Petra Pastorová

Vianočný CyS Maratón, Žilina, sobota 16. prosince 2017

Ano, hned pět členů MK Seitl vynechalo tradiční kros v Bělském Lese a vyjelo do Žiliny, kde se uskutečnil XVI. ročník Vianočného behu kolem zdejšího Vodného diela. Všichni z ostravské výpravy považovali tento závod víceméně za povinnost – počínaje Jardou Hrabuškou, jenž svého času vyhrál první ročník! Já zde nastoupil na maratonskou trať už potřetí a konstatuji, že se nic nezměnilo – startovné opět 0 euro, stejná trasa v podobě šesti kol, hojná účast známých tváří a samozřejmě i západní protivítr na severní (rovné) straně přehrady. Změnou pro mne byl lepší pocit z jižního úseku s klikatou, z jedné strany svahem krytou, cestou. Na opačné rychlé rovince to šlo tentokrát hůř. Počasí bylo oproti mrazivému loňsku v normálu a nebýt vynucené zastávky pod oním svahem, kde jsem s lítostí sledoval předbíhající, mohlo to dopadnout lépe, nežli v čase 4:24:58. Ale i hůře, pokud bych v posledním kole nepřidal! Zůstal za mnou i odvážlivec (jméno ani startovní číslo si nevybavím), jenž zaběhl maraton v sálové sportovní obuvi… z hecu se vsadil, že ho zvládne pod pět hodin. Ještě ve druhém kole prohlašoval, že chce 3:40. Když jsem mu předběhnutí vracel, připouštěl, že 42 195 není žádná legrace, ale svou sázku nakonec vyhrál! Nejlépe si v Žilině z MK Seitl Ostrava vedl Tomáš Mrajca, jemuž Vodné dielo sedí, běžel za 3:27:57, celkově skončil patnáctý. Záhy za ním finišovala Iva Pachtová, jež byla s časem 3:29:14 druhou ženou v cíli. Libor Svozil se také ukázal: 3:48:23. Jarda Hrabuška doběhl za 4:12:59.

Radek

Tereza Václavková je závodnicí 1. Judo Klubu Baníku Ostrava a členkou našeho klubu MK Seitl.

V říjnu  se vydala se skupinkou baníkovských judistů a jejich trenéry na cestu do velmi vzdáleného ruského města Tyumen, které se nachází 2 500 km východně od Moskvy v západní části Sibiře. Jednalo se o velice silný mezinárodní turnaj, kterého se účastnily jednotlivé kluby z 15 států světa, jen namátkou to byly kluby z Rakouska, Slovenska, Slovinska, Kazachstánu, Běloruska, Iránu, Finska, Francie, Ruska, Japonska a dalších. Terka  dokázala zvítězit ve dvou zápasech a získala tak páté místo.

V říjnu se také konal PŘEBOR ČESKÉ REPUBLIKY staršího žactva v judu.

Terezka Václavková se umístila na krásném druhém místě.

V listopadu se zůčastnila mistrovství České republiky, tentokrát v kategorií dorostenců.

Terezce to vyšlo na jedničku. Vyhrála všechny své utkání a nebylo jich málo. Zaslouženě si odváží Titul mistra České republiky. Tímto umístěním se dostala do reprezentace ČR.

Žilina, park Ĺudovíta Štúra, 17. listopadu 2017

Bylo otázkou času, kdy zamířím do žilinského parku Bôrik, kde se na řádně změřeném okruhu pravidelně běhají maratony … pro ty, kteří se obejdou bez placení startovného, čísel, traťového servisu rozhodčího či vyhlášení vítězů. Nazvány byly Hamburg (na česko-slovenské podmínky je z německého města původu mimochodem adaptoval Otto Seitl) a našly své příznivce i odpůrce.

Příležitost běžet na Bôriku se naskytla v pátek 17. listopadu, který je významný také tím, že se v roce 1947 narodil Alexander „Šaňo“ Simon. V den své sedmdesátky samozřejmě organizoval maraton (běžel 944 v životě!) a z Ostravy jsme se na něj vypravili s Jardou Hrabuškou a Sandokanem coby rozhodčím … a zárukou, že akce byla uznána jako oficiální závod, nikoliv jen Hamburg.

