Ostrava City Marathon!!!

Letošní ročník Ostrava City Marathon!!! byl rekordní a to nejen co se týče časových rekordů na trati! První neuvěřitelné číslo je 2000, to je počet běžců na všech tratích a věkových kategoriích. Zahanbit se zdaleka nenechaly ani naše nejmladší naděje a na start dětských běhů se jich postavilo necelých 200. Prvenství ve štafetách si odnesla Fakultní nemocnice Ostrava, možná ne nejlepšími časy, ale jednoznačně účasti nejvíce firemních štafet. Na start štafet Ostrava City Marathonu se letos postavilo celkem 124 týmů, z toho 35 týmu bylo právě z Fakultní nemocnice, čili 205 zdravotníku jsme mohli potkat na trati.

Rekordy však padaly i na trati, a že jich opravdu nebylo málo. Svou návštěvou nás letos poctili závodníci z Keni a to už opravdu svědčí o kvalitě závodu. Tito závodníci se na trati postarali hned o 3 traťové rekordy a to v půlmaratonu mužů i žen a na čtvrtmaratonu v kategorii mužů.

S rekordy ještě nekončíme, díky propojení s charitativní organizací Nedoklubko si symbolický minimaraton 4,2km zaběhlo 140 závodníků a díky jejich příspěvku jsme vybrali na Ostravskou pobočku Nedoklubka krásných 61 250,-.

Závodníci k nám dorazili z celkem 15. různých států a zde si prvenství připsalo sousední Polsko, které mělo nejvíce členů.

Letos nám počasí přálo a sluníčko hřálo. Podle některých účastníků někdy až moc. Velkou chválu si však připsala nová trať, která se musela z důvodu rekonstrukcí lehce upravit oproti minulým ročníkům. Doprovodný program byl velice pestrý, stále bylo na co se dívat, jedno vystoupení střídalo druhé, mohli jsme slyšet dvě kapely a vidět ukázku sportovního klubu judo a tak i další spoustu povzbuzujících a fandících diváků.

Po závodě spoustu závodníků využilo připravené masáže, pro všechny bylo nachystané občerstvení, výsledný čas běhu si mnozí z nás nechali vyrýt na památeční medaili, která designem ladila se závodním tričkem. Připravené byly poháry pro ty nejlepší, kde i ve štafetě dostal každý člen na stupních vítězů svůj pohár! Atmosféra byla opravdu nezapomenutelná.

Tak se těšíme opět za rok na startu!!!

Výsledky najdete: http://www.mkseitl.cz/vysledky

Fotogalerie: https://ostravacitymarathon.cz/galerie/

Pohodový, pro dobrou věc placený, pivní trénink

Kurnik Šopa Run, sobota 14. září

Titulek vyjadřuje, jak jsme s Markem Škapou (i členy spřízněného GB Teamu) přistoupili k charitativnímu běhu pořádanému v režii kultovních ostravských Kurnik Šopa Hospod na podporu autistů. Skutečně běhu, nikoliv závodu!

Trasa z KSH 1 v Pustkovci vedla do KSH 2 v Přívozu a nazpátek; měla asi čtyřiadvacet kilometrů. Startovalo nás ani ne dvacet a na cestě čekaly hned čtyři občerstvovací pípy, samozřejmě s různými značkami čerstvě čepovaného piva.

Přes stovku účastníků včetně Magdy Drastichové vyběhlo (a vyšlo, jelikož mnoho jich akci bralo jako pochod) z Přívozu na Pustkovec. Čekalo je jen dvanáct kilometrů a dvě občerstvovačky. Na ty každý nafasoval i vlastní kelímek na pivo.

A to byl problém pro Sandokana, jenž dělal na kole doprovod bez kelímku … No, dal jsem mu napít! Placený pivní trénink znamenal mé sedmé místo na čtyřiadvacítce pod dvě hodiny dvanáct minut, a to včetně čekání na semaforech.

Marek to vzal ještě pohodověji; nechal si kvůli pivu a pokecu před cílem ujít jinak neotřesitelně jisté vítězství. Nebojovala (a na trase moc nepožívala) ani Magda. Však se taky nevyhlašovalo, v cíli na nás čekaly úsměvy, medaile … a pivo.

Poznatek: Čerstvě, s láskou na občerstvovačkách čepovaný mok s bohatou pěnou byl špatně! Nakopl více, než energy-drink (fuj), leč za běhu se „vracel“. Lepší je plný čekající kelímek, jako na určitých maratonech či našem relativním závodě.

