V Ostravě byla otevřena nová pobočka TRIEXPERTu

Před nedávnem byla v Ostravě na Nádražní ulici otveřena další, celkově již osmá, specializovaná prodejna TRIEXPERTu.

Specializované prodejny Triexpert pro běh, cyklistiku a triatlon nabízejí pro jednotlivé sporty široké spektrum produktů od renomovaných značek.
Běžci si u nás mohou vybrat z nabídky sportovního oblečení a obuvi značek například BROOKS, INOV, HOKA, GORE, cyklisté si mohou vybírat ze značek BIANCHI, CASTELLI, LAPIERRE, GIANT a pro doplnění sortimentu kompletního vybavení triatlon máme v nabídce také oblečení a doplňky pro plavce od značek AQUAMAN, FUNKITA a další.

Součástí sortimentu je také široká nabídka doplňků, například hodinky GARMIN, kompresní doplňky COMPRESSPORT a různé výživové doplňky a suplementy značky ENERVIT, GU.

Odkaz na webové stránky prodejny: https://www.triexpert.cz/prodejny/ostrava/

Běh mezi náměstími Frýdek-Místek

S nástupem června počet běžeckých závodů tradičně poklesl. O minulém víkendu se v regionu konali pouze dva. Po sobotním Jílešovickém prásku se v neděli uskutečnil dvanáctý ročník běhu z náměstí na náměstí ve F-M. Název byl ale letos poněkud zavádějící. Z důvodů (všudepřítomných) rekonstrukcí komunikací byla změna trati. Závod se odehrál na přibližně 800m dlouhém okruhu v Místku. Pro znalce města po startu na náměstí Svobody se běželo ulicemi J. V. Sládka, U staré pošty, kolem polikliniky, Pivovarskou a kolem Alberta zpět na náměstí. Značnou část povrchu tvořily kostky, které vzhledem k počasí zejména v zatáčkách podkluzovali.

Po horké sobotě se v noci zatáhlo a obloha nevěštila nic dobrého. Ráno v Ostravě ještě nepršelo, ovšem cestou do F-M se situace změnila a z nebe padaly provazce vody. Nejvíce to bohužel odnesli děti, protože v době jejích závodů byl liják největší. Hlavní běh odstartoval primátor města v 11:00 ještě za silného deště, který ale postupně ustával. Na startovní čáru se postavilo 84 běžců, které čekalo 6 kol. Vítězem se stal Michal Poledník v čase 15:48 před Janem Tesarčíkem.

Naše zastoupení bylo docela početné a úspěšné. Honza Fousek v prvním závodě po zdravotní pauze skončil třetí v kat. do 34 let za 16:30. Marek Škapa byl rovněž třetí v kat. 45-54 let (17:15) následován Danem Šindelkem (17:38). U Dana je třeba se pozastavit. Na start totiž nastoupil pouhých 24 hodin po Mad-race. Pro neznalé jedná se o náročný překážkový závod na Vaňkově kopci u Ostravy. Dan startoval v podobném závodě poprvé v životě, navíc bez jakékoliv speciální přípravy a ani moc nevěděl, do čeho jde. Přes tento handicap obsadil vynikající desáté místo v absolutním pořadí v konkurenci několika stovek účastníků. Klobouk dolů!

Dalším naším zástupcem na bedně v F-M byl Roman Slowioczek, který v kat. nad 55 obsadil druhé místo za 18:32. Jarda Kuncek skončil 15. v kat. 35-44 (19:49). Jedinou odvážnou ženou z našeho oddílu, kterou neodradilo špatné počasí, byla Jana Kilarová a časem 23:36 skončila šestá.

Závod v režií AK Slezan Frýdek-Místek byl opět výborně připraven. Za nulové startovné byl v cíli připraven raut včetně ochutnávky nových piv Místečák a Frýdečák. Nechyběla tombola a pro nejlepší spousta cen. A ani to počasí nakonec nebylo nejhorší. Kapky deště člověka osvěžili, byl lepší vzduch a výborně se dýchalo. ( P.S. přiznává to i autor článku, o kterém je známo, že má rád zcela jiné počasí…)

Marek Škapa

Jilešovický Prásk

Po roční pauze se do běžecké termínovky vrátil již zavedený a pro svůj profil také náročný závod Jilešovický Prásk. Tento závod nikdy nebude přitahovat masu závodníků jako je tomu u komerčních akci, které se pyšní vysokým startovným a různými lákadly na peněženky hobíků. Za to nabízí trať, která se sice celá běží po asfaltu, ale je náročná na dlouhé stoupání a táhlé seběhy. A právě takový profil nás může posunout výkonnostně nahoru. Specifické je také to, že 6,5 km okruh se běží dvakrát, každé kolo v jiném směru, jen muži v kategorii nad 60 let a ženy běží kolo jedno.

