovačce, ke které si bylo třeba nadběhnout pár metrů, se on dožadoval pití, které ze stolu ovšem nikdo nepodával, a náhle změnil směr běhu bez napití se, na což jsem OPĚT nedokázal zareagovat (protože pokud-li by pil on, tak já také), a s obtížemi jej dohonil. Navrhnul mi, ať táhnu ke konci také chvíli já, ovšem já na to, že již na mne jde únava, a že na něj stejně nenastoupím, protože by to vůči němu nebylo fér. Ovšem nejspíše se mnou jen vypekl, jako onehdá Emil s J. Petersem, a nastoupil on mi. Náskok jsem trochu stáhl v cíli na dráze, ale skončil jsem tedy druhý v čase 35:37, a stal se celkovým vítězem ne-maratonské kategorie Zlatého týdne Emila Zátopka.

Celý závod byl velmi pěkně organizačně zajištěn, co se týče samotných běhů, jen zde nastával chaos ve vyhlašování, přičiněn velkými slejváky a docela výbušným temperamentem hlavního pořadatele. Poslední maraton měl také další účast z řad našeho klubu, ale při pokusu o představení se jsem se setkal s docela nepřívětivým pohledem. Po třech závodech v jednom týdnu se na člověku docela projeví únava. Ta mne následně docela dost odrovnala při Ostravském běžeckém Pondělí při trojce na dráze. Ještě, že se nesnažili do soutěže zakomponovat i rozběh ☺

Petr Muras

Výsledky: https://www.zlaty-tyden.cz/vysledky/2017

Běh na Kozubovou

5 km/500 m  30.července 2017, start v 10 hod.

počasí: 23,1 °C jasno a pocitová 21°C, slabý Jižní vítr 3,9 m/s, vlhkost 54%, rosný bod 13,5°C, tlak 1017,5 hPa.

Jak už každý rok, tak i letos po výběhu na Lysou horu čekal závodníky v neděli běh na Kozubovou. Nevím, kdo v sobotu z našich členů běžel, ale smekám před nimi, jelikož neděle svým počasím nechtěla dát nikomu nic zdarma. Pitný režim byl nutností i podmínkou pro všechny, abychom všichni co jsme tam byli, včetně drahých poloviček a jejich dětí. Podle časů, jak jistě vidíte výše či níže uvedené, aniž bychom se domlouvali, bylo doběhnout do 60´na vrchol Kozubové do cíle.

Všichni splnili a Otta může být spokojen. A být mladému gorolovy Tomáši Lichému v patách není nic jednoduchého pro mladé, natož pro ty co byli na vojně a stále zraji, jako víno což velmi pěkně předvedl náš sedmdesátník Václav a naši padesátnici Peťa,Roman,Laďa a Jura. No chlapci, ale já to od začátku hlídal ze zadu, kdyby někdo z našich odpadl, abych ho mohl odtáhnut na Kozubovou, kde se konala v kostelíčku mše a pan farář tam měl živou vodu pro nás. Naštěstí nebyla nutná, jelikož jak vidíte z výsledků naších borců, tak i Václav mi utekl. A to si moc dobře pamatuji, jak tak jeho kamarád v Kravařích na něho křičel „ Václave tobě to dneska dobře běží“!!! A co myslíte, jaká byla odpověď Václava? „Musí mi to běžet, vždyť mi je teprve 70 let“. Tož, kam se hrabem mi mladší. Proto se nedivím všem, co byli před Václavem, že prchali jak kamzíci, bo nikdo z nich nechtěl být jeho skalpem. A to už nemluvím o Petrovi Škarabánkovi, Romanu Slowioczkovi a Laďovi Březinovi. Ta první 150-sátka z nich musela hodně velkého lufta. Byl jsem rád, že mi v tu chvíli nebylo 30 let, jinak bych zdrhal na Kolářovou chatu Slavíč před nimi. Na druhou stranu je pravda, že jsme to vzadu hlídali s Beskydským Dědkem do druhého kilometru, než mně předběhl a dal mi s úsměvem kartáč, že jsem začátek napálil. Já myslel, že když první stovka mi zdrhla, tak neběžím tak rychle.