Radek Luksza

 

Poprvé na Svinovské pětce

Poté, co jsem zaběhl Hrabovský půlmaraton přesně v duchu letošních výkonů, tedy stejně až hůře než loni, a to navzdory takřka neustálé přípravě, neměl jsem na Svinovskou pětku příliš myšlenky. Když tedy přišla sobota, nevěděl jsem o trati nadcházejícího prvního ročníku závodu zhola nic. Nezajímal jsem se o podrobnosti, což byla jediná obrana proti rostoucí sportovní depresi. Vystačil jsem si s místem konání, s faktem o začátku v 10:00 a s tím, že nejpozději v 9:30 musím dát vědět v přihlašovacím stánku o své přítomnosti.

Do svinovského sportovního areálu jsem dorazil celkem se zpožděním. Tak trochu mi nebyl znám odklon autobusu číslo 45. Nezbylo než zeštíhlit předzávodní přípravu. Paradoxně to nebylo na škodu. Zkrácený klus mi dal spolu se zrychlenou abecedou a „šup šup“ rovinkami zřejmě víc než kdybych o všem milionkrát přemýšlel.

V závodě nestartovalo příliš mnoho běžeckých es. To pasovalo přítomného Matouše Vrzalu na takřka jistého vítěze.

Krátce po vyběhnutí nastalo překvapení: Kopec! A pak další, a pak další, a pak možná ještě jeden! Byly tři nebo čtyři, a byly táhlé. No jo, šikmý Svinov, byl jsem naivní! Tady se rozhodně na osobák útočit nebude, pomyslel jsem si vždy, jakmile se mi do dalšího z kopců rozpadlo slušně nastolené tempo. Několik seběhů jsoucích oproti kopečkům v defenzívě situaci příliš nevykompenzovalo. Přišly navíc hned po výbězích. Mezitím chyběl alespoň kousek po rovince, místo, kde bych se připravil na sešup se vším všudy, a dal do něj všechno.

A potom ten super fór na závěr: Moje spolehlivé garminy ukazovaly 4,82 km, když jsem spolu s dalšími běžci seběhl napříč hlavní silnicí vedoucí od nádraží směrem ke svinovskému náměstí poslední úsek do areálu, a byl konec. Byť tam nebyla ani cílová rovina, ochudil jsem se o finiš, který rozhodně umím.

Směsici rozpaků dotvořil můj pohled na hodinky. Závod jsem dokončil v čase 19:59. Vezmu-li v potaz faktor mnoha kopců, dále nevýhodné seběhy a chybějící cílovou rovinku, odvážím se, i přes absenci posledních 180 metrů, považovat tuto „pětku“ za svůj osobák. Přece jen ale nebudu mít tak úplně klid, dokud výkon nezopakuji. Co třeba v říjnu na změřené a rovinaté Hlavní třídě? Uvidíme.

Všechna dilemata se mohou rozplynout, srovnám-li si trochu vnitřní pochody a upřednostním zážitek před honěním rekordů. Závod mě zastihl ve formě. Běželo se mi skvěle, a co víc vlastně chtít? A rozplynou-li se pochyby, zbude víceméně zjištění, že nový svinovský počin je vymyšlený zajímavě. Trasa je plná poctivých zkoušek odolnosti účastníků. Není ani celá po asfaltu, a každý, kdo běžel, ví, že přeběh přes pole dal rozhodně zabrat. Naší organizátorce Petře Pastorové je důvod poděkovat. Věřím, že s každým rokem budou strunky tohoto závodu tah po tahu vylazeny.

Sobotní Svinovskou pětku ovládl, světe, div se, Matouš Vrzala (17:13) z SSK Vítkovice. Běžel na pohodu, a nikým nepronásledován si dovolil uběhnout celých pět kilometrů, jelikož kdesi na krátkou chvíli zakufroval. V ženách zvítězila ve formě běžící Dominika Kraussová (19:49) rovněž z SSK či chcete-li z Kilpi Racing Teamu.

A teď konečně k výkonům členů MK Seitl Ostrava! Zářily hlavně naše krásné ženy, avšak ani pánové (taky krásní) se neztratili: Martin Prusek (19:54), Ivan Karas (19:59), Petr Skulina (22:21), Ivana Kondasová (22:22) – druhé místo v kategorii, Karel Meloun (23:41), Jana Kilarová (24:07) – druhé místo v kategorii, Martina Procházková (24:53) – třetí místo v kategorii.