Z něžného pohlaví v sobotu dorazily jen tři odvážlivé a tak měly všechny již předem jisté místo na stupních vítězů. Nejrychleji do cíle doběhla jediná zástupkyně kategorie do 34 let Hana Legerská (SSK Vítkovice) a to v čase 32:49 min. Pak již následovaly naše zástupkyně, obě v kategorii nad 35 let, Jana Kilarová 39:52 a Věra Božová 45:45 min. Další naší zástupci na jedno kolo: Jaroslav Hrabuška 35:08 a 2. místo v kategorii, Alfons Vytisk 35:38 a 3. místo v kategorii, Pavel Pivko 36:43 a Václav Procházka 43:31 a 2. místo v kategorii.

Na distanci 15 km to byl souboj o prvenství mezi našimi závodníky. Pro vítězství si doběhl Ondřej Dominik 58:56 a na druhé místo tak odsunul svého klubového kolegu Marka Škapu 59:33 min. Třetí do cíle dorazil Petr Hvolka (Kilpi Racing Team) 1:01:06. Hned za touto trojicí doběhl vítěz kategorie nad 50 let náš Petr Škrabánek 1:03:02 min. Stejně jako u žen i v mužích byl v nejmladší věkové kategorii pouze jeden zástupce a tak se z vítězství mohl premiérově radovat náš Ivan Karas 1:11:01 min.

Foto od povzbuzující fanynky Zuzky: https://imgur.com/a/67LI7Wz

Registrace běžců na T-Mobile olympijský běh v Ostravě Porubě

Stále je možná registrace běžců na T-Mobile olympijský běh v Ostravě Porubě konaný ve středu 20. června 2018. Ti, kteří se přihlásí do 11. června, budou mít startovné 500,- Kč. Následně bude cena startovního balíčku navýšena na 650,- Kč. Nově nebude možné registrovat se na místě v den závodu. Využijte proto včas tuto online registraci. Registrovat se můžete zde: https://www.olympijskybeh.cz/zavody/ostrava-2018/

Półmaraton Kurpiowski

Do Polské Ostroleky na pulmaraton jsme vyjeli o den dřív a po cestě se stavili do městečka Klembow se nacházi asi 50 km za Waršavou kde se běžela v sobotu desítka. V této části Polska jsou převážně zemědělské usedlosti a statky, pole střídají borovicové lesy. Takže trať  desítky byla opravdu pěkná a náročná zároveň, v rovině přesto často v písku, šotolině nebo klikatými stezky lesem. Mě se běželo dost těžce, to jsem zjistila hned po druhém kilometru, někdy jsou prostě nohy tuhé a nechce se jim zvedat 🙂 ….sic to mohlo být po páteční tréninkovém závodu na Ostré Hůrce, brzkou a dlouhou cestou nebo změnou počasí – projeli jsme bouřkovými mraky a pro krupobití dokonce skoro stáli…ale Bělorusku jsem prostě pustila už na 3. kilometru před sebe a nechtělo se mi s ní soupeřit…. V cíli se mě však zeptala, zda-li jedu do Ostroleky na zítřejší pulmaraton a samozřejmě ve mě vzbudila pochyby o obhajobě třetí výhry v ženách na tomto pulmaratonu….no co už, uvidíme zítra…..

Ottovi známi na nás v Ostrolece už čekali, já jsem šla po večeři spánkem nabírat sílu :-), zatímco Otta a naši hostitelé si měli o čem povídat. Po nočním vydatném dešti to vypadalo na slunečný a horky den. Na start nás bylo kolem 200, běžela se desítka a pulmaraton. Tentokrát jsem si Bělorusku před sebe nepustila, na obrátce na 11. km jsem viděla, že už ztrácí asi 800m. Vyhrála jsem v čase 1:22:10 hod, před druhou Běloruskou. Třetí vítězství na tomto pulmaratonu v řadě – z toho mám radost!