No bylo to 7´/km, pak 8´/km, ale v kopcích od Polany jsem se umravnil na nějakých 12-15´/km a místy i 23´/km. Ale to už fakt nebyl běh, ale chůze zoufalce, který vidí už vidinu cíle a k tomu poznámku pořadatele, že od Polany by se mělo začít závodit. A prosím Vás chlapy nikdy se neotáčejte, když na Vás volá za Vámi běžící žena. To se stalo i mně. „Jiříčku počkej nebo zpomal, ať Tě mohu doběhnout“. A stalo se. Doběhla a v cíli mi dala ještě 3“. A pak, že chlapi nejsou galantní vůči ženám. No a nakonec musím velmi pochválit i naše mladé běžce, kterým jsem se dole u startu stačil podívat do obličeje nebo se s nimi vyfotit, protože po startu mi už ukazovali pouze svoje záda. Michal Buba mně překvapil, jak si držel našeho Petra na dohled, což svědčí i o jeho času. Další pěkný čas měl i Stanislav Kováček, ale tam si ho držel na dohled Roman (nevím jestli jako jeho kouč nebo…), což bych tuto situaci na místě Standy nechtěl zažít na vlastní kůži. Roman s Petrem to jsou neřízené střely.

A poslední pěkný čas měl Pavel Juřica, kterému sekundoval vzadu Laďa. Myslím Otto a oddílový běžci, že jsme Vám na Kozubové neudělali ostudu. Tak ještě jednou blahopřeji Petrovi Škrabánkovi k 3. místu v kategorii, Václavu Procházkovi k 5. místu v kat., Romanu Slowioczkovi k 11.místu v kat., Michalovi Bobovi k 17. místu v kat., Ladislavu Březinovi k 19. místu v kat., Stanislavu Kováčekovi k 23. místu v kat., Pavlovi Juřicovi k 39. místu v kat. a neposlední řadě bych se měl pochválit sám, ale ne, samochvála s…í. A kluci mi už blahopřáli na místě k 27. místu v kat..

A poslední poznámka nakonec. Chtěl jsem se umístit aspoň podle mého startovního čísla na 152. místě a bylo to 252. místo. To bych musel předběhnout Ladislava. Mějte se hezky a ať Vám všem běžcům, kteří četli tento fejetonek to běhááááá!!!  Zítra se jdu otestovat na „Městský stadion Ostrava – 3000m

Zdraví Jiří – Dědek z Havířova

Moje malá premiéra

Když mi před dvěma léty nařídil lékař dvouměsíční pauzu od běhání, koupil jsem si kolo, abych nevypadl z tréninku. Když jsem letos hledal čím doplnit trénink, padla volba na plavání (čti správně posun vpřed ve vodě za pomoci nepříliš koordinovaných pohybů). A tak byla jen otázka času, kdy mě napadne to spojit. A ten okamžik nastal přednedávnem, když jsem se dozvěděl o Železném císařákovi – lidovém triatlonu v Jilešovicích. To by mohla být ta správná možnost si triatlon, ze kterého mám respekt, vyzkoušet. Zejména poté, co jsem se od známého dozvěděl, že jej loni absolvoval celý v plavkách. (nutno dodat, že letos jsem tam byl v plavkách z pánů jediný, pak asi ještě jedna, dvě dámy, zbytek v cyklo, triatlo a jiných fčních oblečcích).

Byla to premiéra, takže žádná očekávání nebyla, chtěl jsem si to vyzkoušet. Trochu mě odrazovalo počasí – nevadí mi horko, ani zima, ani sníh, ale déšť fakt nemusím. Naštěstí se počasí umoudřilo a mi se podařilo dokonce nacpat do auta i kolo, poté co se ukázalo, že bez lyžin mi nosiče známých nepomohou, takže jsem nemusel jet do Jilešovic na kole a moknout po cestě. Po zaplacení startovného mě mladá paní a malá slečna popsaly fixem startovní číslicí končetiny, vyposlechl jsem si info o trati a přesunuli jsme se na start. Plavecká část se odehrála v Hlučínské přehradě, pak na kole po obou stranách Opavy zpět ke Kamenci, kde bylo zázemí a běžmo obkroužit Jilešovice. Trochu mě zarazilo natažení plavecké části z původních 150 na 300 metrů, ale tolik to asi ani nebylo.