Ivan Karas

Dalším závodem MBP je Běh rodným krajem Emila Zátopka

Kdo se nebude moci zúčastnit nedělního Ostrava!!! City Marathonu a bude mít chuť si zazávodit v sobotu, může vyrazit do Kopřivnice na tradiční Běh rodným krajem Emila Zátopka. Závod je zařazený také do Moravskoslezského běžeckého poháru. Letošní ročník nabízí novinku: štafetu dvojic s délkou tratě 10km ( Kopřivnice- Veřovice) a 12.3 km (Veřovice – Rožnov). Trať je totožná s hlavním závodem. Veškeré detailní informace získáte každý den od 17,00 – 22,00 hod. na mobilu 731 255 023 nebo v propozicích pod tímto odkazem: http://beh-roznov.koprivnice.org/propozice-zavodu-beh-rodnym-krajem-emila-zatopka/

Hrabovský půlmaraton 2019

O posledním víkendu jsme se nakvartýrovali do Hrabové s další edicí našeho pouťáku, který minulý minulý rok pozměnil svou trasu kvůli stavebním pracím, a účastnivší si ji nemohli vynachválit. Stejně jako minule byly předchozí dny mírně deštivé, a terénní třetina u koních výběhů nabízela ryzí krosové podmínky. Z organizačního hlediska se vyskytly problémy snad již ve dnech předchozích, kdy byl místními Láďa, projíždějíc kolem ve svém autě, nařčen z krádeže ohrad, což vedlo k úniku místních koní do okolní přírody. Všechny nařčení vyvrátil otevřením svého kufru, čímž prokázal svou nevinu a bůh ví, čemu zabránil. Snad ne lynčování osoby své pomocí vidlí a jiných zemědělských náčiní. Buďme rádi. Toho rána ve dne závodu jsme si tak nebyli jisti, jestli se koně taktéž nezapojí do závodu. Strážníci pochůzkáři se dostavili na hlídání trasy již na osmou, tedy s dvou-hodinovým předstihem, takže šotek nastal i zde!! Atmosféru v zázemí doplňovala současně se konající dětská mini pouť, vynikající hlavně hudebním karaoke s otřesnými pěveckými výkony, ale dle místopředsedy furt lepší varianta jak onehdy při oslavě guláše, kvůli jehož nedostatku se místní poprali. Už jen dle popisu scénář, na které by i Hoří, má panenko bylo krátké.

Účastníků půlky i čtvrtmaratonu byla necelá osmdesátka. Objevila se prakticky celá stálá základna našeho klubu. Vpřed se okamžitě vydala trojice s moji maličkostí, Martinem Ocáskem a Matoušem Vrzalou, který běžel pouze čtvrtmaraton a nastavil tempo, abychom s Martinem dosáhli času 1:14. Aby neskončili běžci v Mošnově, byli naváděni dvěma cyklisty, mimojiné i Ondrou Dominikem, ale ten po prvním kole radši sesedl, aby měl lepší přehled. Matouš vodil dobře, a čtvrtmaraton i tak s přehledem vyhrál, ale po jeho finishi se Martin trhl a přidal, a mne se náhle z celé té samoty udělalo až mdlo, protože v takovém závodě se opět jednalo o sólo běh, okořeněný tolik nenáviděnými otočkami kolem těch pitomých kuželů. Na otočkách šel vidět zajímavý vývoj, kdy se první polovinu závodu držel na třetím místě Vladan Šindelek, ale jeho brácha jej pomalu dotahoval a vymazal, přičemž nakonec byl sám ještě vymazán Honzou Fouskem, ale to jsem už nepostřehl. Honza Fousek nakonec finishoval třetí, sedm sekund pod hranicí 1:20. Martin Ocásek sice nastoupil, ale sám sobě také odpadnul a vyhrál s časem 1:14:27 a já si udělal “skvostný” tří sekundový osobák za 1:15:13 (Petr Muras). Jelikož šlo hlavně o časy, nebyl spokojen nikdo z nás, asi stejně jako z toho vína, co na hřišti v tom občerstvení nalévali (o pivu musíte poreferovat vy ostatní). Za vyzdvihnutí určitě stojí také již načrtnuté Danovo čtvrté místo za 1:20:19 (Daniel Šindelek), jen týden po 50 km závodě na Balkáně. No, přívlastek být vymazán Honzou Fouskem, výše, asi nebyl na místě. Chvíli za ním se zjevila Petra Pastorová v čase 1:23:23. Její náskok na Ivanu Zbořilovou z Karviné (1:29:49) žádné drama nepřipustil, a divák by si snad i přál, aby ještě trochu zpomalila! Ženskou část doprovodného čtvrtmaratonu vyhrála Šárka Jasková ze sportovního klubu, s již alibistickým přívlastkem , Černé Plíce 🙂 .