Poprvé jsem na jednom závodě stala třikrát na stupních. Když mě pozvali po třetí na pódium ani nevím, za co to bylo.

Naši známí založili běžeckou skupinu – BBL – běgam bo lubím – je jich asi 70 a scházejí se nejen na běžecké tréninky. Odpoledne po závodě se sešli na piknik u řeky, kousek od cyklostezky, každý si dovezl deku a něco na občerstvení, rozebírali závod, trénink, povídali o životě… Byl to pro mě pěkný víkend!

Petra Pastorová

Vyběhněte s Děkanem

„Vyběhněte s Děkanem“ toto je výzva všem studentům a zaměstnancům obchodní podnikatelské fakulty Slezské univerzity Opava v Karviné a nejen jim. V kategorii ostatní byl zbytek těch, kteří si chtěli prostě jenom zaběhnout pro radost. Oproti loňskému roku letos 23. května 2018 běželo méně běžců a to 74 a 7 štafet. Start byl v 16:30 hod. a nesměli chybět, jak obhájce prvních míst za minulé tři ročníky Marek Škapa z MK Seitl Ostrava, tak i obhájce loňského druhého místa Stanislav Záleský z AO Slavia Havířov. Dalšími adepty byl Petr Chovanec z BK SAK Karviná, Rostislav Pietrzyk , ale velké překvapení náš Ondřej Dominik z MK Seitl Ostrava, který nakonec v samotném závodě na 5,3 km diktoval velmi slušné tempo kolem 18 km/h. To se snažili akceptovat pouze Stanislav Záleský a náš Marek, který jako loni na začátku tratě se držel za Standou a nakonec musel jít před něj, pokud nechtěl, aby mu Ondřej utekl. V druhé polovině trati již bylo jasné, kdo bude stát na bedně, ale ne na kterém místě. To se ukázalo až 1,5 km před cílem, kdy Ondřej s Markem začali stupňovat své tempo a Standa si je držel na dohled. A jak to dopadlo? V teplém slunečném počasí, které miluje snad jen náš Marek, byl nakonec na 1. místě Ondra Dominik s časem 18´33“/18,11km/h. O pár metrů a 07“ za Ondrou doběhl Marek Škapa s časem18´40“/18,00km/h a na 3. místě Stanislav Záleský s časem 18´55“/17,76km/h. Oba za Odrou si vylepšili osobáky z loňska. Se ztrátou 1´18“ a také pěkným časem 19´51“/16,93km/h doběhl na pěkném 4. místě Petr Chovanec z BK SAK Karviná. Další na 5. místě se umístil Rostislav Pietrzyk 20´22“/16,50km/h a 6. místo Daniel Monczka 21´56“/15,32km/h. Naši kluci si vítězství vychutnali plnými doušky. Marek ihned si byl po závodu koupit jontovo-chmelový nápoj, kterým doplnil ztracenou energii. A pokud čekáte informaci o tom, kdo hlídal ze zadu běžce a držel si stále 10´odstup za naším Odrou, tak to byla má maličkost Dědek. Kamarádi běžci umístil jsem na celkovém pěkném 42. místě s časem 28´33“/11,77km/h. Jo nic moc?  Vloni 64. místo a čas rychlejší než loni, ale je to jen o pár sekund a to se počítá přeci. Nebo ne?  Byl to moc pěkný závod a pořadatelský na velmi dobré úrovni, včetně startovného.  Žádná velká komerce, ale kamarádské prostředí.
Na závěr bych chtěl popřát nejen Ondrovi a Markovi k vítězství, ale všem naším běžcům i běžkyním v oddíle, kterým se doposud dařilo něco vyhrát na běžeckých závodech, ale i těm co dokázali doběhnout každý závod a nevzdali to. Nakonec přeji Petře Pastorové k titulu Maratonská mistryní ČR, který oslavovala na našem oddílovém hřišti. Peťko dodatečně popřeji osobně.

Jiří Kruliš

MK Seitl: Od prvního místa po poslední!