Po proplétání žilinskými jednosměrkami jsme dorazili akorát tak na start. Nezbyl čas na mazání, náplasti, energy drinky, pomalu ani na převlečení. Minutou ticha jsme uctili maratonce Milana Furína, jenž před několika dny odešel z tohoto světa, a hurá do deště. Kolo na Bôriku má lehce přes kilometr. Čekalo nás jich tedy 41 a 4/5! Toho jsem se obával, nemám (neměl jsem?) rád kroužení.

Prvních deset se „zastávkou v boxech“ v křoví nic moc. Posléze se to však začalo lepšit … a líbit. Sice jsem věděl, jak jsem na tom na kilometr a mohl tomu běh přizpůsobovat, nicméně mi dělalo potíže počítat kola. Sandokanovi jsem hlásil osmé, a on měl ale poslal do desátého. Mezi dvacátým a třicátým jsem vypnul, přestal počítat úplně a myslel na fyzioterapeutku 😉 (bolel kyčelní kloub)!

Běh byl, jak je v poslední době zvykem, v závěru svižnější. Bojovat s kým zde nebylo, pomineme-li čas. Očekával jsem 4.12 až 4.15 a nakonec jsem dosprintoval za 4.15.09. Následovalo překvapení v podobě sprchy v blízké sauně. A ovšemže, došlo na Šaňova slova vyřčená před časem v Ostravě: „Mám v p… akúsi sedemdesiatku, odbehneme si maratón a pôjdeme do krčmy!“

Stal jsem se dvaasedmdesátým účastníkem již 283. Hamburgu v Žilině (byť v tabulkách se díky Sandokanově účasti jako Hamburg neuvádí) a dostalo se mi cti mít při této příležitosti i veřejný projev. Uvedl jsem, že to stálo za to, a že se určitě na Bôrik vrátím! Když ne v sobotu 2. prosince, kdy se slaví 15. výročí založení této akce, tak jindy. Maraton zde bývá takřka každý měsíc.

Radek

Žilinský Hamburg 283/15 (narodeninový), výsledky:

1. Ščibrán Miroslav (1977, SVK, Sirka Miza Žilina) 3:35:24

2. Michalička František (1964 SVK, ŠKP Žilina) 3:44:20

3. Kempka Jozef (1961, SVK, Bytča) 3:50:22

4. Hrabuška Jaroslav (1957, CZE, MK Seitl Ostrava) 3:57:57

5. Seidlová Eva (1948, SVK, AK Tlmače) 4:04:16

6. Kubirita Ján (1970, SVK, Žilina)4:04:16

7. Minarovič Roman (1969, SVK, ŠK Turistov KNM) 4:08:58

8. Luksza Radek (1974, CZE, MK Seitl Ostrava) 4:15:09

9. Simon Alexander (1947, SVK, DS Žilina) 4:41:58

10. Březina Jiří (1939, CZE, SK Přerov) 6:01:58

11. Belianský Stanislav (1969, SVK, Bytča) 1:35:34 – 21,1 km

12. Šmárik Milan (1962, SVK, CS Mont Žilina) 1:53:21 – 21,1 km

13. Šimko Ladislav (1962 SVK, ŠK Stará Ľubovňa) 1:22:00 – 15 km

Po dohodě s prezidentem MKS a dalšími členy si dovolím touto cestou oznámit konání nejen klubového posezení se zhodnocením letošního roku. Uskuteční se v sobotu 2. prosince přímo na stadioně MKS, a to po vyhlášení výsledků tradičního dvojběhu (ráno v Jilešovicích, odpoledne v Martinově). Zváni jsou všichni, účast povinná není, ale … Občerstvení by mělo být zajištěno v podobě uzenin, piva, nealka. Samozřejmě je vítán i příspěvek z domácí kuchyně na společný stůl!

Radek

Důsledek: Vznikne v Ostravě nový ultraběh?