Jakmile se Láďa postavil na vzdor tomu mučení s karaoke a uzmul onen mikrofón, proběhlo vyhlášení a vítězové si mohli odnést nějaké ty obálky, za které se dalo aspoň koupit nějaké to pořádné víno. Podobný happening pod taktovkou našeho klubu se bude zde konat i 17. Listopadu, viz. termínovka a vykompletuje mini-pohár Hrabovských běhů, v němž se umístí jen ti, kteří se zúčastnili všech tří závodů. Sborně děkujeme Láďovi za tento příjemný závod od běžců pro běžce 🙂 !!!!!

Zde umístění našich členů. (Tímto chci ještě doplnit, že Tomáš Lipina projevil velkou nespokojenost s onou krosovou vložkou na okruhu, jelikož si zašpinil boty. Nechtěl jsem těmto slovům zprvu věřit, že zní z úst takového zapáleného horského běžce, ale je to tak!!).

Michal Buba se na Petru nehecnul a doběhl za 1:24:49. Marek Škapa již ráno tvrdil, že byl na nějaké akci (asi spojitost se svými narozeninami) a zaostal za očekáváním za 1:24:53. Péťa Škrabánek taky naznačil jistou nespokojenost s výkonem za 1:27:35. Prý je třeba pozměnit stravu, řekl to na rovinu! Tomáš Lipina se zjevil v cíli za 1:36:02. Pravděpodobně nejvíce ztratil při přeskakování kaluží!! Ivan Karas za 1:37:18. Alfons Výtisk s časem 1:46:27 stále zostudil polovinu výrazně mladšího startovního pole!! Tečkou naši účasti byl doběh Radka Lukszy v čase 1:50:11. Magda Drastichová  zvládla pouze poloviční distanci.

Na zmíněném čtvrtmaratonu v čase 40:33 doběhl druhý Daniel Filip za 40:33 a ještě o něco později Zdeněk Čech za 58 minut a 12 vteřinek.

Přeji příjemný týden  🙂 .

Petr Muras

Online registrace na Porubský čtvrtmaraton

V pondělí 28. října 2019 proběhne 19. ročník Porubského čtvrtmaratonu. Závod je součástí Moravskoslezského běžeckého poháru a náš klub je spolupořadatelem akce společně s TJ Liga 100 Ostrava a Statutárním městem Ostrava – městským obvodem Poruba. Propozice naleznete zde: PROPOZICE. Registrovat se můžete opět online a to za zvýhodněnou cenu. Registraci naleznete pod tímto odkazem: https://registrace.onlinesystem.cz/Season/20/tj-liga-stovkaru-ostrava

Opavská míle 2019

Míle, potažmo její metrická variace patnáctistovky, je disciplínou vskutku královskou. Tuhle nám trenér a spousty dotazovaných v posledním povedeném vydání Béčka povídali, že vyžaduje jak nezkrotnou vytrvalost, tak bleskovou rychlost. Stále trvá dost dlouho na to, aby její průběh na dráze psal dramatický příběh (a na dráze obzvlášť, jelikož se místy jedná až o bojovou disciplínu) a stále odsýpá velice rychle. Bojovnost je tedy prvkem klíčovým. Letos jsem poprvé absolvoval celou atletickou sezónu v Pražském Olympu (béčku) a patnáctistovku vždy jen povinně odtrpěl po disciplínách, kde ode mne tak nějak všichni čekali nějakou větší porci bodů (pětka, trojka, desítka, steeple, který jsem si zamiloval). Vždy jsem dumal nad tím, že její silniční varianta musí být mnohem schůdnější (z bodu A do bodu B, neřešíte moc dráhu, divácká kulisa, apod.). Třebas tuhle Viktor Šinágl od nás ze skupiny běhá míli na silnici snad lépe než na dráze. Na všechny ty silniční míle se vypravují všichni hlavně do Alpských destinací, potažmo do Německa. U nás se naplno uchytla snad jen tato Opavská. Viktora jsem do Opavy nezlanařil, stejně tak letos chyběla celá skvadra vítkovického BlackTeamu, kde pan šéf asi nařídil šetření se na víkendové baráže. Objevila se zde početná skupina Dukláků, kteří jsou stejně původem z našeho kraje. V ženském poli se při celosezónní absenci Simony Vrzalové na startovce vyvyšovalo jméno Diany Mezuliánikové, kde jsem si aspoň nastavil mini cíl, nenechat se od této reprezentantky porazit, jenže na konec se na startu v předním hloučku eliťáků nezjevila 🙂 .