Hlučínský půlmaraton, sobota 26. května 2018

Šest maratonů + jeden ultra = pokaždé bedna! To je vizitka naší nejnovější oddílové kolegyně Marcely Čadové z Ruprechtova u Vyškova. Má to v genech, jelikož je dcerou Mildy Bayera, jehož jméno má ve světě triatlonu stejný zvuk jako prezidentovo mezi ultramaratonci.

Na členství v MK Seitl Ostrava kývá přibližně hodinu před startem Hlučínského půl (i celého) maratonu, a aby neslyšela žáby u vody, cpe si do uší sluchátka s „rychlou taneční hudbou“. Nicméně rychlejší byla oddílová běžkyně Lucie Kašparová.

MK Seitl má každopádně v ženách první (Lucie = 3:45:18 a výhra v kategorii) i druhé (Marcela = 3:48:96, výhra v kategorii a osobák navrch) místo. V mužích je to ještě zřetelnější – tam nedává šanci naprosto nikomu hlučínský milovník old school hardcoru a thrash metalu Jiří Pytlík finišující za 02:58:25! Petr Škrabánek (3:03:07) je celkově třetí a první ve své kategorii. Stanislav Kováček dobíhá za 3:31:11 a Libor Svozil za 5:43:28, ten doprovází Kláru Švarcovou a pouští ji galantně o patnáct setin sekundy, bere tím poslední místo. Já mám splněn třetím rokem po sobě květnový plán; třetí maraton ve třech týdnech – po Lošticích a Jistebníku – je znovu nejrychlejší (4:16:55).

Hlučínský půlmaraton je sice vypsán jako hlavní závod na 21,0975 kilometru, nicméně „péče“, jaké se dostává od organizačního týmu Gabky & spol. právě maratoncům, se hned tak nevidí. Jak se stará o běžce na půlce, nevím …. My máme originální medaile, plyšové potvůrky, jakýsi poukaz (odvlečený fyzioterapeutkou) a foto pěkně pokupě. Hlučínští pořadatelé to umí na jedničku, jen škoda, že se nepodařilo lapit zkurvysyna, přemisťujícího fáborky označující trať.

Půlmaratonci z MKS v Hlučíně:

Daniel Šindelek 1:30:12, celkově sedmý a druhý v kategorii

Marek Škapa 1:33:04, celkově osmý a třetí v kategorii

Ivan Karas 1:44:14

Tomáš Lipina 1:44:29

Jaroslav Hrabuška 1:58:12, celkově šedesátý třetí a druhý v kategorii

 

Radek Luksza

Jak Rock point vyzval Beskydy

Pražský maraton měl být pomyslnou tečkou za jarem na silnici, a tak nastal čas vyrazit do kopců. Nejdřív rozehřátí na, jako vždy skvělém, Jarním Kubánkově a pak hurá na Horskou výzvu Beskydy. Jen malá odbočka ke Kubánkovu – mám jej rád a letos mi přišel jakýsi kratší, i když asi ne, i o pár desítek sekund horší, ale hlavně mi utkvěla v hlavě jedna scéna. Když jsme vybíhali, resp. vycházeli sjezdovku nad Chlebovicemi, dohnalo nás čelo kratší varianty, která startovala o 5 min později – Maceček, Kokošek a ten třetí nevím. Ten, co ťapkal přede mnou dlouhou trasu, houkl na toho za mnou: „Hej utíká ti Macek“ a zezadu se ozvalo „Vole to pro mě není žádná konkurence, ať si běží.“ 🙂

A zpátky k Horské výzvě, když jsem začínal běhat, byl jsem na jedné v Jeseníkách, řekl bych 2014, nebo 15, už nevím, a líbila se mi. A tak jsem si řekl, že to letos zkusím v Beskydech – úsek Frenštát – Pustevny znám z Beskydské sedmy a dlouho jsem v těch končinách nebyl. Termín se hodil a tak nebylo co řešit. Očekávání nebyla žádná, spíš velká neznámá. Zdá se mi, jako by se něco dělo – mění se mi chutě, posouvá metabolismus a v letošním roce mi nějak klesla soutěživost…že bych byl těhotný? 🙂