Vydáváme se na start a následuje úprava cyklodepa. Koukám kolem sebe, jak si zkušení kolegové zkouší úchopy kola a rovnají komínky a nějak to zatím nechápu. Celkem legrační bylo hledání místa startu a zejména hláška Dědka Beskydského – psali 150, tak to bude tady, já dál nejdu. Trasa měla být vyčištěna od vodních rostlin, ale bouřka to v noci trochu promíchala, tak to bylo veselejší. Jo a taky nemám rád studenou vodu, naštěstí byla voda ve Štěrkovně poměrně teplá. Pár temp na rozplavání, nasadit brýlky a jdeme na to. Ve vodě nebylo nic vidět, občas mě někdo kopl nebo bouchl, a asi jsem pár ran i rozdal, občas mě někdo chytil za nohu či břicho, ale nebyl to závodník, ale nějaké vodní potvorstvo. Snažím se plavat a držet směr, dokonce jsem někoho předplaval a světe div se, z vody jsem nevylízal poslední. Problém nastal na prvním přechodu, kde se projevila nezkušenost, než jsem obul ponožky a boty, navlíkl triko a sundal brýle a nasadil helmu, byli v trapu i ti, co vylízali z vody mnohem později. Naskočím na kolo a valím si to. Po deštích trochu bahýnko a kolo občas pěkně klouže. Doháním nějaké lidi a po 2 km mi došlo, že bych mohl konečně přehodit. Mimo ideální trasu se mi povedlo někoho předjet, ale to už jsme na pevnějším podkladu a jedeme zpět k hospodě. Začínají mi tuhnout stehna a sotva popadám dech, což se mi na kole tak často nestává. Ze závodního hlediska, jsem na kole smazal část manka, pár lidí předjel a byl předjet pouze dvěma, ale ty jsem zase předběhl, ale nepředbíhejme.

U Kamence už potkáváme běžce v protisměru, asi dobrej oddíl, seskakuju z kola a běžím vedle něj, jak znělo pravidlo. Druhý přechod se povedl lépe, jel jsem v běžeckých botách (díky Martine, tohle na rozdíl od plavek, byla dobrá rada), tak jen sundávám helmu, nechávám na zemi brýle a cucnu si vody a letím. Za sebou slyším jen volání Ondry Dominika „pohni, ať jsi alespoň první žena“ (pokud to nebylo úplně tak, tak promiň J). Tak upravuji čelenku a letím, až mi vlasy pleskají o ramena. Běh by měl být moji silnou stránkou – jsem slyšel, že prý triatlonisti neumí moc běhat. Tady nejrychleji srovnávám dech a nohy do požadovaného tempa a předbíhám  a předbíhám. Zhruba v polovině potřebuji dotáhnout boty, kolem mě proběhne skupinka a ten co mě předjel na kole, na mě volá, to jsi hodný, žes na nás počkal, když jej za chvilku předběhnu znova a řeknu mu, že taky mohl počkat, jen odvětí, že to ne, že já mám dlouhé nohy. Objevuje se kopec, a to je kamarád a v něm jsou vidět lidé, tuším blízký konec a tak není na co čekat, do kopce zaberu, ještě někoho předbehnu a pak už skopce dolů, k cílovému oblouku. Pocit po jeho proběhutí téměř vítězný a tělo závod cítí. Je to úplně jiný druh pohybu a závodu než „jen“ běh, ale líbilo se mi to, tak si to někdy asi zopáknem.

Jo a na první ženu mi chybělo asi 20 sekund, viděl jsme ji v kopci…možná kdyby byl delší 🙂

Martin Hořínek

Extrém maraton v Košicích

Zdarec.

Včera, 29.7., jsem se opět zúčastnil závodu s názvem Extrém maraton, v Košicích, v Lesoparku Furča. Abych pravdu řekl, každý běžec, či běžkyně, dostali zabrat, a název plnně odpovídá skutečné povaze trati. Celkové převýšení 1199,7 m (599,85 dolů a 599,85 nahoru) bylo při teplotách cca 22 – 28 °C, hodně znát, ale na druhou stranu musím říct, že všichni, kdo běželi, si s podmínkami vypořádali se ctí.

 

Muži: 1.Jozef Čurlej           (1981/SVK)  3:03:25    (05 BK Furča Košice)

2.Erik Onofrej           (1981/SVK)  3:13:17    (05 BK Furča Košice)

3.Andrej Pudelský   (1977/SVK)  3:14:46    (05 BK Furča Košice)

Ženy: 1.Alžbeta Tiszová     (1957/SVK)  4:02:12    (TMS International Košice, s.r.o.)

2.Martina Giňovská (1985/SVK)  4:05:50    (ŠK pre Radosť)

3.Andrea Repková    (1976/SVK)  4:07:52    (05 BK Furča Košice)

Moje pořadí: 46.celkově, 41. muži, 9.muži 18 – 39 let. Čas byl 5:13:45. Z českých závodníků se kromě mě, účastnil už jen Miroslav Vostrý, z MK Kladno, dokončil 41., v čase 4:43:56.