Stanislav Kováček splnil své předsevzetí a v rámci tréninku na Pražskou 100 kroužil čtyřiadvacet hodin (od odopoledne v sobotu 11. do odpoledne v neděli 12. listopadu) po okruhu o délce 3,2 kilometru v Bělském lese – stejném, kde se konal III. ročník Starobělských Lurd. Jedno z celkem 42 kol v rámci tohoto terénního závodu absolvoval a získal tak pamětní medaili. Na krásné a s opravdovým gustem vybrané trati jsem pobyl (škoda, kvůli domácím povinnostem) jen krátce, nicméně jsem si to užil, zaznamenal a reportáž i s rozsáhlejší fotogalerií je zde:

https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/polonahy-ultrabezec-v-belskem-lese-134-kilometru-za-24-hodin-20171112.html

Vyšla dnes (pondělí 13. 11.) také v tištěné formě. Co je však zdůrazněníhodné: Standa a jeho kamarádi chtějí příští rok krosový ultraběh v Bělském lese zopakovat a já jsem rozhodně také pro. U hlavního protagonisty je asi jasná čtyřiadvacetihodinovka. Já jsem pro „polský“ model – kolik koleček uběhneš, tolik budeš mít ve výsledkovce až po čtyřiadvacetihodinovku. Přemýšlejte, diskutujte o tom a dejte vědět!

Radek

 

 

Běžkyně, běžci, nabízím cestu (ještě JEDNO místo) autem 1. ledna 2018 do Chorzówa u Katowic na XII. Śląski Maraton Noworoczny Cyborg (https://elektronicznezapisy.pl/event/2157.html), což je tradiční a taky hojně navštěvovaná akce na Nový rok, účastník nemusí běžet všech šest maratonských kol, ke klasifikaci a zisku krásné medaile stačí kolo jediné … ale kdo chce ultramaraton, může jich absolvovat sedm, když je zvládne do šesti hodin, součástí je i závod Nordic Walking. Jezdíme tam pravidelně a můžu tím pádem zaručit fajn zážitek – navíc, jak na Nový rok… Zájemci, pište na mail: luksza@yahoo.com! Samozřejmě si tam může kdokoliv cestovat na vlastní triko.

Radek

Vinařský maraton, sobota 28. října, Velké Bílovice

Báječným ženám v běhu se coby klubu absorbujícímu stále více zajímavých person českého běžeckého světa (mj. ultraveteránku Vilmu Podmelovou či bosého maratonce v kiltu Tomáše Zahálku) povedlo stvořit nový fenomén. Nazvali ho Vinařský maraton a jeho letošní ročník s dějištěm ve Velkých Bílovicích i neměnnou trasou vedoucí krásnou jihomoravskou vinařskou krajinou byl opět zcela vyprodán. A to delší dobu před startem. Není divu, šlo o atraktivní závod s dobrým organizačním zajištěním i přátelskou atmosférou.

Já a UltraLibor Svozil jsme mu propadli od prvního – předloňského – ročníku. Absolvovali jsme ostatně z MKS jako jediní všechny tři. A alespoň za mne: Rád se příští rok vrátím, protože je kam a proč!

Poprvé jsme tam byli s Tomášem „Andym“ Mrajcou, podruhé s Lenkou Hehejíkovou (kteří už letos dorazili spolu, s dětmi i jistým bonusem) a letos se k nám přidala sice neklubová, zato ale spřízněná Marcela „Macík“ Čadová z Ruprechtova u Vyškova. Přiznám, že jsme nectili barvy MKS Ostrava; sladili jsme se do dresů Moravského Ultra Maratonu (MUM), k němuž tak nějak cítíme všichni tři podobnou náklonnost.

Tentokrát šlo však o obligátních 42 195 metrů rozdělených na dvě – pomineme-li oběhnutí vinné bečky u vyhlídky Hradištěk – stejná kola. Navzdory strašidelným předpovědím panovalo slušné počasí s pár kapkami deště i pár slunečními paprsky a rovněž slibovaným větrem. Proklínat ho nemohu, protože kolikrát pomáhal do kopce … byť nárazy při finiši na cílové rovince si mohl nakonec odpustit.