Ráno zazvoní budík a mi se vůbec nechce vstávat, no ale co naplat. Po cestě se zastavím na benzínce pro Corny tyčinky, neboť ty co jsem si předminulý týden koupil a doma je nikdo nejí, snědla starší ratolest – předpokládám, že se musel hodně přemáhat. Zádrhel trochu nastává za Kopřivnicí, kde se opravuje cesta a tak popojíždíme v koloně a hlavně u skokanských můstků ve Frenštátě, neb není moc kde parkovat. Takže ke startu dobíhám 5 minut před „výstřelem“ a už celkem zpocený. Auto zůstalo pod můstky a ty schody k amfiteátru bylo nutné vyšlapat. Doporučuji dát start a zázemí dolů, jako u Lysacupu a ty schody už počítat do trasy, ale to by asi technicky nešlo. Škoda. Věci do úschovy a zařadit se. Start je zajímavý, startují totiž i dogtrekaři a tak je v koridoru veselo a kousek po startu se myslím, nějací psi pustili i do sebe.

Začátek je celkem pohodka nahoru dolů. Běžíme s Michalem Bubou a on mi říká, jaké to bylo loni. Nastává stoupání na Javorník, do kopce to jde. Z kopce již méně a Michal mě cestou k Pindule předbíhá jak zelený šinkanzen. To už sluníčko celkem pálí a zdá se, že bude hezky teplo. Od Pinduly stoupáme k Radhošti, to předbíhám Michala já, seběhy mi fakt nejdou. Cesta příjemně ubíhá a po nějakých 10 km se láme dolů směrem na Dolní Bečvu. Tady jsem nikdy nebyl, tak odskakuji na malou ke stromečku, aby se mi běželo lehčeji a mohl se více kochat. Chvilku dolů, pak kousek nahoru po asfaltu, lesem zase domů a už jsou tu chalupy. Na nějakém 17 km je první kontrola a občerstvovačka – kola, ionťák, voda, banán a zkusím i koláček. Tady někde mě předbíhá první žena, teda přeběhla mě už při seběhu, dokonce nadvakrát, a koláček si asi nedávala :-).  Chvíli běžíme vesnicí a pak nastává stoupání k Pustevnám, střídá se sklon, na chvíli dokonce asfalt.

Do kopce mi to nečekaně jde a většinou běžím a tak na druhou kontrolu/občerstvovačku dobíhám těsně před prvními pejskaři. Ale koláčky mě opět zdržely, pejsci je asi nejí, že? Hřebenovka na Radhošť je poseta turisty, pěkné počasí jich vylákalo spoustu. Proplétáme se mezi nimi a u kapličky hodinky blikají 30 km. Pěkně to uteklo. Dávám brufeny, kolena se začínají ozývat a ten seběh bude stát za to. Přesně jak mi říkal Michal v úvodu, za Radhoštěm předbíhám závodníky z long trasy. Seběh na Pindulu je celkem svižný a nikdo se na mě zezadu netlačí. Na Pindule se to láme a zase nahoru, nejdřív chvilku zlehka, pak lesem strměji, pak zase zlehka a pak zase zprudka „hangem“. Za Bečvou jsem nasadil sluchátka, na Pinduli vystřídal irského kytarového mága Garyho Moora ocelový tank Sabaton. O hudebních kvalitách Čechošvéda Joakima Brodena a jeho party můžeme vést diskuze, ale energie se chlapcům upřít nedá a skandovaný refrén „we, we will resist and bite“ správně v kopci nakopne. Závěrečný stoupák k Javorníku se mi zdá nekonečný, už nemám moc pití a všichni ti pivaři na rozhledně a po cestě od ní mě pěkně štvou. Od rozhledny už skoro jen dolů, tak to rozpálím, není už na co síly šetřit. Do konce chybí už jen kilák a něco, když začínám mít hlad, ale když není co pít, tak to moc nepůjde, přesvědčuji žaludek, že ještě chvilku…

A je konec…uteklo to. Odčipuju, beru vodu, sundávám vestu, triko a natáhnu se na lavici. Vlastně spokojenost. Předběhl jsem všechny dogtrekaře, dvojice, odolal útokům první ženy a nakonec skončil dokonce šestý. A to jsme ještě zjistil, že můžu běžet do kopce, fotit a psát smsky, sice asi moc nedávaly smysl, ale v zázemí věděli kde jsem. Fakt je to asi hodně v hlavě.