Závod byl součástí dvojkombinace maratonů na Furči, Memoriálu Štefana Semana (8.4.), a Extrému (29.7.).  Celkovým vítězem se stal Jozef Čurlej ml., 6:03:42, moje pořadí bylo 27., v čase 10:11:44.

S pozdravem    Jaroslav Máčala, člen MK Seitl Ostrava

Noční půlmaraton Ruda Śląska

 

V Rude Śląskiej se běžel 3. roč. nočního půlmaratonu. Celkovým vítězem se stal Keńan Biwot Kipkoril časem 1:05:36 hod. Trať byla dost náročná, když se běžely 3 kola po asfaltu, ale nahoru a dolu. Start byl v 21. hod. Celkem na půlmaratonské vzdálenosti doběhlo 655 závodníků do cíle. Na téhle distanci jsme měli svoje zástupce a nejlepší z nich byla Petra Pastorová časem 1:24:27, v ženách zvítězila Maďarka Kacser Zita časem 1:21:04 hod.
Roman Baláž BETO 1:28:44, náš Petr Jorníček 1:31:43, Tomáš Mrajca 1:41:37 a Iva Pachtová 1:43:25 hod.
Na 7 km trati běžela Adelá Esentierová BETO a zvítězila celkově časem 27:19 min.

Tichavská tůňka

Ve Frenštátě a v jeho blízkém okolí se koná již několik let seriál závodů pod názvem Frenštátský běžecký pohár. Jeho náplní je sedm závodů od jara do podzimu. Jejích délka se pohybuje mezi 3 a 7km. Trasy jsou různorodé, od klasické silnice po krosy. Startovné je jednotné 50Kč a ceny symbolické pro vítěze kategorií. Vždy nechybí závody dětí, které mají hojnou účast. Po posledním závodě se koná vyhlášení celkového pořadí s oceněním nejlepších.

Letošním v pořadí čtvrtým závodem byla ve středu Tichavská tůnka, kterou pořádá bývalý výborný vytrvalec Karel Piskoř. Jedná se o dvojokruhový silniční rovinatý běh na 3km. Mezi 41 účastníky nenašel přemožitelé Jonáš Smetana a časem 9:39 o devět sekund porazil Ondřeje Dobiáše. Za třetím Petrem Nohelem jsem jako čtvrtý celkově a první v B doběhl já v čase 10:16. Po sobotním trápení na desítce v Karviné, to tentokrát šlo výborně. Závod v tempu pod 3:30 na km jsem už dlouho neběžel…

Dalším závodem poháru bude Velká cena Valašského království v neděli 13.srpna v režií Mirka Prašivky. Start je ve Frenštátě, nedaleko nádraží směrem na Ráztoku.

http://atletikafrenstat.cz

Marek Škapa

Městský běh Karvinou

13. ročník Městského běhu Karvinou se nesl ve znamení jistých změn. Nový pořadatel nejvíce zmátl závodníky vyhlašováním tomboly. Bylo tradicí, že se tombola vylosovala předem a startující si pak jen ověřili, zda vyhráli či nikoli. Letos tomu bylo jinak a tak štěstí přálo pár šťastným, kteří stáli v danou chvíli na správném místě. Jiné jistoty, jako je odpolední start nebo pro běh neideální počasí, zůstávají. Letos nešplhaly teploty k tropickým hodnotám, za to panovala velká vlhkost vzduchu, která se držela okolo 90%. To se podepsalo na výkonech. V cíli se nenašel snad jediný závodník, který by nevypadal, jako by právě nevyšel z nějaké prádelny. Roli favorita závodu splnil Tomáš Lichý (Salomon), který zvítězil v čase 33:38 min. Mezi ženami se také žádné překvapení nekonalo a časem 38:47 zvítězila naše Petra Pastorová. Výsledky ostatních oddílových zástupců: Jan Fousek 36:13, Ondřej Dominik 36:29 a 3. místo v kategorii, Marek Škapa 37:35, Petr Škrabánek 39:07 a 2. místo v kategorii, Petr Jorníček41:44, Roman Slowioczek 42:23, Tomáš Lipina 43:39, Ladislav Dvorský 46:03, Magdaléna Drastichová 46:15, Iva Pachtová 47:20 a 2. místo v kategorii, Ladislav Březina 48:57, Jana Dominiková 51:08, Zdeněk Čech 55:04 a Václav Procházka 55.46 a 2. místo v kategorii.

Foto Jiřího Harašty: http://labekl.rajce.idnes.cz/Mestsky_beh_Karvinou_8.7.2017/