Modro-žluté barvy se vydal hájit také Marek Škapa, vyrazivší po kolejích. Já si přisedl k Hance a Matoušovi do auta. Shodl jsem se tak, že bych tak mohl „Soupeřiti“ aspoň s Matoušem. Třeba trojku zaběhl jen před týdnem téměř stejně jako já, tak bude nejlepší se držet právě jeho, navíc téměř nikdy nepřepaluje, ovšem na rozdíl ode mne dokáže pekelně nakopnouti.

Zázemí se na startu tvořilo téměř za pochodu. Třebas ulice se uzavřela snad pět minut před startem. S ohledem na kulturu motoristů u nás se jedná docela o risk, ale nerad bych se některých řidičů dotkl. S Matoušem jsme tak klusali s batohem na zádech a abecedu/rovinky si udělali za pět dvanáct, a následně se postavili do hloučku kategorie Elite ve předu, a hned za námi se již postavil Marek. Jestli v té změti tisíce lidí na startu stihl obhlédnouti své soky ve věkové kategorii, to vůbec netuším. Start plynule přešel v oddělení první šestky, která si běžela vlastní závod, a velice záhy se od ní oddělil Jan Friš, který se při pokusu o traťový rekord jal spolehnouti jen sám na sebe, a pádil si to vpřed jak onehda Roger Bannister. S Matoušem a Michalem Poledníkem jsem utvořili šipku, se kterou jsme převálcovali dva nešťastníky, kteří neskutečně přepálili a snad jen bůh ví, kde se v poli propadli. Před 400 m zatáčkou do centra, která je celá trochu z kopečka, a trať je zde lemovaná hordou fanoušků, nahodil Matouš s oním Michalem onen finish, zatímco já jej nebyl schopen, a možná jsem ono momentum zatáčky při prvním startu prostě jen nezachytil, protože atmosféra tam opravdu dokáže strhnout. Doběhl jsem jako desátý z kategorie Elite za 4:36, což zde je dokonce pódium za pět stovek, které má i šestý běžec, tak nač bych se hnal, že ano? Za mnou již byla docela díra, ale v závěsu za finišujícím triem žen se v čase 5:08 objevil Marek a vysloužil si třetí místo v kategorii. Při pohledu na něj v jednom z videí by si člověk snad myslel, že stále platí jeho pravdilo: „Já běhám furt stejně“. Každopádně šlo o osobní rekord. Vítězný Jan Friš zaostal za magickou hranicí čtyř minut o pohou sekundu. Na vibrující hlášku komentátora „A čas je tři…!!“ si tak musí v Opavě minimálně ještě rok počkat.

Petr Muras

Hrabovský půlmaraton již tuto sobotu

Po volnějších prázdninových měsících se od září naplno rozběhne běžecká sezona. V sobotu 7. září nás čeká 16. ročník Hrabovského půlmaratonu. Závod je již tradičně zařazený do Moravskoslezského běžeckého poháru a je také nedílnou součástí běžeckého poháru Hrabovské běhy. Veškeré potřebné informace naleznete v přiložených propozicích nebo v naší termínovce. Již jen do 3. září se leze pod tímto odkazem „REGISTRACE“ registrovat předem za zvýhodněných podmínek.

Chodovská vlečka

Jak je mým zvykem i letos jsem se vydal na týdenní toulání po České republice. Ta se skládá ze 14 krajů a posledním z nich, kde jsem nikdy nebyl je kraj Karlovarský. A mezi poznáváním lázní, hradů, zámků nebo spousty zdejších rozhleden jsem zařadil i jeden běžecký závod.

V sobotu v podvečer se konal 19.ročník Chodovské vlečky ve stejnojmenném městečku mezi Karlovými Vary a Sokolovem. Centrem závodů bylo přírodní koupaliště Bílá voda, které vzniklo zatopením lomu na kaolin (tak jsem to pochopil z info tabulí). Více než 10 km kopcovitá trasa ve dvou okruzích, vedla po okolních rekultivovaných haldách a výsypkách. A mezi nimi vede železniční vlečka podle které získal závod svůj název. Běh doprovázelo horké počasí a skoro celá trat byla na slunci.