Martin Hořínek

Výsledky: http://85.118.133.203/race.php?id=60&distance=half

Štramberská desítka

Je dobře, že mezi záplavou nových závodů žijí i ty s dlouhou tradicí. Mezi ně se určitě řadí Štramberská desítka, která se minulou neděli konala už po osmatřicáté. Sehraný tým kolem Jirky Harašty opět připravil kvalitní závod, kde vše fungovalo jak má. Letos nastala oproti minulým ročníkům malá změna trati. Po startu se neběžela smyčka po hlavní silnici, naopak v závěru se trasa protáhla a cíl byl ve vstupu do Národního sadu.

Na start se na kopcovitou desítku za teplého počasí postavilo 89 běžců. O uplynulém víkendu se rozběhly soutěže družstev na dráze a to ve spojení s jinými závody způsobilo, že elitních vytrvalců mezi účastníky moc nebylo. Za této situace byl jasným favoritem Jakub Ambros z pořádajícího klubu a ten tuto roli potvrdil, když nikým neohrožován zvítězil v čase 37:26.

Náš klub zastupovalo kvarteto účastníků a to dosáhlo stoprocentního úspěchu! Václav Procházka měl bednu jistou už před startem, protože v kat. nad 70 let byli jen tři běžci. Vašek však neponechal nic náhodě a zvítězil v čase 1:02:05. V padesátnících jsme slavili dokonce double. Dan Šindelek den po vítězství v Běhu kolem komína ve Val. Meziříčí na sobě nenechal znát žádnou únavu a opět zvítězil před v závěru mohutně dotahujícím Petrem Škrabánkem. Rozdíl v cíli mezi nimi činil 17 sekund (39:34-39:51).

Já jsem v kat. B viděl největšího soupeře v Petrovi Hvolkovi, který od loňského podzimu rozčeřil vody mezi čtyřicátníky. Trať ve Štramberku v prvních dvou kilometrech převážně klesá. A protože běh z kopce nepatří mezi mé silné stránky, Petra jsem ztratil z dohledu. Na druhou stranu mi bylo jasné, že v druhé polovině a hlavně v závěru se role obrátí. A skutečně se tak stalo. Po prvním delším stoupání jsem Petra na sedmém km doběhl. Následoval poslední seběh dolů do Kopřivnice, kde mi opět cukl. Ale to jsem už věděl, že mám vyhráno. Poslední kilometr do cíle citelně stoupá po silnici zpět do centra Štramberka a každoročně je mým nejsilnějším úsekem v závodě. Na můj nástup Petr nezareagoval a já jsem si doběhl pro třetí místo celkově a první v kategorií v čase 38:31.

Marek Škapa

Jistebník: Doběhnout maraton a heavy metal!

Jistebnický VH Půlmaraton (maraton, čtvrtmaraton i méně), sobota 19. května 2018

Vzhledem ke členské základně MK Seitl Ostrava byla účast na 8. ročníku Jistebnického VH Půlmaratonu bídná a nespravila to ani prezidentova dcera u časomíry. Že jsem byl na nejdelší trati sám, to se jaksi rozumělo předem (UltraLibor běžel ve Slovinsku) a na hlavním – půlmaratonském – závodě zachraňovali klubové barvy Danuše Škrdová (vyhrála v kategorii za 1:51:28) a nováček Ivan Karas (zabloudil = 1:46:56); ten ostatně jako jediný z účastníků v dresu MKS … A s Małym Lucyferem v kočárku se konal comeback sezony: Galerijní ulicí běžela Lenka Hehejíková 3,6 km za 25:24!

Počasí přitom běžcům – nikoliv tak už návštěvníkům jistebnického stadionu, kteří dorazili s dětmi za atrakcemi – přálo. Zejména první hodinu po startu. Pak se objevovalo sluníčko stále častěji a s ním i  vyšší teploty. Někteří prý závod vynechali v obavě z bahna, ale to nebylo nijak hrozné a dalo se mu docela vyhýbat.

Můj čas na 41. maratonu s číslem 41 byl 4:24:54. Horší jsem si ani nesměl dovolit, neboť hned po běhu i povinné (netekla teplá) sprše se jelo do Gliwic, kde opět došlo na „ideální spojení“. Po maratonu následoval heavymetalový koncert Manilla Road. Ve výsledcích se poté dokonce objevilo mé 3. místo v kategorii… nakonec, týden po Lošticích, proč ne!?

Radek