Běžel jsem šest dní po martyriu v bahně ve Wodzisławiu Śląskim a šlo to zejména po pětatřicátém kilometru cítit v nohách. Prostě bolely. UltraLibora jsem ztratil při seběhu ve druhé polovině prvního kola. Macík svá slova o „držení se jako klíště“ myslela bezesporu jinak a zmizela už na prvním kilometru (nakonec z toho měla osobák za 3:59:13 a vítězství v kategorii při svém čtvrtém maratonu … v němž si dvakrát nevěřila a potřebovala podporu … ještě jednou gratulace).

Já se ocitl, jak začalo být zvykem, v čárkařské skupince s Mirkem Krumerem (běžel 420. maraton), Mirkem Vostrým (404.) a UltraLiborem (160.). Svůj dvaatřicátý maraton jsem zvládl v čase 4:18:15, což je víceméně průměr. Ukázali se naopak Tomáš Mrajca, ten skončil třetí v kategorii (3.36.10), a Vašek Procházka, který tu svou vyhrál (4:34:24). UltraLibor finišoval za 4:43:17. MK Seitl Ostrava se však neztratil ani na půlmaratonské distanci – Danuše Škrdová doběhla za 1:47:57 a byla třetí v kategorii, David Rigo za 1:44:56, Georgis Fasulis za 2:14:11. Zmínit je třeba i Petra Walu z BK SAK Karviná za druhé místo v kategorii v maratonu, absolvoval ho za 3:29:47.

Radek

Ja i Maraton im. Zbigniewa Marszałkowskiego, neděle 22. října, Wodzisław Śląski – Wilchwy

Během šesti sedmikilometrových kol v okolí Wodzisławia Śląskiego jsem měl docela spoustu času přemýšlet, jaký je devátý ročník Ja i Maratonu na počest Zbigniewa Marszałkowskiego. Ultra, to určitě ne, tam ta patřičná vzdálenost chyběla. Ale extrémní, brutální závod, to sedělo! Mimochodem, byť se konal přibližně půlhodinku cesty od Ostravy, našinci nejen z MKS chyběli.

Kros jsem si nedávno zaběhl na Přerovci… a v porovnání s tím, co nás čekalo a neminulo u Wodzisławia, to byl (pomineme-li nemalé převýšení na Přerovci) legrační závod. Zbigniewův memoriál čítal ne 99, ale 99,9 % offroadové trati. Asfalt byl asi na necelých 200 metrech na jediném úseku, jinak lesní či polní cesty a pole. Pršelo, takže bylo SAMÉ BAHNO, spousty, lepivého, klouzavého, všudypřítomného … nebýt toho kału, trať s převýšením sotva 70 metrů na kolo, by byla v pohodě zvladatelná.

Na startu se mnou (i 86 dalšími účastníky počítaje v to jednoho psa) stanul UltraLibor Svozil a fandit jsme s sebou vzali Sandokana. První kolo bylo běhatelné, druhé už méně a na počátku třetího jsem zaslechl sprosté zakletí a zahlédl padajícího Libora. Když jsme se opět potkali, já začínal čtvrté a Libor mířil do cíle půlmaratonu a konec! S každým dalším okruhem byla totiž trať neschůdnější, o běhání se nejen na polích nedalo hovořit, běžně jsem polem klouzal technikou naučenou na porubském „bruslaku“. Letěl jsem jen jednou na šestadvacátém kilometru, všechno bylo vedeno snahou dokončit bezpečně a zdravý.

Přesto opět, co kolo, to předběhnutý závodník. Vzdát jsem nechtěl a taktéž nevzdal, i když jsem věděl, že to pod pět hodin nebude. V cíli svého 31. maratonu jsem se ukázal po pěti hodinách (oficiální zřejmě nadhodnocený čas ve výsledkovce 4.55.08, Sandokanovy hodinky ukazovaly 5.16.17, takže něco mezi…). Antiosobák, jen o pár minut rychlejší, než můj nejlepší horský Yes!enický maraton. Ponožky, ty letěly do smetí hned a kdoví, jestli dám Altry Olympus 2.0 do soboty do Velkých Bílovic do cajku.

Radek

V úterý 24. října se běží desetiminutovka s dřívějším startem v 17.30!

Start úterní (10.10.) hodinovky na dráze VOKD je v 17 hodin!

R.