Na start hlavního závodů se postavilo okolo 60 běžců plus štafety. Jediný koho jsem znal byl Jan Sokol ze Sokolova. V prvním okruhu se na čele vytvořila pětičlenná skupina. Já jsem v sebězích trochu ztrácel, ale vždy jsem se dotáhl. Při náběhu do druhého okruhu Sokol zrychlil a skupina se roztrhala. Celý druhý okruh jsem běžel s Michalem Kožákem ze Karlových Varů. V závěrečném stoupání jsem mu nastoupil a rozhodl o svém druhém místě v absolutním pořadí za čas 38:54. V kat. B jsem měl náskok na druhého Slávka Švejdara více než dvě minuty. Vítězný Sokol dosáhl času 38:04.

Organizace závodů byla výborná. Byli čipy, značení bezproblémové, každý km byl označen. Na trati byly hned tři občerstvovací stanice, které byly opravdu potřeba. Přítomní byli hasiči, kteří kropili trat. Záchranka, která bohužel měla práci, protože jednomu účastníkovi se stal nepříjemný úraz. Po doběhu další bohaté občerstvení včetně piva Permon. A cen bylo tolik, že jsem měl problém je donést na nádraží. Takže pokud do těchto vzdálených končin někdy zavítáte mohu Chodovskou vlečku jen doporučit. Ale předem upozorňují, že nějaké osobáky zde nečekejte. Tak náročnou desítku jsem už dlouho neběžel…

Marek Škapa

XI. Yes!enický maraton: Popáté průměr, na špici i konci rekordy!

Fenomenální výsledek Jiřího Čípy za 2:58:29 a naprosto zhůvěřilý  výkon Mirka Vostrého za 9:05:06. To byly dva rekordy XI. ročníku Jesenického, neboli též Yes!enického, maratonu. Na němž poprvé v jeho historii chyběl jeden ze dvou pravidelných účastníků Jadra Hrabuška …

„Kdybych věděl, že budeme na toho posledního cypa čekat přes tři hodiny, to bych se na start postavil taky!“ litoval jmenovaný kolega, z MK Seitl jenž nechtěl kvůli zdravotním potížím pokoušet 42,195 kilometru. Místo toho vyrazil do lesa na hřiby a borůvky, a alespoň tam uspěl.

V dresu MKS – tom novém – jsem běžel sám. Objevili se i kluboví zástupci Dan Šindelek (4:45:21), Iva Pachtová (4:47:23, na bedně 2. v kategorii) a Petr Jorníček (5:10:08) … a pokud jsem mezi 274 maratonci a 445 půlkaři někoho ve výsledcích přehlédl, předem se omlouvám.

Co se sběračů týče, sešla tam se společnost podobná, jako před týdnem ve slovenském Rajci. Já, Ivan Raffay, Vlastimil Dvořáček, Tomáš Ulma, Eliška Anička Kubíčková. No a ten Sparťan, který s námi jel už z Ostravy, a u Sandokana si nedopřál ani jedno z jeho asi 400 piv.

Mně tento nápoj v Jeseníkách pomohl ve druhé půli. Ta první byla rozpačitá. „Radek, ty stará k…!“ vysloužil jsem si ke konci i uznání od spřízněného slovensko-českého čárkaře Ivana předbíhajíce ho na Z(doplnit jakékoliv, co nejsprostější, slovo) kamenech. Můj čas 5:36:00.

Yes!enický maraton jsem absolvoval už dvakrát rychleji a dvakrát pomaleji, takže průměr. Co se ale podařilo, bylo uspoření energie na hřebenovku z Petrových kamenů. Z té musí mít velkou radost i Zuzka s bolavým kolenem, zdatně se mě tam držela a finišovala o sekundu dříve.

Radek Luksza

P.S.: S vítězem Čípou jsem nehovořil, Vostrého jsme si ale cestou domů podali a dušoval se, že tentokrát nezabloudil (vloni zaběhl z Ovčárny do Karlovy Studánky a zpět), opravdu strávil na trati přes devět hodin; za trest se vracel směrem na Prahu v neděli, kdy tam mířili i fanoušci Baníku na jeho milovanou Spartu!